Citroën BX (1982–1994): Premiéra pod Eiffelovkou

Rodinný vůz střední třídy Citroën BX s hydropneumatickým pérováním a karoserií navrženou studiem Bertone se vyráběl v provedení hatchback a kombi.

Ke stému výročí založení značky Citroën si připomeňme hatchback a kombi BX s hydropneumatickým podvozkem a karoserií navrženou studiem Bertone, konkrétně Marcellem Gandinim (*1938). Citroën BX byl vůz střední třídy, který se velikostí řadil mezi menší typ GSA (1979–86) a větší CX (1974–1991). Citroën BX a CX měly oba hydropneumatické pérování a oba lze považovat za nástupce legendárního Citroënu DS, vyráběného v letech 1955 až 1975.

V sedmdesátých letech minulého století začal Citroën pojmenovávat svoje osobní automobily dvěma písmeny, přičemž první odkazovalo na třídu vozu (A pro malé automobily, B pro střední třídu a C pro vyšší střední třídu) a druhé bylo X. Aerodynamický model CX zároveň připomínal svým názvem nízký součinitel odporu vzduchu (Cx). V následující dekádě se objevily modely AX a BX a posledním modelem zachovávajícím toto značení byl Citroën ZX (1991–1998).

Začalo to hatchbackem

Vůz střední třídy Citroën BX (foto) slavil svoji komerční premiéru na podzim 1982 prezentací pod pařížskou Eiffelovou věží. Ostře řezané tvary karoserie navrhl Marcello Gandini, který byl od roku 1965 šéfdesignérem studia Bertone. Tvary hatchbacku BX si Gandini vyzkoušel na koncepčních studiích Reliant FW11 (1977) a Volvo Tundra (1979). BX byla poslední Gandiniho práce pro karosárnu Bertone, neboť v roce 1980 si založil vlastní designové studio. Citroën BX měl rozvor náprav 2 655 mm, na délku měřil 4 230 mm, na šířku 1 660 mm a vysoký byl 1 360 mm. Velká okna bohatě prosklené kabiny měla černě lakované rámy a ostré rohy. Široké sloupky C ve splývající zádi byly ozdobeny vodorovnou mřížkou nad otvory k větrání kabiny. Velké zadní okno se společně se střední částí zadní stěny vyklápělo směrem nahoru. Dobře přístupný zavazadlový prostor měl slušný objem 0,444 m3, který se dal zvětšit sklopením zadních sedadel až na 1,455 m3.  

Velká okna bohatě prosklené kabiny měla černě lakované rámy a ostré rohy. Citroën BX byl dlouhý 4 230 mm.

Citroën BX byl druhým vozem po modelu Visa využívajícím spojení automobilek Peugeot a Citroën, ke kterému došlo v roce 1976. Citroën BX sdílel podlahovou platformu s Peugeotem 405 (1987–1997), kromě zavěšení zadních kol, které pocházelo z Peugeotu 305 Break. Od ostatních vozů z tehdejší doby se odlišoval především tradičním hydropneumatickým pérováním s automatickým nastavováním světlé výšky, bohatým využitím plastových dílů karoserie (kapota, víko zavazadlového prostoru, nárazníky) a také kotoučovými brzdami na předních i zadních kolech.

Čtyřválce PSA

Modely BX poháněly nové řadové benzinové čtyřválce skupiny PSA (série XY, TU a XU) s rozvodem OHC, umístěné vpředu napříč a pohánějící přední kola. Od začátku se modely BX dodávaly se dvěma motory. Menší z nich měl objem válců 1 361 cm3 a výkon s karburátorem Solex 61 k (45 kW), u modelů 14 E a 14 RE byl výkon vyšší o 10 koní. Motor se zdvihovým objemem 1 580 cm3 měl v modelech 16 RS a 16 TRS výkon s karburátorem Weber 88 k (65 kW). Do některých zemí, kde zdanění záviselo na objemu motoru (např. Itálie nebo Řecko) se dodávaly Citroëny BX s motory o objemu 1 124 cm3 a výkonu pouhých 54 k (40 kW), což bylo u vozu těchto rozměrů dost neobvyklé. Motorům s objemy 1,1 a 1,4 litru se říkalo "Douvrin" podle místa výroby, zatímco motory 1,6 se vyráběly v nové továrně v Trémery.

Od roku 1984 se začaly dodávat modely BX 19 GT se zážehovými čtyřválci o objemu 1 905 cm3 a největším výkonu 102 k (75 kW) dosahovaným při 5 600 otáčkách. Točivý moment měl vrchol 158 Nm při 3 000 otáčkách. Vozu s hmotností těsně pod tunu dokázal udělit rychlost až 185 km/h.

Ti, kteří čekali na úsporný vznětový motor se dočkalo v listopadu 1983, kdy se pod kapotou modelů BX 19 RD a TRD objevil dieselový motor objemu 1 905 cm3se vstřikováním paliva tryskami do vírových komůrek a největším výkonu 64 k (47 kW). Dieselové verze se staly prodejně nejúspěšnějšími variantami Citroënu BX, zvláště v provedení kombi.

Kombi

Rok po uvedení hatchbacku následovalo pětidveřové kombi, nazývané u Citroënu Break. Kombíky Citroën BX Break (foto) vyráběla karosárna Heuliez ve své továrně v Cerizay. Karoserie byla až po zadní boční dveře totožná s hatchbackem. Místo širokých střešních sloupků C mělo kombi boční okna ve tvaru kosočtverce a pod nimi mřížku větracích otvorů. Užší zadní světla umožňovala, aby zadní výklopné víko sahající až k nárazníku bylo širší. Citroën BX Break měl prakticky stejné vnější rozměry jako hatchback, zavazadlový prostor se zvětšil na 512 litrů.

Kombi Citroën BX Break vyráběla karosárna Heuliez ve své továrně v Cerizay.

Fáze 2

V roce 1986 prošel Citroën BX řadou menších úprav, nazývaných ve Francii fáze 2. Přepracován byl hlavně interiér a přístrojová deska s volantem. Před jednoramenným volantem s masivním středem se objevily klasické kruhové přístroje a po stranách spínače světel a stěračů. Také na vzhledu se zapracovalo (foto). Čiré přední směrové blikače se výškou srovnaly se světlomety, zakulatily se plastové nárazníky a rozšířily se podběhy tak, aby bylo možné obouvat širší pneumatiky.

V roce 1986 prošel Citroën BX řadou menších úprav. Čiré přední směrové blikače se výškou srovnaly se světlomety, zakulatily se plastové nárazníky a rozšířily se podběhy.

U modelů BX 14 byly letité motory Douvrin nahrazeny novější sérií TU. Za příplatek se dal objednat posilovač řízení, což bylo užitečné hlavně u těžkých vznětových motorů. Koncem osmdesátých let se nabízel také pohon všech kol a turbodieselové motory. Citroën BX TZD/TRD Turbo se vyráběl od roku 1988 a byl kladně přijat motoristickými novináři. Jeho motor s objemem 1 769 cm3 měl výkon 90 k (66 kW) a slušný točivý moment 180 Nm. Hatchbacku BX dovolil dosáhnout rychlost 180 km/h a zrychlit na stovku za 12,1 s. To vše při průměrné spotřebě nafty 5,9 l/100 km.

Sportu zdar

Citroën nezapomínal ani na milovníky rychlé jízdy. V letech 1985 až 1987 vyrobil sérii 7 500 kusů modelů BX Sport. Jeho 1,9litrový čtyřválec dával se dvěma dvojitými karburátory, upravenými spalovacími prostorami a většími ventily 126 k (93 kW). Poznávacími znaky byl zadní spoiler, hliníková kola a rozšířené podběhy a prahy. O 20 koní méně měly Citroëny BX GT. Těch bylo v roce 1985 vyrobeno 4 tisíce kusů.

V roce 1986 vstoupil Citroën do světového šampionátu v rallye skupiny B se speciálem BX 4TC (foto). Vpředu byl podélně namontován přeplňovaný čtyřválec Simca Typ 180 s objemem 2,14 litru od evropského Chrysleru a pětirychlostní manuální převodovka z typu Citroën SM. Motor měl výkon 174 k (128 kW) a 1 280 kg těžký vůz s ním dosahoval rychlost 220 km/h. Podélné uložení motoru si vynutilo prodloužení přídě a široké pneumatiky rozšíření blatníků. Vzadu nemohl chybět spoiler, umístěný pod zadním oknem. Citroën BX 4TC nedosáhl výraznějších úspěchů, nejlepším umístěním bylo šesté místo ve Švédské rallye. Předčasné zrušení šampionátu skupiny B způsobilo, že bylo prodáno jen 62 cestovních verzí z celkového počtu 200 vyrobených kusů.

Závodní speciál Citroën BX 4TC se v roce 1986 účastnil světového šampionátu v rallye skupiny B.

Mezi vozy sportovního charakteru lze zařadit také Citroën BX19 GTi, jehož 1,9litrový čtyřválec se vstřikováním paliva měl výkon 122 k (90 kW). Podobný motor poháněl také Peugeoty 405 SRi a 205 GTi. Vůz měl zadní spoiler a upravený podvozek a dosahoval rychlost 198 km/h.

V květnu 1987 se začala vyrábět šestnáctiventilová verze modelu GTi. Byl to první sériově vyráběný francouzský vůz se čtyřmi ventily na válec. Jeho motor s rozvodem DOHC vycházel z pohonu Peugeotu 205 Turbo 16 rallyové skupiny B a měl výkon 160 k (118 kW). Citroën BX GTi 16V měl nejvyšší rychlost 219 km/h a na stovku zrychlil za 7,6 vteřin.

Přes určité problémy s kvalitou výroby se Citroën BX dobře prodával a za 12 let jich bylo v Rennes, Cerizay a španělském Vigu vyrobeno přes 2,3 milionu. Po ukončení výroby hatchbacků BX v roce 1993 a kombi o rok později byl částečnou náhradou menší model ZX, vyráběný od roku 1991. Hlavním nástupcem byl o něco větší typ Xantia, který se začal prodávat začátkem roku 1993.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas