Honda Accord – symfonie s osmi akordy (2. část)

Honda přicházela s další generací Accordu v průměru každé čtyři roky. Pátá a šestá generace  určená pro Evropu se vyráběla v anglickém Swindonu. Poslední dvě mají v rodném listu Japonsko a USA.

Text: Karel Haas

Pátá generace (1993–1997)

Evropské Accordy páté generace (foto dole) z továrny ve Swindonu (výroba zde začala 8. října 1992) vycházely z předcházející generace Accordů, postavených na podvozkové platformě CB. Šlo vlastně o přepracovanou verzi Hondy Ascot Innova. Na vývoji vozu se podílelo evropské vývojové středisko Hondy v německém Offenbachu. Porovnáme-li rozměry páté generace (4675 x 1715 x 1380 mm) s předchozí, zjistíme, že sedan Accord narostl prakticky jen do šířky (o 20 mm). Od amerických se evropský Accord lišil přídí s úzkou štěrbinou, dvěma otvůrky u světlometů a „baculatou“ zádí se zavazadlovým prostorem o objemu 0,41 m3. Kupé a kombi Aerodeck se do Evropy dováželo z USA. Z tehdejšího partnerství Hondy s koncernem British Rover Group vznikl model Rover 600, vyvíjený společně s evropským accordem a mající s ním mnoho společného.

Bočním profilem a „baculatou“ zádí připomínal pátý Accord trochu Toyotu Carina E, vyráběnou ve stejné době.  

Šestnáctiventilové čtyřválce s katalyzátorem se dodávaly ve verzích 2.0i (85 kW), 2.0i S (96 kW) a 2.3i SR (116 kW). Accord s nejvýkonnějším motorem dosahoval až 216 km/h. Americké a japonské Accordy páté generace přešly na větší podvozek, označovaný jako CD. Karoserie sedanu se lišila především nižší přídí s orámovanou maskou chladiče a zádí bez bočních oken v sloupcích C. Kombi Aerodeck (Wagon) bylo až po druhé dveře totožné se sedanem, vzadu se lišilo velkými, výrazně tvarovanými třetími bočními okny. V americkém Marysvillu se vyrábělo také stylové dvoudveřové kupé. Americké accordy poháněl 2,2litrový čtyřválec s výkonem 108 kW. Accord dostal v Americe ocenění jako nejlepší dovážený automobil v roce 1994 (i když se vlastně vyráběl v USA). Speciální verze Si-R (149 kW) se dokonce vyvážela do Japonska.

V roce 1995 dostal americký Accord 2,7litrový vidlicový šestiválec z modelu Acura Legend. Ve stejném roce prošel accord faceliftem. Vpředu dostal novou masku chladiče a větší světlomety, změny se dočkala i zadní světla.

Šestá generace (1998–2002)

V šesté generaci rozdělila Honda celosvětovou produkci Accordu do tří samostatných modelových řad, evropskou, japonskou a severoamerickou. Podíváme se nejdříve na evropskou Hondu Accord, vyráběnou ve Swindonu. Kromě sedanu (foto) se začal vyrábět také pětidveřový hatchback (liftback). Nabídku modelů doplňovalo kupé, dovážené z USA. Kombi se v šesté generaci nevyrábělo. Vpředu dostal Accord pětiúhelníkovou masku chladiče, která mu zůstala dodnes. Boky rozdělil prolis, přecházející vzadu do ostře useknuté zádi. Evropská verze prodělala v roce 2001 mírný facelift s drobnými změnami na masce, náraznících a světlech.

 Typickým znakem šesté generace Accordu byla absence bočních oken v sloupku C a tvar oken v zadních dveřích.

Seznam motorů Accordu se rozšířil, zahrnoval nyní zážehové čtyřválce s objemem 1850, 1997 a 2156 cm3 (výkony 100, 108 a 156 kW pro sportovní model Type-R). Novinkou byl vznětový přeplňovaný dvoulitr s výkonem 77 kW. Japonské Accordy měly téměř identickou podobu s modelem Honda Torneo. Jelikož se v USA přestalo vyrábět kombi, vyvinula Honda výhradně pro japonský trh model JDM.

V USA se Accordy VI vyráběly v provedení sedan a kupé. Kupé tentokrát nebylo pouze dvoudveřovou verzí sedanu, ale mělo svoje vlastní, svébytné tvary s klínovým bočním profilem a značně skloněným čelním a zadním oknem. Sedan i kupé mohly mít vedle dvoulitrových motorů také třílitrový vidlicový šestiválec VTEC s výkonem 147 kW (200 k).  

Pověst mimořádně spolehlivých vozů si americké accordy trochu pokazily poruchami převodovek u modelů s motory V6, vedoucí k několika žalobám u soudu. Honda na to reagovala prodloužením záruky na sedm let nebo 160000 km. Kromě Japonska, Evropy, USA a Nového Zélandu se accordy začaly montovat i v čínském Guangzhou.

Sedmá generace (2002–2008)

Koncem září roku 2002 se na autosalonu Mondial de l’Automobile v Paříži představila sedmá generace Hondy Accord (foto). Nové tisíciletí přivítala atraktivními tvary karoserie s výraznou přídí, klínovým bočním profilem a  vysokou zádí. Tentokrát vznikly jen dvě verze, jedna pro japonský a evropský trh a druhá pro Severní Ameriku. Ta první se už nevyráběla v anglickém Swindonu, ale v japonské Sayamě ve verzích sedan a kombi. Na určitých trzích se tyto Accordy prodávaly pod názvem Accord Euro a v Severní Americe jako Acura TSX. Accord VII se zúčastnil světového mistrovství cestovních vozů (WTCC). James Thompson vyhrál jednu jízdu v Imole 2008.

V této generaci Accordu přišla Honda s ostřeji řezaným designem. Pětiúhelníková maska chladiče sleduje horní hranu nárazníku ve tvaru písmene V, stejně jako světlomety, jejichž kryty zasahují hluboko do boků vozu. Přísně klínový boční profil je vzadu zakončen useknutou zádí s koncovými světly opět zasahujícími do boků. Ještě výrazněji se tento styl projevil na kombi Wagon (v Evropě Tourer), dlouhém 4750 mm, čímž se stal nejdelším Accordem v celé historii. Názory na jeho design se různí od obdivu až po přirovnání k rakvi. Nastoupený styl ještě podtrhl facelift v roce 2005. Americká alternativa Hondy Accord znovu narostla a stala se úplně jiným vozem než její evropský a japonský protějšek. Vyráběla se ve verzích sedan a kupé, v roce 2005 vznikl dokonce hybridní model.

Honda Accord – symfonie s osmi akordy (2. část)

Základní pohonnou jednotkou byl čtyřválec 2.0i-VTEC (114 kW/155 k). Stále rostoucí oblibě se těšil vznětový 2.2i-CTDi (103 kW/140 k) a na vrcholu se ocitl motor 2.4i v modelu Type S (140 kW/190 k). Do boje s konkurencí vstoupil accord s řadou elektronických systémů, jako např. asistenčním systémem ADAS, adaptivním tempomatem ACC nebo systémem aktivního udržování vozu v jízdním pruhu LKAS. Této bohaté výbavě odpovídala i přístrojová deska s dolním okrajem opět ve tvaru písmene V a množstvím tlačítek nad středovým tunelem a na volantu.

Osmá generace (od 2008)

Zatím poslední „akord“, který dává celé symfonii ten správný zvuk, zazněl na ženevském autosalonu 2008. Honda tam představila osmou generaci japonské a evropské verze Accordu v provedení sedan (foto) a kombi Tourer. Základní prvky ostře řezaného designu, nastoupeného v sedmé generaci, zůstaly zachovány a byly dokonce ještě zvýrazněny tvarem světlometů a zadních světel nebo prolisy na bocích. Svými rozměry 4725 x 1840 x 1440 mm (rozvor 2705 mm, kombi je dlouhé 4740 mm) se osmý Accord stal největším z celé své bohaté rodiny.

Accord osmé generace ještě znásobil počet ostrých hran, hlavně na bocích. Na zádi se objevil náznak spoileru.  

Nabídka pohonů zůstala stejná: dva zážehové motory a jeden turbodiesel. Benzinový dvoulitr má o 1 kW vyšší výkon (115 kW), čtyřválec 2.4 i-VTEC si polepšil o 7 kW (147 kW). Turbodiesel 2.2 i-CTDi změnil označení na i-DTEC a jeho výkon vzrostl na 110 kW. Vyspělý podvozek s dvojitými příčnými rameny vpředu a víceprvkovou nápravou vzadu byl dál vylepšen a podepsal se na zlepšení jízdních vlastností, spolu se snížením těžiště změnou uložení motoru a palivové nádrže.

Severoamerická větev rodiny Accordů si i v osmé generaci zachovala stylistickou odlišnost a větší rozměry proti té „japonsko-evropské.“ V americkém Marysvillu se vyrábí sedan, který svými rozměry dosáhl podle standardů EPA (Environmental Protection Agency) zařazení jako tzv. „full-size“ automobil. Dvoudveřové kupé má odlišný design od sedanu a vypadá opravdu dobře. Přesvědčil jsem se o tom osobně při předloňské návštěvě u dealerů Hondy v Kanadě.

Podrobné popisky k fotografiím naleznete v galerii:

Zdeněk Vacek