Mercury Eight: Před válkou a po válce

Mercury Eight: Před válkou a po válce

Po založení značky Mercury v roce 1938 byl prvním vyráběným vozem Mercury Eight. První generace vycházela z typu Lincoln-Zephyr a druhá, přerušená válkou, z vozů Ford.

V roce 1938 založil Edsel Ford (syn zakladatele automobilky Ford) značku Mercury, nazvanou podle planety naší sluneční soustavy. Vozy Mercury měly vyplnit mezeru mezi levnějšími Fordy a dražšími Lincolny. Stejnou roli hrály u General Motors vozy Buick a Oldsmobile, řazené mezi Chevrolety a Cadillacy. Ještě předtím, od roku 1936, zastával u společnosti Ford Motor Company roli středně drahého vozu model Lincoln-Zephyr, poháněný vidlicovým dvanáctiválcem. Jeho aerodynamickou karoserii navrhl Eugene Gregorie, od roku 1935 šéf designu u Forda. Gregorie se podílel i na návrhu prvních vozů Mercury a tvary Lincoln-Zephyru mu byly inspirací. Spolupracoval přitom s Edselem Fordem, se kterým měl podobné názory.

Osmiválcové modely Mercury Eight se vyráběly ve třech generacích v letech 1939 až 1951 s přestávkou mezi válečnými lety 1942 až 1945. Tento článek popisuje první dvě generace navržené před začátkem druhé světové války a s úpravami vyráběné i po válce až do roku 1948.    

První generace (1939 a 1940)

Mercury Eight série 99A, uvedený na trh v modelovém roce 1939, byl o několik set dolarů dražší než Ford V-8 a o pár stovek levnější než Lincoln-Zephyr. Na americkém trhu měl být konkurencí vozům Oldsmobile a Buick z koncernu GM, vozům Dodge a DeSoto z koncernu Chrysler a Hudsonům. K pohonu zadních kol byl zvolen vidlicový osmiválec Ford Flathead s objemem válců 3 923 cm3 a maximálním výkonem 95 k (70 kW). Manuální převodovka měla tři rychlosti a bubnové brzdy se ovládaly hydraulicky.  

Karoserie s rozvorem náprav 2 946 mm a délkou necelých pět metrů se nabízely v provedení čtyřdveřový (foto) a dvoudveřový sedan se splývající zádí, dvoudveřové kupé a kabriolet. Světlomety byly zapuštěné do blatníků a mezi předními a zadními blatníky vyčnívaly pogumované prahy. Přední i malé zadní okno byly rozdělené středovou příčkou. Na kapotě sice ještě chyběl nápis Eight, v reklamních materiálech se ale od začátku používalo označení Mercury Eight. Modely ročníku 1940 (série 09A) už měly nápis Mercury Eight na obou stranách kapoty a nabídku obohatil čtyřdveřový kabriolet nazvaný Convertible Sedan.

Mercury Eight Town Sedan z roku 1939 měl rozvor náprav 2 946 mm a délku necelých pět metrů.

Vozy Mercury Eight měly docela slušný úspěch na trhu. V roce 1939 se jich prodalo přes 69 tisíc, přičemž nejvíc šly na odbyt čtyřdveřové sedany (necelých 40 000). Cena se pohybovala podle typu kolem tisíce dolarů (sedan stál 960 $, kabriolet 1 018 $).

Druhá generace (1941 až 1948)

Mercury Eight modelového ročníku 1941 vycházel (na rozdíl od svého předchůdce) z modelů Ford a jeho rozvor se prodloužil o 51 mm na 2 997 mm. Délka vozu narostla na 5 121 mm a řady vylepšení se dočkal podvozek (pérování, stabilizátor). Typickým stylistickým prvkem byly dvojité lišty na blatnících a široká maska chladiče s vodorovným mřížováním. Sedany měly větší okna a více prostoru nad hlavami cestujících. Prahy dveří byly nyní zcela skryté pod rozšířenými dveřmi, takže uvnitř bylo více místa na širších sedadlech. Boční okna za dveřmi se otevírala směrem ven. Místo čtyřdveřového kabrioletu se v nabídce objevilo praktické kombi. V modelovém roce 1941 se prodalo přes 90 tisíc vozů Mercury Eight.

V roce 1942 byla parkovací světla přemístěna nad přední masku, takže byla víc vidět (foto). Nová přístrojová deska měla dva velké kruhové přístroje (rychloměr a hodiny) a nalevo od volantu byly umístěny malé obdélníkové ukazatele. Uprostřed našlo místo rádio s mřížkou reproduktoru a vpravo schránka na rukavice. Místo nápisu Eight se nad středem masky objevila číslice 8. Motor zůstal stejný, ale jeho výkon vzrostl na 100 koní. Novinkou byla poloautomatická převodovka Liquamatic, ale moc se neujala. Po vstupu USA do války byla v únoru 1942 výroba vozů Mercury Eight ukončena a všechny americké automobilky přešly na válečnou výrobu.

V roce 1942 byla parkovací světla přemístěna nad přední masku a typickým stylistickým prvkem byly dvojité lišty na blatnících.

Po válce

V roce 1945 byla vytvořena divize Lincoln-Mercury koncernu Ford a krátce poté byla zahájena výroba osobních vozů Mercury Eight v podobě velmi blízké modelům 1942. 3,4litrový motor V8 s dvojnásobným karburátorem Holley zůstal beze změn, včetně výkonu 100 koní a točivého momentu 244 Nm. Také rozvor náprav (2 997 mm) a vnější rozměry (5 121 x 1 862 x 1 755 mm) se nezměnily. Sedan s hmotností kolem 1 560 kg dosahoval rychlost 130 km/h. Nejviditelnější změnou byla nová maska chladiče s tenkým svislým mřížováním a rámem přední masky lakovaným v barvě vozu (foto). Nad maskou se objevil vodorovný nápis MERCURY a ve středu masky svislý nápis EIGHT. Poloautomatická převodovka Liquimatic se už nenabízela a novým přírůstkem do nabídky modelů byl kabriolet Sportsman s dřevěnými panely na bocích. V modelovém roce 1946 bylo vyrobeno 86 600 vozů Mercury Eight včetně 205 kabrioletů Sportsman.

Dvoudveřový Mercury Eight Tudor Sedan z roku 1946 se zbavil „sebevražedných“ zadních dveří.

V dalším modelovém roce 1947 se na vozech Mercury Eight objevily jen drobné úpravy vzhledu. Rám přední masky byl chromovaný (foto) a nárazníky měly po stranách zvýšené plošky. Na bocích kapoty se objevily nápisy MERCURY a v interiéru bylo více chromu. Kabriolet a kombi dostaly kožené čalounění sedadel, ostatní modely měly látková sedadla. Kabriolet Sportsman se už nevyráběl. Modely 1948 zůstaly beze změn a spolu s modely 1947 si našly přes 136 600 zákazníků.

V modelovém roce 1947 se na vozech Mercury Eight objevily jen drobné úpravy vzhledu. Rám přední masky byl chromovaný a nárazníky byly po stranách zvýšené.

Zatímco první generace vozů Mercury Eight vycházela z typu Lincoln-Zephyr a druhá generace z vozů Ford, třetí generace vyráběná v letech 1949 až 1951 měla už poválečnou konstrukci a pontonová karoserie měla paralelu v modelech Lincoln série EL.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas