Talbot-Lago T23: Předválečná elegance

Francouzské automobily Talbot-Lago T23 poháněly řadové šestiválce s objemem 4 litry. Nejvíce ceněná jsou kupé „Teardrop“ s karoserií Figoni & Falaschi. 

Původně britskou značku Talbot převzala v roce 1919 francouzská automobilka Darracq. Po roce se stal Darracq součástí skupiny Sunbeam-Talbot-Darracq, kterou v roce 1935 koupil britský koncern Rootes. Značky Talbot a Darracq zakoupil italský inženýr Antonio Lago (1893–1960) a v Suresnes na předměstí Paříže založil firmu Talbot-Lago.

Před druhou světovou válkou se modely Talbot-Lago vyráběly se čtyřmi velikostmi rozvoru náprav: extra krátký (2 650 mm), krátký (2 950 mm), normální (3 200 mm) a prodloužený (3 450 mm). První Talboty-Lago měly moderní podvozek s nezávislým zavěšením předních kol a poháněly je řadové šestiválce s objemem 3 a 4 litry navržené Walterem Becchiou. Vyráběné modely nesly názvy Baby, Minor, Major a Master. Jak bylo zvykem, malí výrobci se zpravidla věnovali výrobě podvozků a stavbu karoserií ponechávali specializovaným firmám podle specifických požadavků zákazníků. Na několik skvostů z dílny Talbot-Lago se podíváme podrobněji.

Talbot-Lago T23 Major (1939)

Po převzetí firmy si Antonio Lago najal technika a designéra Waltera Brecchiu, se kterým postavili první Talbot-Lago vycházející z třílitrového typu Talbot-Darracq K78. Tyto vozy však nebyly vhodné k závodění a jejich podvozek nebyl příliš použitelný ke stavbě zakázkových karoserií. Další Brecchiův motor vycházel z bloku sedmiložiskového řadového šestiválce K78, jeho objem byl ale zvýšen na rovné čtyři litry a nová hlava válců s polokulovými spalovacími prostorami spolu se dvěma karburátory Solex zvýšily výkon až na 140 k (103 kW) při 4 200/min. K motoru byla připojena čtyřstupňová převodovka Wilson s předvolbou, na jejímž vývoji se osobně podílel inženýr Lago. Podvozek měl nezávislé zavěšení předních kol a zadní tuhou nápravu. Pérování obstaraly poloeliptické listové pružiny a brzdění bubnové brzdy na všech kolech.

Na podvozku s rozvorem náprav 3 200 mm bylo postaveno několik kabrioletů, kupé a sedanů Talbot-Lago T23. Kabriolet přezdívaný „Baby Talbot“ postavený na podvozku číslo 93615 dostal elegantní dvoudveřovou čtyřmístnou tovární karoserii (foto) se stahovací plátěnou střechou. Tento vůz dlouhou dobu opečovával jistý sběratel klasických vozů a v roce 1971 jej koupil architekt ze švýcarského Curychu. Kompletní obnova vozu trvala několik let včetně opravy rámu karoserie z jasanového dřeva, koženého čalounění a koberců v interiéru i zavazadelníku. Tento vůz byl na aukci RM Sotheby’s prodán za 319 tisíc amerických dolarů.

Další provedení kabrioletu Talbot-Lago T23 z roku 1939 se obešlo bez nárazníků a stupaček na bocích.

Čtyřlitrový motor se v dobrém světle ukázal i na závodech. Na francouzské Grand Prix v roce 1936 finišovaly všechny tři vozy Talbot-Lago T150C v top desítce. Ještě většího úspěchu dosáhly Talboty v následujícím roce ve stejném závodu, když obsadily první tři místa. Sen Antonia Laga o výrobě světově proslulých sportovních vozů se tak stal skutečností.

Vyráběl se také čtyřdveřový pětimístný sedan Talbot-Lago T23 (foto) s rozvorem náprav 2 950 mm, jehož čtyřlitrový řadový šestiválec s rozvodem OHV měl výkon 115 k (85 kW) při 4000/min. Vůz s hmotností 1 500 kg dosahoval maximální rychlost 150 km/h.

Při různých příležitostech vystavuje Veteran Automoto Club Brno tento pětimístný sedan Talbot-Lago T23 s rozvorem náprav 2 950 mm.

Talbot-Lago T23 Teardrop Coupe (1938)

Pravděpodobně nejznámějším Talbotem-Lago T23 bylo kupé (foto) s karoserií Figoni & Falaschi, nazývané francouzsky „Goutte d’Eau“ (kapka vody) nebo častěji anglicky „Teardrop“ (slza). Nádherné aerodynamické tvary jeho karoserie vytvořil Giuseppe Figoni, zatímco jeho partner Ovidio Falaschi se staral o obchodní záležitosti. Poprvé uchvátily veřejnost tvary kupé v roce 1937 na pařížském autosalonu. Toto kupé se jmenovalo T150C SS a proti T23 mělo kratší rozvor (2 650 mm), světlomety zapuštěné do karoserie mezi maskou chladiče a blatníky a šípovité přední okno. 

Nádherné aerodynamické tvary dvoumístného kupé „Teardrop“ vytvořil Giuseppe Figoni.

Dvoumístných kupé Talbot-Lago „Teardrop“ s karoserií Figoni & Falaschi bylo postaveno pouhých 16 kusů ve dvou mírně odlišných provedeních. Designu první pětice postavených vozů se říká „Jeancart“ podle jména prvního majitele. Krásné aerodynamické kupé mělo dlouhou příď s úzkou maskou chladiče a ve svažující se zádi náznak středové ploutvičky (foto). Pro tato kupé byla typická dvojice oválných zadních oken. Každý detail naznačoval styl Art deco. Z těchto pěti vozů jich zůstaly zachovány čtyři. Vůz s podvozkem číslo 93064 (rozvor 2 950 mm) byl jediný Jeancart Teardrop postavený na podvozku T23 “Baby”. Na konci čtyřicátých let byl exportován do USA, kde se stal majitelem David Radinsky a později Paul Major z Denveru. Po totálním restaurování do původního stavu u pařížské firmy Henri Chapron byl vůz prodán v aukční síni Sotheby’s současnému majiteli za 2,64 milionu dolarů.

Krásné aerodynamické kupé mělo dlouhou svažující se záď s náznakem středové ploutvičky.

Dalších 11 kupé Teardrop bylo postaveno ve stylu “New York”, pojmenovaného podle vozu vystaveného v roce 1937 na autosalonu v New Yorku. Kromě jediného kupé s podvozkem T23 byla všechna zbývající kupé “New York” postavena na kratším podvozku T150C (rozvor 2 650 mm).

Kromě karosárny Figoni & Falaschi postavila čtyři kupé Talbot-Lago „Teardrop“ na podvozku T150 také karosárna Marcel Portout. Karoserii navrhl dentista Georges Paulin, velký příznivec aerodynamiky. Paulin byl popraven nacisty za spolupráci s francouzským odbojem. Těmto vozům se říká Portout Aerocoupe.

Automobily Talbot-Lago T23 jsou dnes opečovávané v muzeích a soukromých sbírkách. Pravidelně vítězí na soutěžích elegance na obou březích Atlantiku a jsou trvalou připomínkou stylu Art deco.

Fotogalerie s popisky obrázků:

 

Karel Haas