Allard J2 (1950–1954): Třetí v Le Mans

Allard J2 (1950–1954): Třetí v Le Mans

Sportovní roadstery Allard J2, určené převážně pro americký trh, poháněly převážně americké motory. Repliky vylepšené verze J2X se od roku 1981 vyráběly v Kanadě.

Malou anglickou automobilku Allard (původně se jmenovala Adlards) založil v roce 1936 motoristický nadšenec Sydney Herbert Allard (1910–1966). Vydatnou pomocí mu přitom byl jeho otec Arthur Allard. Se závoděním začal už v osmnácti na tříkolkách Morgan. Jeho doménou se staly v Británii oblíbené trialy, tedy automobilové soutěže v těžkém terénu. V roce 1936 postavil první trialový speciál s podvozkem a motorem z vozu Ford 48.

Po válce se Allard pustil do konstrukce různých závodních speciálů. Prvními kusově vyráběnými vozy byly dvoumístný model K (později nazvaný K1), čtyřmístný tourer L, dvoumístný závodní vůz Allard J1 a kabriolet M1. Sydney Allard se vypravil do USA, aby zjistil možnosti exportu. Vrátil se s poznatkem, že by na tomto trhu mohl uspět s přepracovanou verzí svého modelu J1. Tak se zrodil Allard J2, který místo příčných listových per vpředu i vzadu dostal moderní vinuté pružiny, nezávislé zavěšení předních kol a zadní nápravu De Dion.

Allard J2 (1950–51)

Dvoumístný roadster Allard J2 (foto) měl lehkou karoserii s rozvorem náprav 2540 mm a rozměry 3760 x 1600 x 1170 mm. Nad předními koly měl úzké "motocyklové" blatníky a před sedadly řidiče a spolujezdce malé větrné štítky nebo jednodílné okno s charakteristickými trojúhelníkovými okénky po stranách. Příď vozu zdobila typická pětiúhelníková maska chladiče s oblými rohy, trochu připomínající vodopád. Charakteristický byl o 10 cm větší rozchod předních kol proti zadním (1422/1321 mm), takže Allardy vypadaly tak trochu jako lezoucí krab. I přes použití těžkých amerických motorů nepřesahovala hmotnost vozu tunu.

Náhradní kolo měl Allard J2 zpravidla umístěno na jednou nebo obou bocích.

Modernizovaný podvozek volal po novém motoru. Standardní motor Ford V8 s objemem 3,6 litru, rozvodem SV a výkonem 85 k (63 kW) už nestačil, a proto se Zora Arkus-Duntov pustil v New Yorku do přestavby na rozvod OHV. Tento motor, zvaný Ardun, byl úspěšně vyzkoušen na amerických "hot rod" závodech a dostal se do nabídky motorů pro Allard J2. Motor Ford Flathead 239 V8 Ardun měl objem válců 3923 cm3 a se dvěma karburátory Solex dával 142 k (105 kW). Vůz s hmotností 975 kg s ním dosahoval rychlost kolem 170 km/h. Vozy exportované do USA se později převážely přes moře bez motorů, ty se montovaly až na místě. Používaly se motory Mercury V8 (4.4 l, 110 k) a vidlicové osmiválce Oldsmobile, Chrysler a Cadillac. Motor Cadillac 331 V8 s objemem 5 424 cm3 měl výkon 160 k (118 kW) a J2 s ním dosahoval rychlost až 210 km/h. Vozů Allard J2 byla v letech 1950 a 1951 vyrobena necelá stovka.

Allard J2X (1951–54)

V roce 1951 začal Allard pracovat na vylepšené verzi modelu J2 nazvanou J2X. Za účelem zlepšení ovladatelnosti vozu bylo u J2X přepracováno zavěšení předních kol. Tím bylo možné posunout motor o 18 cm směrem dopředu. Kromě lepšího rozložení hmotnosti se získalo více místa pro nohy řidiče a podle dopředu posunuté přídě se Allard J2X (foto) snadno rozlišil od J2.

Vylepšený model Allard J2X měl přepracované zavěšení předních kol a motor posunutý o 18 cm směrem dopředu.

