Hudson Commodore: Začátek konce

Největším a nejluxusnějším modelem americké automobilky Hudson z Detroitu byl Commodore, poháněný řadovými šestiválci a osmiválci. Vyráběl se ve třech generacích v letech 1941 až 1952.

Americké automobilce Hudson, založené v roce 1909 a samostatně vyrábějící auta do roku 1954, patří řada prvenství v odvětví automobilové výroby. Byla například první v používání dvojitých brzd, mechanické parkovací brzdy, zavedla varovná světla tlaku oleje a elektrického generátoru na přístrojové desce a jako první používala vyváženou klikovou hřídel, která dovolila, aby řadové šestiválce Hudson Super Six z roku 1916 pracovaly s vyššími otáčkami, aniž by ztratily svůj pověstný hladký běh. Šestiválec Super Six byl prvním vlastním motorem automobilky Hudson (předtím používala motory Continental) a většinu Hudsonů poháněly řadové šestiválce až do zániku značky v roce 1957.

Pro modelový rok 1930 připravil Hudson řadový osmiválec s postranními ventily (rozvod SV) a objemem 3 590 cm3. Tento motor, uložený na čtyřech gumových blocích a opatřený osmi protizávažími na klikové hřídeli měl výkon 80 koní. Řadové šestiválce a osmiválce používaly i poslední předválečné modely Commodore, vyráběné i po válce až do roku 1952.  

První generace (1941–42)

Při své premiéře v modelovém roce 1941 tvořily řadu Commodore sedany, kupé a kabriolety a s délkou přes 5,1 m to byly největší modely značky Hudson. Nové Hudsony měly vpředu zavěšenou kapotu, nezávislé zavěšení předních kol s pérováním vinutými pružinami a zadní tuhou nápravu s poloeliptickými listovými péry. Měly také hydraulické tlumiče pérování a hydraulické brzdy. Design interiéru měla na starosti Betty Thatcher, první Američanka zaměstnaná výrobcem automobilů jako designérka.

Hudsony modelového ročníku 1941 se jmenovaly Commodore a měly rozvor náprav 3 073 mm. Modely Commodore Custom měly pro verze kupé rozvor 3 073 mm a pro sedany 3 251 mm. K pohonu zadních kol si mohli zákazníci vybírat mezi řadovým šestiválcem s objemem 3,3 litru (výkon 103 k/76 kW) a řadovým osmiválcem s objemem 4,2 litru, který s dvojitým karburátorem Carter dával 129 k (95 kW).

V následujícím modelovém roce 1942, který byl předčasně ukončen koncem ledna z důvodu vstupu USA do války, prošly vozy Commodore mírným faceliftem. Dolní lišty masky chladiče se rozšířily na přední blatníky a změnil se tvar nárazníků a prahů (foto). Za příplatek nabízel Hudson vakuově ovládanou spojku Drive-Master a převodovku pracující ve třech režimech: automatické řazení a spojka, automatická spojka nebo plně manuální funkce.

Hudson Commodore Eight Touring Sedan z roku 1942. Dolní lišty masky chladiče se rozšířily na přední blatníky a změnil se tvar nárazníků a prahů.

Druhá generace (1946–47)

Poválečnou výrobu automobilů zahájil Hudson 30. srpna 1945 třemi modely Commodore: Sedan, Club Coupe a Convertible. Design vozů vycházel z modelů ročníku 1942. Změnily se jen nárazníky a maska chladiče měla dozadu vnořenou střední část. Sedan (foto) s rozvorem 3 073 mm měl vnější rozměry 5 267 x 1 849 x 1 727 mm (d x š x v). S řadovým šestiválcem o objemu 3 475 cm3 měl výkon 104 k a dokázal uhánět rychlostí až 128 km/h. Řadový osmiválec s objemem 4 170 cm3 měl špičku výkonu 130 k (96 kW) a točivého momentu 262 Nm. Vozu s pohotovostní hmotností 1 580 kg dokázal udělit rychlost 137 km/h a v průměru spotřeboval 18 l benzinu na 100 km.

Proti modelům z roku 1942 se změnily jen nárazníky a maska chladiče měla dozadu vnořenou střední část.

Automobily Hudson byly lépe vybavené než tehdejší konkurenční značky. Měly například opěrky loktů ve dveřích, dvojitou houkačku, popelník, zamykatelnou schránku na drobné předměty na přístrojové desce a tlusté koberce na podlaze kabiny. Jako jedny z prvních měly vozy Hudson Commodore sedadla z pěnové gumy, osvětlení stupaček dveří a u sedanů loketní opěrku na zadních sedadlech. Modelů Hudson Commodore Eight bylo v roce 1947 vyrobeno přes 12 500, což bylo o 4 400 vozů více než před rokem.

Třetí generace (1948–52)

V prosinci 1947 se představil zcela nový Hudson Commodore, jeden z prvních amerických vozů navržených po skončení druhé světové války. Modely Hudson Commodore 1948, které navrhl Frank Spring, byly uvedeny s obchodními značkami "Monobuilt" a "Step-down". Vozy měly lehkou ale pevnou polosamonosnou karoserii s obvodovým rámem. Díky tomuto rámu nastupovali cestující do prohlubně uvnitř tohoto rámu, takže karoserie mohla být nižší než ostatní vozy z té doby. Rám zároveň poskytoval cestujícím větší bezpečí při havárii a snižoval těžiště vozu. Sedany měly karoserii typu fastback se splývavou zádí (foto), zatímco kabriolety a kupé byly notchbacky.

V prosinci 1947 se představil zcela nový Hudson Commodore, jeden z prvních amerických vozů navržených po skončení druhé světové války.

Sedan Hudson Commodore Six ročníku 1948 měl rozvor náprav 3 150 mm a rozměry 5 270 x 1 957 x 1 534 mm. Výšku vozu dál opticky snižovaly výrazné prolisy na bocích pontonové karoserie. Zájemci si mohli vybírat mezi řadovým šestiválcem s objemem 4 288 cm3 a výkonem 123 k (90,5 kW) a starším řadovým osmiválcem 4 170 cm3 s výkonem 128 k (94 kW). Commodore Six dosahoval rychlost 140 km/h, osmiválcový model 149 km/h. Sedany měly látkové potahy sedadel, kabriolety kožené. Commodorů Eight se základní cenou 2 514 dolarů bylo v roce 1948 vyrobeno přes 35 tisíc kusů. Prodávalo se také pětidveřové kombi s dřevěnými rámy dveří a boků.

V roce 1949 byla řada Commodore rozšířena o luxusnější modely Custom. V roce 1951 představil Hudson nový řadový šestiválec a začal nabízet automatickou převodovku General Motors Hydra-Matic. Ve stejném roce začal Hudson prodávat nový model nazvaný Hornet (sršeň), který vycházel z konstrukce "step-down" modelu Commodore a převzal i jeho design.

Ve svém posledním roce výroby (1952) byla řada Commodore rozdělena na sérii Six a sérii Eight. Drobné kosmetické úpravy exteriéru zahrnovaly široké boční lišty (foto), nárazníky se dvěma svislými členy a chromovaný rám zaobleného a děleného předního okna. Anténa rádia umístěná na střeše se dala sklopit nad příčku předního okna.

Ročník 1952 měl drobné kosmetické úpravy exteriéru: široké boční lišty, nárazníky se dvěma svislými členy a chromovaný rám předního okna.

Pro modelový rok 1953 zvolil prezident automobilky Hudson A. E. Barit strategii tří modelových řad Hornet, Wasp a kompaktní Jet. V roce 1954 se Hudson spojil s automobilkou Nash a vznikla tak společnost American Motors Corporation (AMC). Výroba automobilů Hudson byla přemístěna do továrny AMC v Kenoshe (Wisconsin). V roce 1957, posledním roce své existence, byla výroba Hudsonů zúžena na jediný model Hornet.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas