Alfa Romeo 8C 2900 (1935–1938): Osm v řadě podle Jana

Alfa Romeo 8C 2900 (1935–1938): Osm v řadě podle Jana

Sportovní a závodní vozy Alfa Romeo 8C 2900 poháněly řadové osmiválce s objemem 2,9 litru. Celkem vyrobila Alfa Romeo 42 podvozků, které oblékaly karosárny z Itálie i zahraničí.

Letos v červnu oslaví italská automobilka Alfa Romeo 110. výročí od svého založení. Francouz Alexandre Darracq založil v roce 1906 firmu Societá Anonima Italiana Darracq (SAID), prodávající automobily Darracq v Itálii. Prodej ale vázl, a tak byl najat známý konstruktér Giuseppe Merosi a 24. června 1910 byla v Miláně založena společnost (Societá) Anonima Lombarda Fabbrica Automobili, známá pod zkratkou A.L.F.A. Od začátku se zajímala o automobilový sport a první modely 24 HP se už v roce 1911 postavily na start závodu Targa Florio. Od roku 1915 vedl firmu Neapolitánec Nicola Romeo (1876–1938) a v roce 1920 byl název továrny změněn na Alfa Romeo.    

V období mezi oběma světovými válkami vyráběla Alfa Romeo sportovní vozy 6C poháněné řadovými šestiválci, přičemž 6C znamenalo počet válců (cilindri). První řadový osmiválec navrhl pro Alfu Romeo geniální konstruktér maďarského původu Vittorio Jano (1891–1965) v roce 1924. Byl to dvoulitrový osmiválec P2, se kterým získala Alfa Romeo v roce 1925 první titul světového šampiona, když vyhrála dva ze čtyř mistrovských závodů Grand Prix. Tyto osmiválcové vozy ještě nebyly značeny jako 8C.

Motory pro první osmiválce Alfa Romeo s označením 8C navrhl Jano v roce 1931. Motor 8C, určený pro závod Mille Miglia v roce 1931, měl dva čtyřválcové bloky z hliníkové slitiny spojené s hlavami válců. Vrtání a zdvih (65/88 mm) a také písty byly stejné s typem 6C 1750, ale díky dvěma válcům navíc se objem motoru zvýšil na 2 336 cm3. Tento motor 8C poháněl dva modely, 8C 2300 (1931–1935) a 8C 2900 (1935–1938), u kterého bylo vrtání zvětšeno na 68 mm a zdvih na 100 mm, takže objem válců narostl na 2 905 cm3.

Když už závodní vozy nepotřebovaly vozit s sebou mechanika, postavila Alfa Romeo v roce 1931 první jednomístný závodní vůz Monoposto Tipo A se dvěma šestiválci z typu 6C 1750, umístěnými vedle sebe. Vůz byl ale příliš těžký a složitý, takže Jano navrhl pro sezonu 1932 závodů Grand Prix Monoposto Tipo B (P3), poháněné verzí motoru 8C s objemem zvětšeným na 2 665 cm3 a dvěma kompresory.

Alfa Romeo nejprve oznámila, že typ 8C se nebude prodávat soukromníkům, nicméně od podzimu 1931 začala prodávat podvozky ve verzích s delším (Lungo) a kratším (Corto) rozvorem. Na tyto podvozky stavěly italské karosářské firmy jako Zagato, Pinin Farina, Touring a Castagna karoserie podle přání zákazníků. Některé vozy prodávala Alfa Romeo s vlastními karoseriemi a podvozky dodávala i do Švýcarska karosárnám Graber, Worblaufen a Tuscher a také do Francie (Figoni et Falaschi). Mezi prvními zákazníky byly známé osobnosti jako Andrea Piaggio, výrobce letadel a skútrů nebo slavný automobilový závodník Tazio Nuvolari. V historii typu 8C se nyní přenesme do roku 1935, kdy se začal vyrábět typ 8C 2900.

8C 2900A (1935 a 1936)

Typ Alfa Romeo 8C 2900A se poprvé představil veřejnosti na londýnském autosalonu v roce 1935. Byl navržen k tomu, aby soutěžil v závodech sportovních vozů, zvláště v nejpopulárnějším italském závodu Mille Miglia. Jeho podvozek vycházel z podvozku závodního vozu 8C 35, se kterým jezdil v závodech Grand Prix Tazio Nuvolari. Podvozek měl nezávislé zavěšení předních kol s rameny typu Dubonnet, vinutými pružinami a hydraulickými tlumiči. Vzadu měl kyvadlovou nápravu s příčným listovým perem.

Zadní kola poháněl zážehový řadový osmiválec s rozvodem DOHC, objemem 2 905 cm3, přeplňovaný dvěma mechanicky poháněnými kompresory typu Roots. Palivo dodávaly dva karburátory Weber. S kompresním poměrem 6,5:1 měl motor nejvyšší výkon 220 k (162 kW) při 5 300 otáčkách, což bylo proti závodnímu motoru o 85 až 110 koní méně. V roce 1935 vyrobila Alfa Romeo pět podvozků 8C 2900A a stejný počet i v roce 1936.

Závodní stáj Scuderia Ferrari, kterou založil v roce 1929 Enzo Ferrari a která závodila až do roku 1938 pro Alfu Romeo, nasadila v roce 1936 do závodu Mille Miglia tři roadstery 8C 2900A (foto). Podařilo se jim obsadit v cíli první tři místa v pořadí Antonio Brivio, Giuseppe Farina a Carlo Maria Pintacuda. O rok později skončily na prvních dvou místech, když vyhrál Pintacuda a Farina byl druhý. Clemente Biondetti závod nedokončil. Alfa Romeo 8C 2900A s jezdci Raymondem Sommerem a Francescem Severim vyhrála v roce 1936 24hodinovku v belgickém Spa.

V roce 1937 obsadily dvoumístné roadstery Alfa Romeo 8C 2900A na Mille Miglia první dvě místa.

Na podvozku 8C 2900A postavil Pinin Farina v roce 1936 krásné čtyřmístné kupé (foto) s mimořádně dlouhou přídí a šípovým předním oknem. Vůz s rozvorem náprav 2 718 mm vážil 1 150 kg a dosahoval rychlost 220 km/h. Zvláštností byly výklopné světlomety a trubkové nárazníky. Typická trojúhelníková maska chladiče se později objevila v podobném tvaru na závodních vozech Alfa Romeo 159 Alfetta.

Na podvozku 8C 2900A postavil Pinin Farina v roce 1936 krásné čtyřmístné kupé s mimořádně dlouhou přídí a šípovým předním oknem.

8C 2900B (1937–1938)

V roce 1937 začala Alfa Romeo vyrábět typ 8C 2900B se dvěma rozvory náprav. Verze Corto (krátká) měla rozvor 2 799 mm, což bylo o 81 mm více než u typu 2900A a provedení Lungo (dlouhé) mělo rozvor 3 000 mm. 2,9litrový řadový osmiválec měl kompresi sníženou na 5,75:1, takže jeho výkon klesl proti verzi 2900A na 180 k (132 kW) při 5 200/min. 19 palcová kola měla hydraulicky ovládané bubnové brzdy s průměrem 432 mm. V roce 1937 vyrobila Alfa Romeo 10 podvozků 8C 2900B a v roce 1938 22 kusů, takže celkem vzniklo před válkou 32 kusů podvozků typu 8C 2900B. Jeden vůz byl sestaven z dílů v roce 1941. Na většinu těchto vozů dodávala karoserie Carrozzeria Touring. Nejznámější jsou čtyřmístná kupé Corto (foto) a Lungo se splývavou zádí, ale také pohledné dvoumístné roadstery. Na několik podvozků postavili karoserie Pinin Farina (později Pininfarina) a Stabilimenti Farina. Pininfarinův kabriolet 8C 2900 byl v kalifornském Pebble Beach vydražen za více než 4 miliony amerických dolarů.

Čtyřmístné kupé Alfa Romeo 8C 2900B Berlinetta s karoserií Touring a kratším rozvorem (Corto).

8C 2900B Mille Miglia Roadster

Alfa Romeo vytvořila v roce 1938 vlastní závodní tým nazvaný Alfa Corse a převzala aktivity týmu Scuderia Ferrari, i s částí personálu včetně Enza Ferrariho. Alfa Corse připravila pro Mille Miglia 1938 čtyři roadstery 8C 2900B Corto s lehkými karoseriemi Touring Superleggera (foto). Tři z nich měly měly osmiválce vyladěné na 225 koní a čtvrtý, určený pro Biondettiho měl motor ze závodního vozu pro Velké ceny s výkonem 295 k. Vyhráli Biondetti se Stefanim, druzí byli Pintacuda s Mambellim a třetí Dusio s Boninsegnim se soukromým 8C 2900A. Během závodu přišla o život řada diváků a Benito Mussolini další ročník zakázal.

Závodní stáj Alfa Corse připravila pro Mille Miglia 1938 čtyři roadstery 8C 2900B Corto s lehkými karoseriemi Touring Superleggera.

8C 2900B Le Mans Speciale

Jeden z vozů 8C 2900B připravila Alfa Corse v roce 1938 pro vytrvalostní závod v Le Mans. Proti většině otevřených vozů postavila aerodynamické kupé (foto), jemuž dala neobvyklé tvary s „boulí“ na zádi Carrozzeria Touring. Za volantem se střídali jezdci Sommer a Biondetti a po většinu závodu s převahou vedli. Po problémech s pneumatikami a upadlým ventilem museli vzdát a závod nedokončili. O padesát let později byl tento vůz testován ve větrném tunelu a se zavřenými vzduchovými vstupy bylo dosaženo součinitele odporu vzduchu 0,37.

Kupé mělo na zádi neobvyklou „bouli“, která ale nesnižovala dobrou aerodynamiku vozu.

Po válce se tento unikátní vůz objevil na několika menších závodech a v šedesátých letech byl vystaven v muzeu závodních vozů v anglickém Doningtonu. Od roku 1987 je k vidění v muzeu značky Alfa Romeo v Arese (Lombardie).

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas