Triumph 1800, 2000 a Renown: Hrany ostré jako břitva

Triumph 1800, 2000 a Renown: Hrany ostré jako břitva

Velké čtyřválcové sedany značky Triumph se v Coventry vyráběly v letech 1946 až 1954 pod označením 1800, 2000 a Renown.

Počátky britské automobilky Triumph sahají až do roku 1885, kdy se Siegfried Bettmann, rodák z německého Norimberku, spojil s Němcem Moritzem Schultem a společně začali do Anglie dovážet jízdní kola a prodávat je pod obchodní značkou Triumph. Od roku 1889 vyráběli v anglickém Coventry vlastní kola a později i motocykly (před invazí japonských výrobců byl Triumph největším výrobcem motocyklů na světě). První automobily Triumph 10/20 se začaly prodávat v roce 1923 a v roce 1930 se název firmy změnil na Triumph Motor Company.

V roce 1936 se Triumph dostal do finančních problémů a výrobu kol a motocyklů prodal Jacku Sangsterovi (Ariel). Na začátku války koupil značku Triumph T.W. Ward a hlavním manažerem se stal Donald Healey. Při bombardování Coventry v roce 1940 byla továrna na Holbrook Lane těžce poškozena. To, co zbylo, a hlavně obchodní jméno Triumph, koupil v listopadu 1944 sir John Black, majitel automobilky Standard Motor Company.

Po skončení druhé světové války a nápravě škod představil Triumph dva nové automobily, otevřený sportovní vůz Triumph 1800 Roadster a sedan Triumph 1800 Saloon. Unikátnímu stylu sedanu, plnému ostrých hran, se začalo říkat razor-edge (žiletkový styl). Jednou z výhod takového tvarování bylo dobré využití vnitřního prostoru, zajišťující čtyřem až pěti osobám dostatek vnitřního prostoru. Designeři Walter Belgrove a Frank Callaby přitom vycházeli z podobně tvarovaných luxusních vozů Bentley a Rolls-Royce. Také menší Triumph Mayflower, z let 1949 až 1953, nešetřil ostrými hranami.

Triumph 1800 Saloon (1946–49)

Čtyřdveřový Triumph 1800 Saloon (foto) měl rozvor náprav 2 743 mm, na délku měřil 4 267 mm a jeho šířka 1 626 mm byla o 25 mm menší než výška vozu. Vůz měl klasickou svislou masku chladiče a světlomety montované samostatně na blatnících. Kapkovité přední blatníky tvořily pod dveřmi stupačky a všechna okna měla ostré rohy. Ostré hrany byly na blatnících, kapotě, střeše a na zádi.

Čtyřdveřový Triumph 1800 Saloon měl rozvor náprav 2 743 mm a na délku měřil 4 267 mm.

Karoserie dodávané firmou Mulliners z Birminghamu měly tradiční konstrukci s rámem z jasanového dřeva, ale místo ocelového plechu používaly hliníkové panely. Po válce byla totiž nouze o ocel, zatímco hliník se široce používal k výrobě letadel.

Motor pohánějící zadní kola a třístupňová manuální převodovka pocházely z předválečného typu Standard Flying Fourteen. Řadový, kapalinou chlazený čtyřválec s ventilovým rozvodem SV (s postranními ventily) měl objem válců 1 776 cm3 (vrtání/zdvih: 73/106 mm) a s karburátorem Solex dával maximální výkon 65 k (48 kW) při 4 400 otáčkách. Točivý moment měl vrchol 127 Nm při 2 000 otáčkách. Vozu s pohotovostní hmotností 1 280 kg umožnil dosáhnout rychlost až 110 km/h.

Palubní deska s přístroji a ovladači umístěnými uprostřed byla spolu s vnitřními rámy oken potažena dřevěnou dýhou.

Rámový podvozek byl vyrobený z ocelových trubek. Přední kola měla příčné závěsy a byla odpružena příčným listovým perem. Vzadu měl Triumph 1800 tuhou nápravu a podélná listová pera. Na všech kolech byly bubnové brzdy. Podvozek byl prodlouženou verzí podvozku Roadsteru. Uvnitř měl pohodlná lavicová sedadla potažená kůží (zadní mělo uprostřed loketní opěru), palubní deska (foto) a vnitřní rámy oken byly dřevěné. Do roku 1949 bylo v Coventry vyrobeno kolem čtyř tisícovek sedanů Triumph 1800 a prodáno s cenou od 1 425 liber včetně daně.

Triumph 2000 TDA (1949)

V roce 1949 opustilo brány továrny v Coventry dva tisíce sedanů Triumph 2000 (typ TDA), které měly stejnou karoserii jako Triumph 1800, ale motor, převodovka a řada dalších mechanických dílů pocházela z vozu Standard Vanguard, vyráběného od roku 1947. Řadový čtyřválec s ventilovým rozvodem OHV měl objem válců 2 088 cm3 a s karburátorem Solex dával nejvyšší výkon 68 k (51 kW) při 4 200/min. Třístupňová manuální převodovka měla řadicí páku na sloupku řízení a všechny dopředné rychlosti měly synchronizaci. Vůz měl nezávislé zavěšení předních kol a vzadu zůstávala tuhá náprava s podélnými poloeliptickými listovými pery. Bubnové brzdy Lockheed měly průměr bubnů 229 mm.

Triumph Renown Mk I TDB (1949–52)

V říjnu 1949 byl razor-edge Triumph přejmenován na Renown. Měl zcela nový podvozek vycházející z typu Standard Vanguard a vyrobený z lisovaných ocelových plechů nahrazujících dřívější trubkovou konstrukci. Nezávisle zavěšená přední kola měla nyní pérování vinutými pružinami a třírychlostní převodovka mohla být od roku 1950 vybavena na přání rychloběhem. Uvnitř měl Renown palubní desku s nově tvarovanými přístroji na středovém panelu a před zadní lavicí výklopný stolek.

Při testech britského časopisu The Motor dosáhl Renown maximální rychlost 120 km/h a z klidu na stovku zrychlil za 25 s. Naměřena byla průměrná spotřeba benzinu 11,8 l/100 km. Za necelé tři roky bylo vyrobeno 6 500 kusů, ale do dnešních dnů jich přežila sotva stovka.

Triumph Renown Limousine (1951–54)

V roce 1951 se v malém počtu začala vyrábět verze Limousine s rozvorem náprav prodlouženým o 76 mm na 2 819 mm. Délka vozu narostla na 4 597 mm a za přední sedadla byla přidána přepážka s posuvnými skly (foto). Standardně dodávané rádio a topení ovládali cestující na zadních sedadlech z konzoly na dělicí stěně. Na přání se do opěradla předních sedadel montoval skládací stolek sloužící cestujícím na zadních sedadlech.

V roce 1951 se začala vyrábět prodloužená verze Renown Limousine s přepážkou za předními sedadly.

Při testování limuzíny s rychloběhem byla naměřena rychlost 125 km/h a průměrná spotřeba 13 l/100 km. Do roku 1954 bylo vyrobeno jen 194 limuzín, přičemž převážná část jich vznikla v roce 1952. prodávaly se v cenách od 1 440 £ (včetně daně).

Triumph Renown Mk II TDC (1952–54)

Poslední verzí modelu Triumph Renown s ostrými hranami bylo provedení Mk II (typ TDC) z roku 1952 používající podvozek s delším rozvorem z modelu Limousine. Od dřívějších verzí se dal snadno odlišit podle většího zadního okna (foto) a tlačítek v klikách dveří. Do roku 1954 vyrobil Triumph kolem 2 800 těchto luxusních vozů.

Poslední verzí modelu Triumph Renown bylo provedení Mk II (typ TDC) z roku 1952 používající podvozek s delším rozvorem z modelu Limousine.

V letech 1946 až 1954 vyrobila automobilka Standard Motor Company necelých 15 tisíc sedanů Triumph 1800, 2000 a Renown. Tyto stylové automobily s nezvykle ostrými hranami neměly přímého nástupce a do dnešní doby jich zůstalo zachováno jen pár stovek. V roce 1975 byl založen klub vlastníků těchto vozů (Triumph Razoredge Owner's Club), který poskytuje všestrannou podporu při údržbě a renovaci a vydává časopis The Globe se znakem Triumphu na titulní straně v podobě globusu.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas