Aston Martin Ulster (1934–36): Anglické Bugatti

Na počest vítězství na Tourist Trophy v Ulsteru byl sportovní dvoumístný roadster s motorem o objemu 1,5 litru nazván Aston Martin Ulster.

Malá britská automobilka Aston Martin, založená v roce 1913, se od začátku zabývala konstrukcí a výrobu sportovních a závodních automobilů. Důležitým mezníkem byl rok 1927, kdy vznikl typ Aston Martin 1,5 Litre. Na jeho vývoji se podílel anglický konstruktér a závodník italského původu Augustus Cesare Bertelli (1890–1979), známý jako "Bert". V roce 1928 postavil dva závodní vozy pro vytrvalostní závod 24 hodin v Le Mans a nazval je LM1 a LM2. Tyto závodní automobily byly maximálně odlehčené odvrtanými otvory v rámu a díly z elektronu. V roce 1932 bylo postaveno dalších 7 vozů LM, dnes považovaných za druhou sérii.

Tyto vozy, určené pro závodní tým továrny Aston Martin, měly vylepšenou aerodynamiku dvoumístné karoserie se zašpičatělou zádí a nižším chladičem. Čtyři vozy startovaly v roce 1934 na 24hodinovce v Le Mans a s anglickými posádkami skončily celkově na 10. a 11. místě. Další dva vozy nedojely pro poruchy.

Ulster Tourist Trophy

Mezinárodní závod Tourist Trophy je pořádán britským královským autoklubem (RAC) s přestávkami od roku 1905 až do současnosti. V letech 1928 až 1938 se tyto závody pořádaly v Ulsteru na okruhu Ards v Dundonaldu nedaleko od Belfastu. Ulster je historická provincie na severovýchodě Irska. Větší část Ulsteru tvoří Severní Irsko patřící do Spojeného království, menší část je součástí Irské republiky. Na závod v Ulsteru, konaný 3. září 1934, připravil Aston Martin vozy podobné těm, které startovaly v Le Mans, ale s vylepšeným tužším podvozkem a účinnějšími bubnovými brzdami.

Tři vozy továrního týmu Aston Martin, nalakované tradiční italskou červenou barvou a poháněné 1,5litrovými čtyřválci (foto), dosáhly na Ulster Tourist Trophy výrazného úspěchu, když obsadily první tři místa ve své třídě (získaly týmovou cenu) a celkově se umístily na třetím, šestém a sedmém místě. Tento úspěch vnukl vedení firmy nápad dát tomuto závodnímu vozu jméno Ulster, stejně jako vozy z Le Mans pojmenoval podle tohoto okruhu. Aston Martin Ulster byl poprvé představen veřejnosti na autosalonu v londýnské Olympii.

Na závod Ulster TT 1934 připravil Aston Martin vozy podobné těm, které startovaly v Le Mans, ale s tužším podvozkem a účinnějšími brzdami.

Závodní Competition Sports

V letech 1934 a 1935 vyrobil Aston Martin sedm závodních vozů modelu Ulster, nazvaných Competition Sports (foto). Dvoumístný otevřený vůz měl rozvor náprav 2 616 mm, byl dlouhý 4 216 mm a široký 1 651 mm. Rozchod předních i zadních kol měřil 1 320 mm. Obě nápravy byly tuhé, odpružené podélnými půleliptickými péry a opatřené třecími tlumiči. Velká drátová kola s centrální maticí měla úzké „motocyklové“ blatníky. Vůz neměl dveře, k nastupování muselo stačit vybrání v bocích. Posádku chránily před větrem malé štítky. V zašpičatělé zádi byla umístěna benzinová nádrž a rezerva.

Závodní Ulstery měly někdy na pravém boku kapoty výstupek s otvorem přivádějícím vzduch ke karburátorům.

Řadový čtyřválcový motor umístěný vpředu podélně za přední nápravou měl objem válců 1 495 cm3 (vrtání x zdvih: 69 x 99 mm), dvouventilový rozvod OHC a dodávku směsi paliva se vzduchem dvojicí karburátorů SU. Nejvyšší výkon dosahoval hodnoty 85 koní (62,5 kW) a točivý moment až 136 Nm přenášela na zadní kola čtyřstupňová manuální převodovka.

Cestovní Ulster  

Kromě závodních Ulsterů vyrobil Aston Martin do roku 1936 21 cestovních verzí (replik), určených pro běžné (movité) zákazníky. Cestovní Aston Martin Ulster měl podvozek a většinu mechanických komponent stejné se závodní verzí. Viditelnými změnami bylo jen sklopné jednodílné přední okno, umístěné před větrnými štítky a rozšířená koncovka výfuku (foto). Proti závodnímu Ulsteru měla cestovní verze méně tuhé pérování, bubnové brzdy menšího průměru a nižší kompresní poměr motoru. Cestovní Ulster stál 750 liber, což nebylo málo. Při pohotovostní hmotnosti 940 kg (zasloužila se o to mj. hliníková karoserie) zaručovala automobilka Aston Martin maximální rychlost 100 mil za hodinu (přes 160 km/h). Je obdivuhodné, že téměř všechny cestovní Ulstery zůstaly zachovány a na aukcích dosahují závratných částek často přesahujících 100 000 liber. Bubeník skupiny Pink Floyd Nick Mason prý vlastní dokonce tři vzácné exempláře.

Cestovní Aston Martin Ulster se od závodního lišil jen sklopným jednodílným předním oknem, umístěným před větrnými štítky a rozšířenou koncovkou výfuku.

Většinu z 21 vyrobených vozů Aston Martin Ulster bylo možné ve druhé polovině třicátých let vidět na závodech v Ulsteru, Le Mans, Donington Parku, Brooklands, Mille Miglia a také na Belgické a Jihoafrické Grand Prix. Ostatně Aston Martin u každého prodaného vozu garantoval, že je připraven k závodění bez dalších úprav. Jeden z vozů Ulster vlastnil známý amatérský závodník siamský princ Bira (plným jménem Birabongse Bhanubandh ze Siamu). Princ Bira se v roce 1935 zúčastnil závodu RAC Ulster Tourist Trophy na Ulsteru se startovním číslem 20, ale ve třetím kole jej potkala porucha olejového čerpadla a olej vytékající na horké výfukové potrubí vyvolal hustý dým (foto). Opravený a restaurovaný vůz byl v roce 1996 prodán v aukci za 90 000 £.

Siamský princ Bira se v roce 1935 zúčastnil závodu Ulster Tourist Trophy, ale ve třetím kole jej potkala porucha olejového čerpadla. Olej vytékající na horké výfukové potrubí vyvolal hustý dým.

Dnes jsou Ulstery k vidění na mnoha setkáních historických vozů, jako například Le Mans Classic, Monaco Historic, Goodwood Revival, Mille Miglia a soutěžích elegance v Pebble Beach a Villa d’Este. Přezdívka „anglické Bugatti” tak vozu Aston Martin Ulster právem náleží.

Fotogalerie s popisky obrázků:

 

 

Karel Haas