Panují dohady, co znamená X v názvu vozu. Říkalo se, že X označuje prodloužení vozu (eXtended), podle druhé verze značilo X, že se jedná o exportní provedení (eXport). Zatímco J2 měl individuálně řešený otvor na kapotě k přívodu vzduchu k motoru podle typu motoru, J2X měl standardní široký oválný otvor. Na přání se u J2X dodával diferenciál s rychlou změnou převodu a větší benzinová nádrž. Motor V8 s výkonem 170 koní dovoloval dosáhnout rychlost 180 km/h a z 0 na 100 km/h zrychlit za 10 s. Vylepšená verze J2X byla vyrobena pouze v 83 exemplářích, z nichž většina byla exportována.

Kanadská replika J2X2 a J2X Mark II

Dva kanadští nadšenci z Ontaria Mel Stein a Arnold Korne začali v roce 1981 pracovat na replice modelu Allard J2X, nazvaném J2X2. Ve své firmě, karosárně A.H.A. Manufacturing Company Limited, začali, se svolením od syna Sydneyho Allarda, kusově vyrábět repliky legendárních J2X. Nevyhnuli se přitom řadě úprav a změn proti originálu. J2X2 (foto) měl například o dost menší kola, karoserie byla směsicí hliníkových a laminátových dílů (záď), vůz dostal hřebenové řízení a zavěšení předních kol bylo změněno na konvenčnější s rovnoběžníkovými A-rameny. Přední bubnové brzdy byly nahrazeny kotoučovými a brzdilo se s posilovačem. 

Allard J2X2 měl menší kola a karoserii s hliníkovými a laminátovými panely. Zpětná zrcátka byla upevněna na náhradních kolech.

Vozy se dodávaly buď v hotovém stavu nebo jako stavebnice (kity). U hotových vozů byl k pohonu zadních kol zvolen 5,2litrový vidlicový osmiválec Chrysler a z převodovek byly na výběr čtyřstupňový manuál nebo automat. Pro britské zákazníky se dodávala verze s volantem na pravé straně. Alan Allard, syn Sydneyho, plně schválil tuto repliku a podílel se na prodeji v Evropě. Cena kolem 75.000 $ byla vysoká, desítky sportumilovných zákazníků ale neodradila. Kolik z 250 plánovaných vozů se podařilo vyrobit a prodat se nepodařilo zjistit. Jiná kanadská firma, Allard Motor Works, staví v současné době repliky Allard J2X Mark II. Tyto repliky mají plně laminátovou karoserii a prodávají se za 135.000 $.

Úspěchy i neúspěchy

Patrně největšího sportovního úspěchu dosáhl Allard J2 v roce 1950, když posádka Sydney Allard a Tom Cole byla na 24 hodin Le Mans celkově třetí a první ve své třídě (foto). Tohoto výsledku dosáhli přes poruchu prvního a druhého stupně třírychlostní převodovky. Ve stejném závodě skončila nizozemská posádka s vozem Aero Minor 750 na 21. místě a Václav Bobek s Jaroslavem Netušilem na Škodě 1101 Spyder nedojeli.

Posádka Sydney Allard a Tom Cole s Allardem J2 byla na 24 hodin Le Mans 1950 celkově třetí a první ve své třídě. Škoda 1101 Spyder (vzadu) měla poruchu a nedojela.

V roce 1951 vyhrál Bill Pollack s Allardem J2 s motorem Cadillac V8 silniční závod v americkém Pebble Beach.  Z 313 dokumentovaných startů Allardů J2 v letech 1949 až 1957 dosáhly 40 vítězství, 32 druhých míst a 30 třetích míst. Začátkem padesátých let závodili na Allardech J2 také konstruktérské legendy Zora Arkus-Duntov (otec Chevroletu Corvette) a Carroll Shelby (tvůrce vozů Cobra).

Mezinárodní automobilová federace FIA zavedla pro sezonu 1952 nové předpisy, zakazující úzké „motocyklové“ blatníky. Allard proto připravil dva vozy J2X s hliníkovou pontonovou karoserií a motory Chrysler 5.4 V8. Po debutu v Silverstone se oba vozy zúčastnily závodu v Le Mans s posádkami Curtis–Duntov a Allard–Fairman. Oba vozy však nedojely pro poruchy. Vozy J2X už nebyly tak úspěšné jako J2. Konkurence vozů Ferrari, Mercedes a Jaguar byla nad jejich síly. Z necelých dvou set dokumentovaných závodů v letech 1952 až 1960 jich vyhrály jen 12.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas