Ford Super De Luxe (1941–1948): Před válkou a po válce

Ford Super De Luxe (1941–1948): Před válkou a po válce

Pro modelový rok 1941 připravil Ford nové vozy poháněné motory V8. V roce 1942 dostaly novou masku chladiče, jejich výrobu ale přerušila válka. Po válce se s drobnými změnami vyráběly dál až do roku 1948.

Americký Ford, známý především hromadně vyráběnými levnými automobily, představil svůj první vůz s motorem V8 (Model 18) v roce 1932. Tento vidlicový osmiválec, nazývaný flathead V8 nebo také L-head V8, měl uspořádání s postranními ventily (SV), neboli ventily umístěnými v bloku motoru. Od roku 1935 se vozy Ford V8 dodávaly ve dvou provedeních: Standard a De Luxe. Pro modelový rok 1941 rozšířil Ford verze výbavy na tři a nazval je Special, De Luxe a Super De Luxe.    

Modely ročníku 1941 měly, stejně jako předchůdci, rámovou konstrukci s tuhou přední a zadní nápravou a odpružením příčným listovým perem vpředu i vzadu. Brzdy byly na všech kolech bubnové. Proti svým předchůdcům přišel Ford 1941 s několika vylepšeními. Byl prvním Fordem s vyměnitelným olejovým filtrem a nabízel se s dvěma topeními v interiéru, benzinovým a teplovodním. Benzinové topení Southwind bylo oblíbené při zimním sledování filmů v autokinech. Nabízely se elektrické stěrače a tři druhy mechanismu ovládání plátěné střechy u kabrioletů: vakuové, elektrické a hydraulické. Startování se už tehdy provádělo stlačením tlačítka na palubní desce. Klíček zapalování ale nadále odemykal řízení. Vedle elektrického startéru se Fordy až do roku 1948 dodávaly s klikou na ruční startování pro případ vybití baterie. Přední blatníky byly třídílné, což mělo usnadňovat opravy při drobných kolizích. Během výroby se ale brzy přešlo na dvoudílné řešení blatníků.

1941

Modely Ford ročníku 1941 měly proti svému předchůdci modernější karoserii s méně vystouplými prahovými stupačkami a světlomety už byly natrvalo přemístěny do předních blatníků. Třídílná přední maska se svislým mřížováním měla vysokou střední část a po stranách dvě nižší „ledvinky“. Nabízely se ve dvoudveřovém provedení jako Business Coupe (foto) a kabriolet, dvou a čtyřdveřový sedan a dvě kombi, Sedan Delivery Wagon a Woody Station Wagon. Sedan s rozvorem náprav 2 896 mm (114 palců) byl dlouhý 4 935 mm a široký 1 857 mm. Provedení Super Deluxe mělo proti základnímu modelu více chromu, kožená sedadla a palubní desku s imitací dřeva. Výroba modelů 1941 byla v dubnu 1941 náhle přerušena stávkou zaměstnanců. Henry Ford dlouho bránil založení odborové organizace ve svých závodech, ale když většina amerických automobilek se s odbory smířila, podepsal smlouvu s odbory United Auto Workers (UAW).

Modely Ford ročníku 1941 měly proti svému předchůdci modernější karoserii s méně vystouplými prahovými stupačkami a světlomety byly umístěny v předních blatnících.

1942

Výroba modelového ročníku 1942 trvala pouhé čtyři měsíce, neboť po vstupu USA do války zastavila vláda 10. února 1942 výrobu civilních automobilů. Fordy 1942 se vyráběly dál jako velitelské vojenské vozy až do léta 1945, ale hlavní náplní byly vojenské automobily Ford GPW (Generaly Purpose Willys), což byly známé terenní jeepy Willys, kterých Ford vyrobil do konce války necelých 278 tisíc. Ford také vyráběl letadla a letecké motory. Civilní Fordy ročníku 1942 (foto) měly novou masku chladiče připomínající elektrický holicí strojek a parkovací světla byla přemístěna z vrcholu blatníků do prostoru nad maskou. Zadní světla byla větší a místo svislého uspořádání měla tvar vodorovného oválu. Snížením rámu a použitím měkčích pružin se dosáhlo zlepšení jízdních vlastností. Rádio bylo přemístěno z vrcholu přístrojové desky do spodní části a rychloměr a hodiny dostaly kruhový tvar. Stanice rádia se daly přepínat nožním tlačítkem.

Fordy ročníku 1942 měly novou masku chladiče připomínající elektrický holicí strojek. Parkovací světla byla přemístěna z vrcholu blatníků do prostoru nad maskou.

1946

Po kapitulaci Japonska v září 1945 se ve Spojených státech začala pomalu rozbíhat výroba osobních automobilů. Ford modelového ročníku 1946 (foto) měl identickou mechaniku s modelem 1942, ale vzhledově se lišil především novou maskou chladiče s vodorovnými chromovanými lištami „osvěženými“ tenkými červenými proužky. Pod rozšířenou kapotou se skrýval vidlicový osmiválec s objemem 3 923 cm3 (vrtání/zdvih: 81/95,3 mm) a rozvodem SV, který s kompresí 6,8 a karburátorem Stromberg nebo Holley měl výkon rovných 100 koní (74 kW) při 3 800/min. Točivý moment měl vrchol 244 Nm při 2 000/min. Zadní kola poháněl přes manuální třístupňovou převodovku. Tento motor byl od roku 1939 používán ve vozech Mercury a v nákladních vozech. Sedan s rozvorem 2 896 mm a rozměry 4 983 x 1 862 x 1 763 mm měl pohotovostní hmotnost 1 550 kg a dosahoval rychlost 130 km/h. Méně majetní zákazníci mohli volit modely poháněné řadovým šestiválcem Ford Six 226 s objemem 3 700 cm3 a výkonem 90 k (66 kW). Vozy s tímto motorem jezdily rychlostí do 123 km/h.

Závěs zadních dveří nehezky trčel ze střešních sloupků C.

Výroba modelů 1946 se naplno rozběhla v říjnu 1945. Ford se ale musel potýkat s rozhodnutím vlády USA nařizujícím, že ceny nových vozů nesměly být vyšší o více než 9 % proti cenám z roku 1942. Ford tak měsíčně ztrácel 10 milionů dolarů. Po zrušení tohoto nařízení v červnu 1946 ceny prudce stouply, ale přesto bilance automobilky Ford za rok 1946 uváděla zisk pouhých 2 000 dolarů.   

Nedostatek ocelových plechů a částečně i móda vedly Ford k výrobě omezené série kabrioletů Sportsman s dřevěnými panely na bocích a na zádi a elektrickým ovládáním plátěné střechy. Podobnou „výdřevu“ měla i pětidveřová kombi.

1947

V modelovém roce 1947 se modely Ford Super De Luxe (foto) změnily jen nepatrně. Z masky chladiče zmizely červené proužky a malá parkovací světla nad maskou byla přemístěna pod světlomety. Na kapotě se objevila nová ozdoba s modrým plastovým proužkem nahoře a střešní anténa byla přesunuta na kapotu. V modelovém roce 1947 vyrobil Ford necelých 117 tisíc sedanů Super De Luxe V8, nazývaných Fordor. V nabídce modelů dál zůstávaly kupé, kombi, kabriolety a dvoudveřové sedany.

Ford Super De Luxe z roku 1947. Z masky chladiče zmizely červené proužky a malá parkovací světla nad maskou byla přemístěna pod světlomety.

1948

Posledním rokem výroby Fordů předválečné konstrukce byl rok 1948, kdy už skončil vývoj první poválečné řady modelového ročníku 1949. Ford byl prvním z Velké trojky, který přišel se zcela novou poválečnou konstrukcí. Na slavnostním gala večeru představil v červnu 1948 pozvaným hostům modely 1949 s moderní pontonovou karoserií. Od nového modelu očekával Ford zvýšení prodeje a zisku, neboť „starých“ fordů bylo v roce 1948 vyrobeno jen kolem 430 tisíc, což bylo jen 62 % výrobních čísel Chevroletu a jen o pár tisíc víc než Plymouthů. „Dřevěných“ kabrioletů Sportsman bylo prodáno jen 28 kusů a konečnou měla také „dřevěná“ kombi.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas