Rover P4 (1949–1964): Čtyřválcové a šestiválcové „Tetičky“

Po vybombardování továrny v Coventry vyráběl Rover sedany řady P4 v anglickém Solihullu. Před sedmdesáti lety začínal šestiválcovým Roverem 75 a pokračoval šestiválci 90, 105, 100, 95/110 a čtyřválci 60 a 80.

Britská továrna Rover z Coventry začínala v roce 1878 výrobou elektromobilů a v roce 1904 vyrobila první automobil se spalovacím motorem. Konzervativně řešené automobily poháněly moderní motory s rozvodem OHV a OHC. Po skončení druhé světové války se Rovery začaly označovat písmenem P (Postwar). Jako P1 byl zpětně označen čtyřválcový Rover 12, vyráběný v letech 1934 až 1936 a jako P2 Rovery 10, 12, 14, 16 a 20 z let 1937 až 1948. Řada P3 s čtyřválcovými modely Sixty (60) a šestiválcovými Seventy-Five (75) se vyráběla od roku 1948 a už v roce 1949 byla nahrazena o něco modernější řadou P4. Ortodoxně tvarované Rovery P4 si vysloužily přezdívku Auntie (tetička).

Posledním vyrobeným automobilem se znakem vikinské lodě na přídi byl Rover 75 s předním pohonem, vyráběný v letech 1998 až 2005. Stejně pojmenovaný model zahajoval v roce 1949 typovou řadu P4. P4 bylo tovární označení skupiny vozů a běžně se neužívalo v informačních a reklamních materiálech. Jednotlivé modely se pojmenovávaly jen dvoumístnou číslovkou.

Rover 75

Generální ředitel Roveru Spencer Wilks představil nový Rover 75 (foto) koncem srpna 1949 na autosalonu v londýnském Earls Court. Proti svému předchůdci P3 měl modernější karoserii, kterou navrhl Gordon Bashford (1916–1991). Bashford nastoupil do firmy Rover jako učeň ve svých 14 letech a po válce se mimo jiné podílel na vývoji prvních Land Roverů. Čtyř až pětimístný sedan měl rozvor náprav 2 819 mm, byl dlouhý 4 528 mm, široký 1 667 mm a vysoký 1 619 mm. Vzhled vozu byl inspirován poválečnými Studebakery. Rover za tímto účelem zakoupil dva vozy Studebaker a karoserii jednoho z nich posadil na podvozek prototypu P4. Kdosi dal tomuto prototypu dokonce přezdívku „Roverbaker“.

Nápadné bylo dálkové světlo umístěné doprostřed masky a nazývané „Kyklopovo oko“.

Rover 75 (P4) měl světlomety zapuštěné do prostoru mezi maskou chladiče a blatníky. Nápadné bylo dálkové světlo umístěné doprostřed masky a nazývané „Kyklopovo oko“. V nové masce chladiče, dodávané od října 1952, už toto světlo chybělo (foto).

Rover 75 (P4) měl světlomety zapuštěné do prostoru mezi maskou chladiče a blatníky. V nové masce chladiče, dodávané od října 1952, už „Kyklopovo oko“ chybělo.

Zadní dveře se ještě otevíraly směrem dozadu a ve středových střešních sloupcích byly umístěny mechanické směrové šipky. Karoserie vyráběla společnost Pressed Steel, přičemž na dveře, víko zavazadlového prostoru a kapotu byla použita slitina hliníku a magnesia. V pozdějších letech byly kvůli snížení ceny použity ocelové plechy.

Pohon zadních kol obstarával řadový šestiválec převzatý z Roveru 75 (P3), byl ale upravený chromovanými vložkami válců, hliníkovou hlavou válců a palivo dodávala dvojice horizontálních karburátorů. Motor se sacími ventily v hlavě válců a výfukovými v bloku motoru měl objem válců 2 103 cm3 (vrtání x zdvih: 65,2 x 105 mm) a maximální výkon 76 k (56 kW), dosahovaný při 4 200 otáčkách. Točivý moment měl špičku 150 Nm při 2 500 otáčkách. Čtyřstupňová manuální převodovka měla řadicí páku na sloupku řízení, od září 1953 se ale přestěhovala na podlahu. Zpočátku měla převodovka synchronizaci pouze horních dvou stupňů, synchronizovaná dvojka byla zavedena v roce 1953. Rovery 75 dosahovaly rychlost 135 km/h, na stovku akcelerovaly za 22 s a v průměru spotřebovaly 10 litrů benzinu na 100 km. Se základní cenou 1 100 liber se poměrně dobře prodávaly. V říjnu 1954 byl objem motoru Roveru 75 zvětšen na 2 230 cm3.

Sedany Rover 75 měly rámový podvozek s nezávislým zavěšením předních kol odpérovaných vinutými pružinami. Vzadu byla tuhá náprava a její odpružení obstarávala poloeliptická listová péra. Bubnové brzdy byly zpočátku ovládané hydro-mechanickým systémem, ale od roku 1950 byly plně hydraulické. Od října 1959 byly vpředu montovány kotoučové brzdy Girling. Jeden z prvních Roverů 75 vlastnila monacká kněžna Grace Kelly.

V březnu 1950 představil Rover veřejnosti prototyp JET 1, první automobil na světě poháněný turbínovým motorem. Byl to otevřený dvoumístný vůz upravený ze sériového sedanu P4. Turbínový motor byl umístěný za sedadly, vzduch k němu vstupoval otvory na bocích a výfuky byly vyvedené do horní části zádi. Při testech na belgické dálnici Jabbeke v roce 1952 dosáhl vůz maximální rychlost 142 km/h. Také další dva prototypy s plynovou turbínou (T2 a T2A) vycházely z P4. Podvozky sedanů P4 využívala karosárna Tickford ke stavbě dvoudveřových kabrioletů. Studii kabrioletu na podvozku P4 postavila také italská karosárna Pinin Farina. Tvary byly nápadně podobné kabrioletům Alfa Romeo, které rovněž navrhl Pinin Farina.  

Rover 60 a 90

Po čtyřech letech výroby jediného šestiválcového modelu 75 se vedení Roveru rozhodlo rozšířit od září 1953 nabídku modelů o čtyřválcový Rover 60 (foto) a šestiválcový Rover 90 s motorem o objemu 2,6 litru. Rover 60 (Sixty) poháněl dvoulitrový řadový čtyřválec vzniklý úpravou motoru používaného prvními Land Rovery. S karburátorem SU dával 61 k (45 kW). Kratší blok motoru dovolil jeho posunutí směrem dozadu, což vedlo ke zlepšení jízdních vlastností. Rover 60 dosahoval maximální rychlost 122 km/h. Od října 1959 byl Rover 60 nahrazen Roverem 80 používajícím čtyřválec OHV s objemem 2 286 cm3 z Land Roveru.

Rover 60 (Sixty) poháněl dvoulitrový řadový čtyřválec. V letech 1953–59 bylo vyrobeno 9 600 kusů.

Současně s Roverem 60 byl v září 1953 uveden do prodeje špičkový model řady P4, Rover 90 (Ninety). Jeho 2,6litrový řadový šestiválec měl výkon 91 k (67 kW) a dovoloval dosáhnout rychlost 145 km/h, spotřeba ale vzrostla na 14 l/100 km. Cena včetně daně byla stanovena na 1 300 £.

Drobná vylepšení

Zároveň s uvedením modelů 60 a 90 bylo provedeno několik drobných úprav, společných pro všechny tři vyráběné modely. Zakřivená řadicí páka na podlaze umožňovala, aby na přední lavici seděli tři lidé. Na přední blatníky byla shora namontována parkovací světla a nepoužité dolní otvory byly využity pro malé reflektory a později pro přední směrovky.

V říjnu 1954 byly představeny o něco výraznější stylistické změny, které navrhl německý rodák David Bache. Hlavní změnou bylo nové třídílné panoramatické zadní okno a došlo také ke zvětšení zavazadelníku. Byla upravena linie předních blatníků a na nich se objevily velké oranžové směrovky (foto). Od roku 1956 už nebyly kruhové světlomety vsazené do prohlubní, ale naopak vyčnívaly z přídě. Malé indikátory nad světlomety dávaly řidiči vědět, zda směrovky blikají. V přepracované skupině zadních světlech se objevily směrovky, takže již nebylo zapotřebí mechanických směrovek na sloupcích mezi dveřmi.

V říjnu 1954 byly představeny o něco výraznější stylistické změny. Byla upravena linie předních blatníků a na nich se objevily velké oranžové směrovky.

Od září 1955 se daly za příplatek pořídit dělená, nezávisle nastavitelná přední sedadla nahrazující lavicové sedadlo. Zvýšením kompresního poměru na 7,5:1 se zvedl výkon motoru o 3 koně. O rok později se dal za příplatek pořídit i rychloběh.

Rover 105

Když začal být v Evropě běžně dostupný benzin s vyšším oktanovým číslem uvedl Rover v říjnu 1956 na trh modely 105R a 105S, používající 2,6litrový šestiválec z Roveru 90 s vyšším kompresním poměrem 8,5:1. Tento motor měl se dvěma karburátory SU výkon 109 k (80 kW). Rover 105S měl dělená přední sedadla, zapalovač cigaret, reflektory Lucas a rychloběh. Rover 105R byl vybaven dvoustupňovou automatickou převodovkou "Roverdrive", vyvinutou u Rovera. Dosahoval rychlost 151 km/h a v průměru spotřeboval 12 litrů benzinu na 100 km. Do roku 1959 jich bylo vyrobeno necelých 11 tisíc. Nástupcem Roveru 105 byl model Rover 100.

Rover 80 a 100

Od října 1959, rok po uvedení nového třílitrového Roveru P5, byla zastarávající řada P4 redukována na dva modely, čtyřválcový Rover 80 a šestiválcový Rover 100. Rover 80 dostal 2,3litrový čtyřválec OHV z nového Land Roveru s výkonem 80 k (59 kW), dovolující dosáhnout rychlost 137 km/h. Novinkou byly kotoučové brzdy Girling na předních kolech, ovládané pomocí vakuového servomechanismu. Vůz dostal širší pneumatiky a čtyřstupňovou převodovku standardně vybavenou rychloběhem na nejvyšším stupni. Čtyřválcové Rovery nebyly příliš oblíbené, takže za tři roky výroby se jich prodalo jen 5 900.

Rovery 90 a 105 byly v říjnu 1959 nahrazeny výkonnějším Roverem 100. Jeho nový 2,6litrový řadový šestiválec vznikl zkrácením zdvihu třílitrového motoru z modelu P5. Rover 100 dosahoval rychlost kolem 150 km/h. Do roku 1962 bylo vyrobeno 16 521 těchto luxusních vozů s koženými sedadly a dřevěným obložením palubní desky. Stejně jako Rover 80 měl vpředu kotoučové brzdy Girling a rychloběh.

Rover 95 a 110

Posledními členy řady P4 byly modely 95 a 110, představené v září 1962. Rover 95 byla verze Roveru 100 se změnou převodování vedoucí k úspornějšímu provozu. Sedan měl výkon 103 k (76 kW) a cenu přibližující se ceně Roveru 80, který nahrazoval. Rover 110 byl Rover 100 s výkonnějším motorem (124 k/91 kW) a hlavou válců Weslake. Byl schopen přiblížit se hranici 100 mil/h (161 km/h) a na stovku zrychlit za 16 s. Byl tak nejrychlejším modelem celé série P4.

K řadě P4 se v září 1958 přiřadil nový Rover P5, ale série P4 se dál vyráběla až do roku 1964, kdy byla nahrazena modelem Rover 2000.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas