Lagonda – osudové spojení (2. část)

Lagonda – osudové spojení (2. část)

Poválečná historie automobilky Lagonda je spojena se jménem David Brown. Ten v roce 1947 koupil Lagondu a spojil ji se značkou Aston Martin. Název Lagonda se občas používal pro čtyřdveřové verze modelů Aston Martin. Budoucnost Lagondy jako samostatné značky naznačil koncept vystavený letos v Ženevě.

Text + grafiky: Karel Haas

Příslibem znovuoživení značky Lagonda se stala studie luxusního sedanu, představená letos v Ženevě

Během druhé světové války a krátce po ní pracoval Walter Owen Bentley na řadovém šestiválci s objemem 2,6 litru (2580 cm3) a rozvodem 2xOHC, určeném pro menší Lagondu. Několik prototypů tohoto vozidla jezdilo už koncem roku 1945. Jejich podvozek vycházel z modelu LG6, byl ale modernizován. Dostal vpředu nezávislé zavěšení kol a pérování vinutými pružinami a vzadu obstaraly odpružení torzní tyče. Při poválečném nedostatku oceli ale Lagonda nebyla schopna vlastními silami uvést vůz do sériové výroby.

David Brown a Aston Martin

Podnikatel David Brown se rozhodl spojit síly dvou malých anglických automobilek Lagondy a Aston Martin. Motor, který navrhl Bentley se stal základem pro vozy obou značek. Ty zůstaly ve firmě David Brown Group zachovány, přičemž modely Aston Martin dostaly typové označení DB (David Brown) a u Lagondy zůstalo zachováno značení podle objemu motoru. Výroba vozů obou značek byla převedena do Felthamu (Middlesex) a původní továrna Lagondy ve Staines byla prodána výrobci vznětových motorů Petters. Diesely se tam vyráběly až do roku 1989, kdy byla továrna zbourána a na jejím místě vyrostl supermarket. Konstruktér W. O. Bentley už do Felthamu nepřešel a vytvořil vlastní poradenskou firmu.

Šestiválce Bentley 2,6 a 3 litry

Lagonda se skvělým Bentleyho šestiválcem 2,6 litru (výkon 78 kW/106 k) se začala vyrábět počátkem roku 1949 pod názvem 2.6 Litre. Motory Bentley 2.6 používaly později také modely Aston Martin DB2 a DB2/4. Většina vozů dostala karoserii přímo v továrně, ale několik podvozků “oblékly” malé britské karosárny, z nichž nejaktivnější byl Tickford. Lagondy 2.6 Litre se dodávaly v čtyřdveřovém provedení (saloon) a také s dvoudveřovými karoseriemi s plátěnou stahovací střechou, zvanými Drophead Coupé (DHC). Měly klasické kapkovité blatníky, oválnou masku chladiče a rovné čelní sklo. Mezi zajímavosti konstrukce podvozku patřila polosamočinná převodovka Cotal a umístění zadních brzd u diferenciálu.

Druhá série sedanu Lagonda 2.6 Litre z roku 1952 měla ještě klasické kapkovité blatníky a rovné čelní sklo  

Koncem roku 1952 byl model 2.6 Litre mírně přepracován a dostal označení 2.6 Litre Mark II (kresba nahoře). Kromě o něco nižší spotřeby byly ostatní změny zanedbatelné. Mnohem zásadnějším přerodem prošly Lagondy v následujícím roce. Šestiválcový řadový motor byl převrtán na objem 2922 cm3 (vrtání/zdvih 83/90 mm) a jeho výkon vzrostl na 104 kW (142 koní) při 5000/min. Při prakticky nezměněném podvozku dostal model 3 Litre zcela novou, moderní karoserii od firmy Tickford. Přední blatníky již byly zcela zapuštěné do boků, zadním zůstal elegantní kapkovitý tvar. Čelní sklo již bylo mírně zaoblené. Vůz se dodával s dvoudveřovou a čtyřdveřovou karoserií (kresba) s pevnou střechou a rozměry 4980 x 1760 x 1570 mm (rozvor 2880 mm) a také jako dvoudveřový kabriolet. Několik kabrioletů karosovala švýcarská firma Hermann Graber.

V roce 1953 dostaly třílitrové Lagondy karoserie Tickford s předními blatníky zapuštěnými do boků a délkou necelých 5 m  

V roce 1955 převzal David Brown karosárnu Tickford a veškerá činnost automobilky Aston Martin Lagonda se přesunula do Newport Pagnell v hrabství Buckinghamshire, kde Tickford od začátku působil. Továrna ve Felthamu byla uzavřena. V říjnu 1956 se začala vyrábět verze 3 Litre Mark II s řazením na podlaze a několika dalšími drobnými změnami a skončila výroba kabrioletů. Sedany se vyráběly až do února 1958. Celkový počet vyrobených vozů dosáhl u modelu 2.6 Litre něco málo přes 500 kusů a třílitrů vznikla přibližně polovina tohoto počtu.

Rapide

Po tříleté odmlce, kdy byly Lagondy staženy z trhu, byl v roce 1961 představen model Lagonda Rapide (foto) se samonosnou hliníkovou karoserií, vyrobenou podle návrhu italského designérského studia Touring. Vůz poháněl řadový šestiválec konstrukce Bentley s objemem válců 3995 cm3 a výkonem 174 kW (236 k). Jednalo se prakticky o čtyřdveřový Aston Martin DB4. Kromě karoserie se Rapide lišil od DB4 jen zavěšením zadních kol De Dion, jinými karburátory a dostupností automatické třístupňové převodovky. Jeho vysokou cenu si ale mohlo dovolit jen 55 zákazníků a v roce 1964 byla výroba zastavena.

Lagonda Rapide z roku 1961 dostala samonosnou hliníkovou karoserii Touring a čtyřlitrový řadový šestiválec  

Ze stylistického hlediska byly zajímavé šikmo uspořádané dvojice světlometů a maska ve tvaru koňského chomoutu. Zadní blatníky byly protažené do tvaru tehdy módních ploutví a zakončeny svisle uspořádanými koncovými světly. Luxusní výbava vozu zahrnovala dvouokruhové kotoučové brzdy s posilovačem, kůží potažený interiér a přístrojovou desku s výplní z ořechového dřeva. Vozy se stavěly pouze na objednávku a jejich cena se blížila pěti tisícům liber.

Aston Martin Lagonda

Po modelu Rapide zmizela nadlouho značka Lagonda z automobilových katalogů. Až v letech 1974 až 1976 bylo na bázi modelu Aston Martin V8 vyrobeno několik luxusních sedanů Aston Martin Lagonda a kombi Shooting Brake. Aston Martin se v důsledku krize dostal do finančních potíží, ze kterých mu pomohl americký a kanadský kapitál. V této době se vedení firmy rozhodlo obohatit nabídku sportovních vozů o luxusní sedan, který by znovu oživil značku Lagonda.

Londýnský autosalon v roce 1976 se stal svědkem premiéry modelu Aston Martin Lagonda (foto) s futuristickou čtyřdveřovou karoserií navrženou Williamem Townsem. Vůz s rozměry 5283 x 1816 x 1302 mm a rozvorem 2915 mm vynikal nízkou stavbou, hranatými tvary a klínovým profilem. Nízká příď měla ve středu miniaturní masku chladiče, po stranách výklopné hlavní světlomety a pod nimi směrová světla a pomocné světlomety. Nespolehlivé výklopné světlomety byly ale brzy nahrazeny dvěma trojicemi obdélníkových světlometů oddělených pozměněnou mřížkou chladiče. Neobvyklé tvary tohoto vozu si našly svoje obdivovatele i odpůrce. S exkluzivitou vnějších tvarů si nijak nezadal interiér vozu. Jako první sériový vůz na světě využíval  počítačový management a digitální přístrojový panel s LED diodami a později méně spolehlivou obrazovkou.

Luxusní AM Lagonda se vyráběla pouze na objednávku. Celkem jich bylo vyrobeno kolem 650 kusů, včetně kombi Shooting Brake  

Aston Martin Lagonda využíval komponenty z modelu Aston Martin Virage, včetně vidlicového osmiválce s objemem 5340 cm3 a výkonem, který se podobně jako u vozů Rolls-Royce neuváděl. Odhaduje se, že měl kolem 340 koní a vůz s ním dosahoval rychlosti 225 km/h. Spotřeba paliva nebyla nijak malá (téměř 30 l/100 km). Standardní výbavou byla třírychlostní automatická převodovka TorqueFlite od Chrysleru. Vozy se vyráběly ručně a do roku 1989 jich bylo vyrobeno 645 kusů. Vzniklo také několik kusů dvoudveřové verze Rapide, prodloužené limuzíny Tickford a extravagantního kombi nazvaného Shooting Brake.

Blýskání na časy

Na ženevský autosalon 1993 přijel Aston Martin s konceptem nazvaným Lagonda Vignale. Designér Moray Callum navrhl elegantní čtyřdveřovou tříprostorovou karoserii ladných tvarů s rozměry 5240 x 1960 x 1450 mm, která byla vyrobena v turínské karosárně Ghia na podvozku amerického Lincolnu s šestilitrovým motorem V12 (výkon 292 kW). Zůstalo jen u pokusu a jméno Lagonda se pak vyskytovalo, pokud pomineme oficiální název firmy Aston Martin Lagonda Limited, jen u čtyřdveřových verzí na bázi modelu Aston Martin Virage.

V září 2008 oznámil Aston Martin, který se mezitím stal od roku 1998 součástí amerického koncernu Ford, že hodlá obnovit samostatnou značku Lagonda s cílem rozšířit nabídku o luxusní sedany a vozidla kategorie SUV, se kterými by mohl proniknout na nové trhy a na stávajících podchytit zájemce o jiné než sportovní vozy.

Při pohledu z boku udivují nízká boční okna a lomený klínový profil  

Ženevský autosalon 2009 se stal místem premiéry konceptu čtyřdveřového luxusního vozu s prostým názvem Lagonda Concept (foto nahoře). Podle kusých informací výrobce má tento koncept pod kapotou vidlicový dvanáctiválec pohánějící obě nápravy s 22palcovými koly. Extravagantní karoserie má vysokou příď s velkou maskou chladiče a úzkými světlomety zasahujícími hluboko do boků. V poměru k vysokým bokům má vůz nízká boční okna. Záď vozu kopíruje tvary přídě s výjimkou malého zadního okna. Se sériovou výrobou se počítá nejdříve v roce 2012. Na znovuvzkříšení značky Lagonda si tedy budeme muset ještě počkat, zvlášť když Ford prodal firmu Aston Martin kuvajtským a anglickým investorům. Rozhodně by bylo škoda nevyužít tak libozvučně znějící jméno a stoletou tradici značky Lagonda.

Podrobné  popisky k fotografiím a grafikám naleznete v galerii:

Zdeněk Vacek