Saab Sonett: Ze stodoly k sériové výrobě

Saab Sonett: Ze stodoly k sériové výrobě

Konstruktér a závodník Rolf Mellde postavil v roce 1955 tajně ve stodole prototyp roadsteru Saab Sonett. K sériové výrobě pod názvem Sonett II došlo až v roce 1966 a Sonetty III se vyráběly v letech 1970 až 1974.

Sportovní úspěchy švédské značky Saab jsou nejčastěji spojovány s výsledky cestovních vozů Saab 92, 93 a 96 v soutěžním sportu. Legendární závodník Erik Carlsson (1929–2015), nazývaný Mr. Saab, s nimi dosáhl v letech 1955 až 1970 spoustu úspěchů v rallye, přestože vozy s pohonem předních kol dvoutaktními dvouválci a tříválci žádným velkým výkonem neoplývaly. Se Saaby se ráda svezla na závodech i jeho manželka Pat (sestra Stirlinga Mosse).

Vítězství v rallye se vedení automobilky Saab líbily, neboť zvyšovaly prodej cestovních vozů, ale sériovou výrobu vysloveně sportovního vozu odmítali. Hlavní konstruktér Saabu, závodník Rolf Mellde se proto v lednu 1955 rozhodl, že v pronajaté stodole ve vesnici Åsaka poblíž Trollhättanu (sídlo automobilky Saab) postaví tajně vlastní dvoumístný sportovní vůz. Použil přitom upravené díly podvozku a tříválcový dvoutaktní motor z připravovaného typu Saab 93. Lehkou hliníkovou samonosnou karoserii navrhl jeho přítel Sixten Sason (1912–1967), který byl autorem designu všech vozů Saab 92 až 99.    

Typové značení automobilů Saab vždy začínalo číslicí 9. První sériový Saab, poháněný dvouválcovým dvoutaktem, dostal název 92 a jeho nástupce s dvoutaktním tříválcem (později čtyřtaktním V4) se jmenoval 93. Sportovnímu vozu Rolfa Melldeho bylo proto přiděleno typové číslo 94 a vedení automobilky souhlasilo se stavbou několika prototypů.

Sonett I (1955–57)

První prototyp, nyní označovaný jako Sonett I, dostal jméno Sonett odvozené od rčení ve švédštině „Så nätt den är“, což v češtině znamená zhruba „jak je to hezké“. Rolfu Melldemu pomáhali se stavbou prvního prototypu závodní nadšenci Lars Olov Olsson, Olle Lindkvist a Gotta Svensson. Měli přitom velmi omezené prostředky ve výši pouhých 75 000 švédských korun. Lehký otevřený závodní roadster Saab Sonett (foto), nazývaný také Super Sport nebo Saab 94, se poprvé představil veřejnosti 16. března 1956 na výstavě automobilů ve stockholmském Bilsalongu. Po skončení výstavy bylo dalších pět prototypů vyrobeno v továrně Saabu. Od prvního prototypu se lišily jen karoseriemi z ocelového plechu. Všechny prototypy Sonett I měly volant na pravé straně (ve Švédsku se až do září 1967 jezdilo vlevo).

Podle prototypu Rolfa Melldeho bylo v továrně Saabu postaveno dalších pět prototypů Sonett I (tovární značení 94).

První Saab Sonett měl rozvor náprav 2 210 mm a rozměry 3 485 x 1 420 x 825 mm (d x š x v). Před větrem chránilo jezdce bezrámové panoramatické přední okno a vzduch se k chladiči přiváděl otvorem pod nízkou přídí. Na bocích měl Sonett výrazné, svisle děrované plechy, přičemž do toho na pravé straně ústilo výfukové potrubí. Hliníková karoserie vážila prý pouhých 70 kg a celý vůz necelých 500 kg.

Přední kola poháněl tříválcový dvoutaktní motor s objemem 748 cm3 z typu Saab 93, uložený spolu se čtyřstupňovou manuální převodovkou ZF podélně nad přední nápravou. Proti typu 93 byl otočený o 180 stupňů, takže byla nutná změna smyslu otáčení klikové hřídele. Upravený motor dával se dvěma karburátory Solex maximální výkon 57,5 k (42 kW) při 5 000 otáčkách a vrchol točivého momentu 88 Nm měl při 3 500 otáčkách. Sonett I s ním dosahoval rychlost 157 km/h a na stovku zrychlil za 14 s.

Na rok 1957 plánoval Saab výrobu 2 tisíc sportovních vozů Sonett, ale nečekaná rána přišla od mezinárodní automobilové federace FIA se změnou pravidel, dovolující upraveným sériovým vozům starty v mezinárodních závodech. Plánovaná výroba byla proto zrušena a všech šest prototypů bylo prodáno zaměstnancům Saabu. Všechny vyrobené prototypy Sonett I se podařilo zachovat do dnešních dnů. Dva z nich jsou vystaveny v továrním muzeu Saabu v Trollhättanu, další dva jsou v USA. Erik Carlsson se kdysi projel se Sonettem I na historické trati Masarykova okruhu v Brně a s prvním prototypem vytvořil v roce 1996 švédský rekord ve třídě do 750 cm3 rychlostí přes 159 km/h.

Sonett II (1966–69)

K úvahám o sportovním voze se vedení automobilky Saab vrátilo až v roce 1963, kdy návrháři Sixtenu Sasonovi zadalo projekt sportovního vozu, s jehož výrobou se počítalo v továrně ASJ (Aktiebolaget Svenska Järnvägsverkstäderna) v Arlöv, kterou Saab koupil. Otevřený vůz s odnímatelným střešním dílem (targa) a ochranným rámem vzadu se jmenoval Catherina (foto) a ve velké míře využíval díly z typu 96.

V roce 1963 zadalo vedení automobilky Saab návrháři Sixtenu Sasonovi projekt sportovního vozu, s jehož výrobou se počítalo v továrně ASJ.

O rok později nabídl Saabu projekt sportovního vozu stockholmský návrhář Björn Karlström, který spolu s Walterem Kernem navrhli dvoumístné kupé rovněž využívající komponenty ze Saabu 96, včetně dvoutaktního tříválce. Původně si vůz objednala malá letecká továrna MFI (Malmö Fligindustri), takže vůz dostal název Saab MFI 13. Po řadě úprav (motor uprostřed pohánějící zadní kola byl přemístěn dopředu a poháněl přední kola) byla schválena stavba prototypu a správní rada Saabu se měla rozhodnout o sériové výrobě mezi MFI 13 a Catherinou. Těsně to vyhrál MFI 13 a pod názvem Sonett II (tovární značení Saab 97) byla v roce 1966 v továrně ASJ v Arlöv vyrobena nultá série v počtu 28 kusů. Sonetty II (foto) se ukázaly veřejnosti na autosalonech v Ženevě a New Yorku a také na veletrhu v Brně.

Dvoumístné kupé Sonett II s rozvorem náprav 2 149 mm mělo nízkou příď a splývající záď s velkým zadním oknem.

Dvoumístné kupé Sonett II s rozvorem náprav 2 149 mm mělo sklolaminátovou karoserii s rozměry 3 770 x 1 445 x 1 160 mm, jejíž celá přední část se zvedala dopředu a nahoru a usnadňovala tak přístup k motoru a převodovce. Kupé mělo nízkou příď a splývající záď s velkým zadním oknem. K pohonu předních kol byl zvolen dvoutaktní tříválec z typu Monte Carlo 850 s objemem 841 cm3, který dával se třemi karburátory Solex 60 k (44 kW). Sonett II vážil 710 kg a dosahoval rychlost 170 km/h a na stovku zrychlil za 12,5 s. Všechny Sonetty II měly volant na levé straně, řadicí páku pod volantem, palubní desku z ořechového dřeva a sedadla s čalouněnou laminátovou skořepinou.

Dalších 230 kusů bylo smontováno v roce 1967. Lišily se upravenou přídí, gumovými sponami kapoty a bezprůvanovým větráním interiéru. Vzduch do něj vstupoval štěrbinou před předním oknem a vystupoval otvory v zadním sloupku s kryty přezdívanými „sloní uši“. Saab Sonett II se stal zjevnou inspirací pro české kupé ÚVMV 1100 GT s motorem Škoda umístěným vzadu.

Zhruba v polovině roku 1967 byl zastaralý dvoutaktní motor, nesplňující přísné americké emisní předpisy, nahrazen čtyřtaktním vidlicovým čtyřválcem z typu Ford Taunus s objemem 1 498 cm3 a výkonem 65 koní (48 kW). Model byl přejmenován na Sonett V4 a zařadil se mezi typy 95, 96 a Monte Carlo používající rovněž motory Ford V4. Větší hmotnost motoru si vynutila vyztužení podvozku a širší kola. Motor V4 byl vyšší než dvoutakt, takže velký vzduchový filtr musel být nahrazen dvěma menšími a na kapotě se objevila nevzhledná „boule“, posunutá mírně doprava, aby nebránila řidiči ve výhledu. Na vzhled vozu se snesla kritika, která přispěla k urychlení vývoje Sonettu III.

Sonettů V4 bylo v roce 1967 vyrobeno 70 kusů, takže plnily požadavky amerického klubu sportovních vozů (SCCA). V dalším roce jich bylo vyrobeno 900 a v roce 1969, posledním roce výroby, 640 kusů, celkem tedy 1 610 vozidel. Modely 1969 měly vyšší opěradla sedadel s opěrkou hlavy, schránku na rukavice a účinnější topení. Sonetty V4 byly převážně exportovány do USA, kde se prodávaly v cenách od 3 200 do 3 800 $. Za tuto cenu nabízely neobvyklou sklolaminátovou karoserii, tříbodové bezpečnostní pásy a spojku „freewheel“, která se automaticky odpojila, když řidič přestal šlapat na pedál spojky.

Sonett III (1970–74)

V roce 1970 navrhl Sergio Coggiola přepracovaný vzhled modelu Sonett V4 a Gunnar A. Sjögren jej upravil pro existující podvozek. Nový vůz, nazvaný Sonett III (foto), měl výklopné světlomety, ovládané páčkou pod palubní deskou, nově řešenou přední masku se zabudovanými pomocnými světly a nové zadní okno, vyklápěné nahoru. Prodloužení karoserie na 3 900 mm při zachování výšky 1 100 mm pomohlo zlepšit vzhled vozu, i když Američané k němu měli stále výhrady. Saab Sonett III byl poprvé vystaven v dubnu 1970 v hotelu Foresta poblíž Stockholmu a na jarním autosalonu v New Yorku.

Sonett III měl výklopné světlomety, ovládané páčkou pod palubní deskou a nově řešenou přední masku se zabudovanými pomocnými světly.

Ke zlepšení pozice na americkém trhu byl Sonett III vybaven řadicí pákou na podlaze a klimatizací montovanou dealery. Od roku 1973 musely být Sonetty III vybaveny nárazníky pohlcujícími náraz při malé rychlosti, což ale ke vzhledu vozu moc nepřispělo.

Zpočátku poháněl přední kola Sonettu III 1,5litrový motor Ford Taunus V4, jehož výkon musel být snížen kvůli americkým emisním předpisům. Od roku 1971 používal Sonett III motor Ford V4 s objemem 1,7 litru, ale další zpřísnění emisních předpisů nedovolilo dosáhnout vyššího výkonu, než jaký měl motor 1,5 litru, tedy 65 koní. Díky dobré aerodynamice (součinitel odporu vzduchu 0,31) a změnou převodování dosahoval rychlost 165 km/h.

V důsledku palivové krize v roce 1973 začal prodej vozů Sonett III povážlivě klesat, takže Saab se rozhodl ukončit výrobu v roce 1974. Celkem bylo v letech 1970 až 1974 vyrobeno necelých 8 400 vozů Sonett III.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas