Ferrari 166 Inter (1948–1950): První Gran Turismo

Ferrari 166 Inter (1948–1950): První Gran Turismo

Na základě závodních vozů 125 S a 166 S vyvinul Ferrari první cestovní vůz třídy GT, poháněný skvělým dvoulitrovým motorem Colombo V12.

Enzo Ferrari (1898–1988), rodák z italské Modeny a zakladatel automobilky Ferrari, se začal seznamovat s auty v dílně svého bratra Alfreda. Enzův otec i Alfred zemřeli při epidemii španělské chřipky, kterou se nakazil i Enzo, ale přežil. Po skončení první světové války se stal závodníkem ve službách Alfy Romeo. V roce 1929 založil vlastní tým Scuderia Ferrari, který se kromě závodění zabýval i údržbou a opravami závodních vozů. Prvním automobilem Ferrari byl typ 125 S z roku 1947 poháněný 1,5 litrovým motorem V12. Za první sportovní cestovní automobil Ferrari třídy Gran Turismo (GT) je považován typ 166, jehož číselné označení bylo odvozeno od objemu jednoho válce v kubických centimetrech.

Vidlicový dvanáctiválec s objemem 1 995 cm3 (vrtání/zdvih: 60/58,8 mm) a rozvodem OHC zkonstruoval slavný návrhář motorů Gioacchino Colombo, žák neméně slavného Vittoria Jana. Motor s výkonem 110 koní při 6 000 min-1 umožňoval lehkému sportovnímu vozu dosahovat rychlost kolem 170 km/h. Tento motor se v roce 1948 objevil v závodních vozech Ferrari 166 Inter formule 2, kde byl jeho výkon díky trojici karburátorů Weber zvýšen na 155 koní. Stejný motor poháněl i sportovně závodní typ Ferrari 166 S, se kterým dvojice Clemente Biondetti a Igor Trubeckoj vyhrála v roce 1948 slavný závod Targa Florio a posádka Clemente Biondetti – Giuseppe Navone v neméně slavném závodu Mille Miglia.

Vozy Ferrari 166 se v průběhu roku 1948 začaly dodávat ve verzích Sport a Inter. Jméno Inter mělo připomínat vítězství závodní stáje Scuderia Inter s vozy Ferrari 166 S. Závodní tým Scuderia Inter založili bratři Gabriele a Soave Besana. Původně bylo označení Inter určeno vozům připraveným pro mezinárodní závody, později se ale používalo pro všechny cestovní vozy, které měly delší rozvor než 2 250 mm.

U malých výrobců sportovních vozů bylo obvyklé, že se kompletní podvozky dodávaly karosárnám, které na nich stavěly karoserie podle přání zákazníků. Do roku 1950 vyrobil Ferrari 37 podvozků Inter a více než polovina z nich dostala karoserii Berlinetta od firmy Carrozzeria Touring. Několik kupé a kabrioletů mělo karoserie od firmy Stabilimenti Farina, kterou vlastnil starší bratr Batisty „Pinin“ Fariny Giovanni Carlo Farina. Karosárna Ghia vyrobila jediné kupé, které navrhl Felice Mario Boano. Jeden kabriolet vznikl také ve studiu Bertone a sedm podvozků „obléklo“ Vignale. Jednotlivé kusy se lišily v detailech, u vozů určených k závodním účelům často nechyběly řemenové popruhy, zabraňující nechtěnému otevření kapoty. Na některé modely Ferrari 166 Inter z pera italských karosářů se podíváme podrobněji.

Touring

6. října 1949 měli návštěvníci pařížského autosalonu možnost vidět poprvé elegantní 2+2místné kupé Ferrari 166 Inter (foto), které na podvozku Ferrari 166 postavila Carrozzeria Touring z Milána. Toto kupé bylo prvním modelem značky Ferrari určené k běžnému provozu na silnici. Typická pro toto kupé se stupňovitou zádí byla velká okna (přední bylo rozdělené středovou příčkou) a výrazné prolisy na předních a zadních blatnících. Chromované prahové lišty byly na obou koncích zatočeny směrem nahoru. Kupé s rozvorem 2 420 mm a rozchodem kol 1250/1200 mm bylo dlouhé 4 200 mm, široké 1 525 mm a vysoké 1 350 mm. Později byl rozvor prodloužen na 2 500 mm.

Přední okno bylo rozdělené středovou příčkou a chromované prahové lišty byly na obou koncích zatočeny směrem nahoru.

Kupé Ferrari 166 Inter mělo trubkový rám navržený Aureliem Lampredim, nezávislé zavěšení předních kol s příčnými závěsy a zkrutným stabilizátorem a odpružením příčným poloeliptickým listovým perem. Vzadu mělo tuhou nápravu a podélná poloeliptická listová pera. Vpředu i vzadu byly hydraulické tlumiče pérování a na všech kolech bubnové brzdy. Pneumatiky měly rozměr 5,50 x 15 palců. S lehkou hliníkovou karoserií Superleggera mělo kupé pohotovostní hmotnost kolem 850 kg a dosahovalo rychlost 170 km/h.

Stabilimenti Farina

Druhým nejpočetnějším provedením vozů Ferrari 166 Inter byla kupé a kabriolety, jejichž karoserie navrhla a vyrobila karosárna Stabilimenti Farina. Tu založil v roce 1906 v Turínu na Corso Tortona Giovanni Carlo Farina, bratr známějšího Batisty „Pinin“ Fariny, zakladatele studia Pininfarina. Po odchodu Giovanniho na odpočinek převzal vedení firmy syn Attilia Farina. Dvoudveřové kupé (foto) se splývavou zádí se dost podobalo kupé Cisitalia 202 z roku 1947, které se zapsalo do dějin automobilového designu. Dlouhá příď s malým větracím otvorem uprostřed kapoty byla zakončena jednoduchou oválnou maskou chladiče s obdélníkovým mřížováním. Vozu slušela drátová kola a dvoubarevné lakování karoserie. Kupé navrhl Giovanni Michelotti (1921–1980), který předtím, než si založil vlastní studio v roce 1959 pracoval pro různé firmy včetně Stabilimenti Farina.

Dlouhá příď s malým větracím otvorem uprostřed kapoty byla zakončena jednoduchou oválnou maskou chladiče s obdélníkovým mřížováním.

Stabilimenti Farina také postavil tři kabriolety Ferrari 166 Inter. První dva měly ještě dělené přední okno, ale třetí, vystavený na pařížském autosalonu 1950, měl mírně zaoblené jednodílné přední okno. Lišil se také jiným tvarem masky chladiče, třemi větracími otvory na kapotě a ozdobami na bocích. Postupně jej vlastnili dva Švýcaři a Brit.    

Vignale

Karosárnu Vignale založil v roce 1946 v Grugliascu poblíž Turína Alfredo Vignale (1913–1969). Krásné kupé (foto), které navrhl Giovanni Michelotti, mělo pontonovou karoserii se splývavou zádí, a jak se na sportovní vůz sluší, drátová kola s centrální maticí. Podobně vypadal i 2+2místný kabriolet se stahovací střechou. Jedno kupé přestavěl Vignale v roce 1953 a dal mu oblejší tvary s velkými okny.

Toto krásné kupé s karoserií Vignale navrhl Giovanni Michelotti. Mělo pontonovou karoserii se splývavou zádí a drátová kola s centrální maticí.

Ghia a Bertone

Jedno kupé postavila na podvozku Ferrari 166 Inter také známá karosárna Ghia (foto). Šéfdesigner Mario Felice Boano navrhl kupé se splývavou zádí a s pro Ferrari netradičním tvarem masky chladiče. V letech 1950 a 1951 postavila Ghia 11 vozů Ferrari 195 Inter s téměř totožnou karoserií, rozvorem 2 500 mm a rozměry 4 100 x 1 525 x 1 350 mm.  

Jedno kupé postavila na podvozku Ferrari 166 Inter také známá karosárna Ghia. Šéfdesigner Mario Felice Boano navrhl kupé se splývavou zádí a tvarem masky chladiče nezvyklým u vozů Ferrari.

Také Bertone postavil jediný kabriolet na podvozku Ferrari 166 Inter a vystavil jej v roce 1951 na turínském autosalonu. Tento vůz měl čest stát se zaváděcím vozem na Monze. Po smrti posledního majitele začal dlouhý soudní spor o vlastnictví.

V roce 1950 se na pařížském autosalonu objevil nástupce: Ferrari 195 Inter s motorem Colombo V12 převrtaným na objem 2 341 cm3 (vrtání/zdvih: 65/58,8 mm). Byla to GT verze závodního Ferrari 195 S. Během jednoho roku bylo postaveno 28 kusů, přičemž 13 z nich dostalo karoserie Vignale, 11 karosovala Ghia, 3 Carrozzeria Touring a jeden vůz karosárna Motto.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas