Packard Patrician (1951–1956): Patricij z Detroitu

Packard Patrician (1951–1956): Patricij z Detroitu

Luxusní sedan Packard Patrician se v prvních čtyřech letech dodával s řadovým osmiválcem a v letech 1955 a 1956 s motorem V8.

Na začátku padesátých let minulého století se automobilka Packard rozhodla značit svoje modely třímístnými čísly. Nejlevnější sedany a kupé s rozvorem náprav 3 099 mm (122 palců) nesly označení Packard 200 a 200 Deluxe, zatímco dvoudveřové hardtopy a kabriolety se jmenovaly Packard 250. Sedanům vyšší střední třídy s rozvorem 3 226 mm (127 palců) byla přiřazena číslovka 300 a nejlépe vybavené Packardy se stejným rozvorem a prémiovou výbavou měly přiděleno jméno Patrician 400. Slovo "patrician" (česky patricij) je latinský výraz pro vládnoucí třídu ve starověkém Římě.

Packard Patrician 400 nahrazoval poválečné modely Super Eight a stejně jako všechny levnější modely řady 200 až 300 používal k pohonu zadních kol řadový osmiválcový motor. Také jeho karoserie s nimi měla mnoho společného, lišila se jen větším počtem chromovaných ozdob. Patrician se odlišoval především falešnými větracími otvory na zadních blatnících. Modely 1951 měly tři na obou bocích a modely 1952 čtyři. Packard tak částečně napodoboval vozy Buick Roadmaster ročníku 1949, které měly čtyři kruhové větrací otvory na předních blatnících (v USA se jim říkalo Buick Ventiports). Patrician 400 měl také spolu s modelem 300 mírně odlišnou přední masku s chromovanými „zuby“ ve středovém oválu.

Patrician 400 (1951–52)

Packard Patrician 400, představený veřejnosti v srpnu 1950, se v modelovém roce 1951 (foto) nabízel výhradně jako prémiový čtyřdveřový sedan. Přední okno už bylo mírně zaoblené, ale ještě ne panoramatické. Velké zadní okno bylo třídílné se dvěma příčkami po stranách. Přední blatníky ozdobené lištou byly zapuštěné do boků, zatímco zadní blatníky, rovněž s lištou a třemi „slepými“ půlkruhovými otvory, sahaly až k zadním dveřím a mírně vystupovaly z boků. Přední kapotu zdobila soška labutě s rozevřenými křídly (podobnou měly i modely Super 8 z roku 1949). Výrazná maska chladiče měla těžko definovatelný elipsovitý tvar uprostřed rozdělený svislou příčkou. Do masky byl vložený ovál s osmi „zuby“ a po stranách kruhová parkovací světla. Patrician 400 měl rozvor 3 226 mm a úctyhodné vnější rozměry 5 531 x 1 984 x 1 598 mm (d x š x v).

Výrazná maska chladiče měla těžko definovatelný elipsovitý tvar uprostřed rozdělený svislou příčkou. Do masky byl vložený ovál s osmi „zuby“ a po stranách kruhová parkovací světla.

Zadní kola poháněl řadový osmiválec s objemem 5 360 cm3 (327 kubických palců), rozvodem SV (L-Head) a nejvyšším výkonem 152 k (112 kW). Mimořádně hladký běh zaručovalo 9 ložisek klikové hřídele. Vůz s pohotovostní hmotností skoro dvě tuny (1 945 kg) dosahoval s tímto motorem maximální rychlost 150 km/h a na stovku zrychlil za 18 s. Manuální třístupňová převodovka mohla být na přání nahrazena dvoustupňovou automatickou převodovkou Ultramatic. Tento název se pak objevil na zadních blatnících.

Modely Patrician 400 si i v následujícím roce 1952 zachovaly tvary karoserie, jen na zadní blatníky byl přidán další (čtvrtý) větrací otvor. I v modelovém roce 1952 využil Packard služeb známé dekoratérky interiérů Dorothy Draper, která použila při návrhu interiéru svěží barvy. Koberce Wilton a dvoubarevná lavicová sedadla s poduškovými opěrkami nohou na zadních sedadlech poskytovala komfort pěti až šesti cestujícím. Se základní cenou 3 660 dolarů byl Patrician nejdražším Packarden. Z továrny na East Grand Boulevard v Detroitu vyjelo 9 tisíc modelů Patrician 400 ročníku 1951 a necelé 4 tisíce ročníku 1952.

Patrician (1953–54)

V modelovém roce 1953 se přestala používat číslovka 400, ale Patrician zůstával nadále nejluxusnějším sedanem značky Packard. Rozměry, včetně rozvoru 3 226 mm, zůstaly prakticky beze změn, ale na vzhledu vozu se dál pracovalo. V masce chladiče přibyly další „zuby“ a soška labutě sklopila křídla (foto). Změnily se boční lišty (protáhly se od podběhů předních kol až k zadnímu nárazníku a na zadních blatnících se prodloužila chromovaná křidélka. Mírně pozměněny byly také nárazníky.

Packard Patrician Touring Sedan ročníku 1953 měl nově řešené boční lišty. Protáhly se od podběhů předních kol až k zadnímu nárazníku a na zadních blatnících se prodloužila chromovaná křidélka.

Model 1953 používal dál devítiložiskový řadový osmiválec s objemem 5 360 cm3, ale palivo dodával čtyřnásobný karburátor Carter, zvyšující výkon na 183 k (135 kW). Do modelového roku 1954 vstoupil Patrician s novým řadovým osmiválcem s hliníkovou hlavou válců a objemem 5 880 cm3, dávajícím výkon až 215 k (158 kW). Dvoutunovému sedanu dovolil dosáhnout rychlost 160 km/h. V roce 1954 se ve vozech Packard poprvé objevilo startování pomocí klíčku zapalování. Předtím se startovalo spínačem v karburátoru, který sepnul stlačením pedálu plynu až na podlahu.

Až do roku 1954 stavěla karosárna Henney z Freeportu (Illinois) devítimístné modely Executive Sedan (foto) a Corporate Limousine (s oddělovacím oknem za předními sedadly) a používala přitom podvozky modelu Patrician s rozvorem prodlouženým na 3 759 mm. Několik sedanů nazvaných Patrician Custom Formal Sedan postavila firma Derham z Rosemontu. Měly kůží potaženou střechu, malá couvací světla a propracovanější interiér. Henney také stavěl užitková vozidla (pohřební vozy, sanitky, servisní vozy) na podvozcích Patrician s rozvorem náprav 3 962 mm.

Karosárna Henney z Freeportu (Illinois) stavěla na podvozku modelu Patrician s rozvorem prodlouženým na 3 759 mm devítimístné modely Executive Sedan.

Patrician (1955–56)

S výraznou změnou designu přišly vozy Packard Patrician v modelovém roce 1955 (foto). Pod vedením designéra Richarda A. Teague byly karoserie velkých Packardů modernizovány panoramatickým předním a zadním oknem, velkou zamřížovanou maskou chladiče a zadními světly svým tvarem připomínající věže katedrály. Nové byly také „kapuce“ nad světlomety a interiér s palubní deskou, na které byly všechny ukazatele a ovladače soustředěny před dvouramenným volantem.

Svislá zadní světla svým tvarem připomínala věže katedrály. Koncovky výfuku byly umístěny v rozích nárazníku.

V roce 1955 vyrobil Packard 9 127 sedanů Patrician poháněných novými motory V8 s rozvodem OHV, objemem 5 765 cm3 a výkonem 260 koní. Modely 1956 měly objem motoru V8 zvětšený na 6 135 cm3 (výkon 290 koní), ale jinak se změnily jen nepatrně: kruhové světlomety byly ještě více zapuštěny pod stříšky a jejich okolí bylo začerněno. Změnilo se i mřížování masky chladiče. V modelovém roce 1956 vyrobil Packard už jen 3 375 Patricianů, což signalizovalo brzký zánik této tradiční americké značky. Poslední černě nalakovaný Packard Patrician opustil výrobní linku 25. června 1956. Poslední modely Patrician patřily k nejvýkonnějším packardům. Silnější (310 koní) byl jen model Carribean se skoro stejnou karoserií.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas