Rover P3 (1948–1949): S řazením bez spojky

Rover P3 (1948–1949): S řazením bez spojky

Čtyřválcový Rover 60 a šestiválcový Rover 75 řady P3 převzaly karoserie se čtyřmi a šesti bočními okny od svého předchůdce Roveru 12 a 16 řady P2 a také řazení bez spojky „freewheel“.

Automobilka Rover z Coventry začala s výrobou automobilů se spalovacím motorem v roce 1904. Zpočátku se zaměřovala výhradně na malá auta označovaná čísly 6, 8, 10 a 12, vyjadřujícími počet koní podle zastaralého britského systému. Ve třicátých letech se výrobní program rozšířil o vozy střední velikosti. Rovery si získaly pověst kvalitních automobilů, ale tím, že dávaly přednost konzervativním tvarům byly často považovány za zastaralé.

Po skončení druhé světové války se Rovery začaly označovat písmenem P (Postwar) a pořadovým číslem. Jako P1 byl zpětně označen čtyřválcový Rover 12, vyráběný v letech 1934 až 1936 a jako P2 Rovery 12 a 16 z let 1937 až 1948. Nová řada P3 s čtyřválcovými modely 60 (Sixty) a šestiválcovými 75 (Seventy-Five) se začala vyrábět v roce 1948 a už v následujícím roce byla nahrazena modernější řadou P4. Označení s písmenem P a číslem bylo tovární značení a běžně se v informačních materiálech nepoužívalo. Jednotlivé modely se pojmenovávaly jen dvoumístnou číslovkou.

Karoserie se šesti a čtyřmi bočními okny

Čtyřdveřový sedan Rover P3 (foto) se od svých předválečných předchůdců, Roveru 12 a 16 neboli P2, téměř nelišil. Blatníky propojené prahovými stupačkami, dveře se závěsy vzadu a klikami vpředu i světlomety umístěné po stranách masky chladiče zůstaly stejné. Přestože rozvor náprav byl zkrácen na 2 794 mm (110 palců), byl Rover P3 se svými rozměry 4,4 x 1,7 x 1,6 m (d x š x v) pohodlnější, neboť vnitřní šířka narostla o 6 cm.

Sedan Rover P3 měl stejně jako P2 blatníky propojené prahovými stupačkami, dveře se závěsy vzadu a klikami vpředu a světlomety umístěné po stranách masky.

Rover P3 se nabízel se dvěma druhy karoserie. Vedle sedanu se šesti bočními okny (čtyři ve dveřích a dvě menší za zadními dveřmi), kterému Angličané říkali 6-light, se prodával také Sports Saloon (foto) se čtyřmi bočními okny ve dveřích (4-light). Navzdory svému jménu ani tento sedan moc sportovně nevypadal. Oběma sedanům ubíraly na kráse vyčnívající závěsy dveří. Některé pozdější modely byly ozdobeny hlavou Vikinga na zátce chladiče.

Navzdory svému jménu Sports Saloon ani tento sedan moc sportovně nevypadal. Oběma sedanům ubíraly na kráse vyčnívající závěsy dveří.

Ortodoxně vypadající Rovery P3 měly tradičně luxusní interiér s palubní deskou a okenními rámy vykládanými dřevem. Všechny přístroje, včetně velkých hodin, rychloměru a stereofonního rádia His Master’s Voice, byly soustředěny ve středu palubní desky (foto). Zde také řidič našel všechny žárovkové indikátory a ovladače.

Rovery P3 měly tradičně luxusní interiér s palubní deskou a okenními rámy vykládanými dřevem. Všechny přístroje, včetně velkých hodin, rychloměru a rádia, byly soustředěny ve středu palubní desky.

Sedadla (přední s dělenými sedáky, zadní lavicová) měla kožené potahy, stejně jako výplně dveří. Zadní lavicové sedadlo mělo po stranách pevné a uprostřed sklopnou opěrku loktů, podlaha a středový tunel byly potažené koberci. Kliky dveří a kličky stahování oken byly chromované. Součástí dodávky byl návod k obsluze a sada originálních nástrojů.

Nové motory s nezvyklým ventilovým rozvodem

Pro poválečné rovery se od konce třicátých let vyvíjely nové motory s ventilovým rozvodem IOE (Inter Over Exhaust) se sacími ventily umístěnými v hlavách válců a výfukovými ventily v bloku motoru. Podobné řešení používal také Rolls-Royce. Pro model Rover 60 byl určen kapalinou chlazený řadový čtyřválec s objemem 1 595 cm3 (vrtání/zdvih: 69,5/105 mm), který dával s kompresí 7,1 a karburátorem Solex maximální výkon 51 k (37,5 kW), dosahovaný při 4000 otáčkách za minutu.  Točivý moment měl vrchol 116 Nm při 2 000 otáčkách. Vůz s pohotovostní hmotností 1 350 kg dosahoval nejvyšší rychlost 115 km/h.

Zadní kola Roveru 75 poháněl řadový šestiválec (foto) s objemem 2 103 cm3 (vrtání/zdvih: 65,5/105 mm) a kompresním poměrem 7,3:1. Šestiválec měl nejvyšší výkon 73 koní (53,5 kW) při 4 000/min a točivý moment 160 Nm při 2 500/min. Rover 75 s hmotností 1 410 kg dosahoval maximální rychlost 125 km/h.

Rovery P3 měly nové motory s ventilovým rozvodem IOE se sacími ventily umístěnými v hlavách válců a výfukovými ventily v bloku motoru.

Oba modely byly vybaveny čtyřstupňovou manuální převodovkou se synchronizací třetího a čtvrtého stupně a řadicí pákou na podlaze. Nechyběla tradiční funkce „freewheel“, známá u vozů Rover od roku 1933. Zařízení „freewheel“ bylo umístěno za převodovkou a bylo ovládáno kolečkem na přístrojové desce. Tím se dal volit režim FIXED s normálním řazením s pomocí spojkového pedálu nebo režim FREE s řazením bez spojky pouhým sundáním nohy z pedálu plynu. Režim FREE zvyšoval komfort řízení a údajně uspořil až 10% paliva.

Rover P3 byl první model této značky s nezávislým zavěšením předních kol. Přední kola měla dvojité příčné závěsy a pérování vinutými pružinami, tuhá zadní náprava byla odpružena podélnými listovými pery. Bubnové brzdy se ovládaly hybridním hydraulicko-mechanickým systémem. Čtyřválcový motor a převodovka Roveru 60 byly rovněž použity u první série Land Roverů s pohonem všech kol, představených poprvé v roce 1948 na amsterodamském autosalonu.

Rover P3 nebyl nikdy zamýšlen k velkosériové výrobě. Bránil tomu poválečný nedostatek materiálu a válkou poničené zázemí. Čtyřválcových Roverů 60 se základní cenou včetně daně 1 080 £ bylo do roku 1949 vyrobeno 1 274 kusů a šestiválcových Roverů 75 (cena 1 106 £) 7 837 kusů. Za pouhých 18 měsíců výroby to tedy bylo celkem 9 111 vozů. Malý počet vyrobených vozů způsobil, že dnes jsou tito veteráni vzácní a vyhledávaní sběrateli. Nástupcem Roveru P3 byl modernější Rover P4, rovněž vybavený systémem „freewheel“. Roverů P4 bylo v letech 1949 až 1964 vyrobeno přes 130 tisíc.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas