Allard - značka jednoho muže

Malou anglickou automobilku Allard Motor Company založil v Putney (jihozápadní část Londýna) v roce 1936 motoristický nadšenec Sydney Allard. Do lehkých sportovních karoserií montoval velké americké motory. Celkem přišlo na svět do roku 1959 kolem 1900 vozů Allard.

Text + grafiky: Karel Haas

Sydney Herbert Allard se narodil 19. června 1910, takže tento článek budiž oslavou stého výročí jeho narození. Se závoděním začal už v osmnácti na tříkolkách Morgan a první vítězství slavil o rok později v Brooklands. Jeho doménou se staly v Británii oblíbené trialy, tedy automobilové soutěže v těžkém terénu. V roce 1936 postavil první trialový speciál s podvozkem a motorem od Forda. V jedné garáži objevil podvozek Modelu 48, přidal k němu kompletní záď ze závodní Bugatky Type 51 a motor Ford V8 s objemem válců 3,6 litru a rozvodem SV.

Svoje závodnické aktivity brzy Allard rozšířil o rallye, sprinty a závody do vrchu. Při pokusu o vyjetí na skotský vrchol Ben Nevis v roce 1937 lehce havaroval, ale o rok později už vyhrál závod do vrchu v Prescottu s vozem Allard Special, poháněným vidlicovým dvanáctiválcem Lincoln. Vyhrál i poslední závod pořádaný v Anglii před začátkem druhé světové války. Jako dealer vozů Ford postavil 12 sportovních Allardů Special (foto) s motory Ford V8, ale druhá světová válka jeho další plány přerušila. Během války opravoval vojenská vozidla a rozšířil přitom svoji továrnu tak, že zaměstnával přes dvě stovky dělníků.

 Před druhou světovou válkou postavil Sydney Allard 12 roadsterů Allard Special. Prvnímu z nich se také říkalo CLK 5 podle přiděleného registračního čísla.

Poválečný rozmach

Přes potíže s nedostatkem paliv a materiálu i exportními omezeními, pokračoval Sydney Allard s konstruováním automobilů a nepolevil ani se závodní činností. V roce 1949 vyhrál britské mistrovství v závodech do vrchu na speciálu Steyr-Allard se vzduchem chlazeným motorem V8. Ještě předtím získal týmovou cenu na Rally Monte Carlo. V roce 1950 se zúčastnil sicilského závodu Targa Florio (jeho Allard při havárii shořel) a na 24 hodin v Le Mans skončil třetí. Vraťme se ale k jeho automobilům, které začal po válce vyrábět v South Hill Parku (Clapham, jižní Londýn).

Movitým zákazníkům, toužícím po vlastním sportovním automobilu nabídl Allard hned tři modely, označené jednoduše písmeny abecedy: závodní sportovní vůz J a o něco větší dvoumístné roadstery K a L, určené k běžnému silničnímu provozu. Všechny tyto vozy používaly mechanické díly Ford, takže jejich údržbu a opravy bylo možné zajistit kdekoliv. O vozy byl zájem a při kusové výrobě si museli zákazníci na ten svůj dost dlouho počkat. Později doplnil Allard nabídku o větší modely M a N.

Allard J

Allard J (později nazvaný J1) byl dvoumístný závodní vůz, podobný modelu K. Karoserii s dlouhou přídí, kapkovitými blatníky a rozvorem rovných 100 palců (2540 mm) navrhl Godfrey Imhof. Kromě motorů Ford V8 se „jéčka“ dodávala také s motory Mercury V8 (objem 3917 cm3). Vyráběl se v letech 1946 – 1949.

Sydney Allard se vypravil do USA, aby zjistil možnosti exportu. Vrátil se s poznatkem, že by na tomto trhu mohl uspět s přepracovanou verzí svého modelu J1. Tak se zrodil famózní model Allard J2 (kresba), který místo příčných listových per vpředu i vzadu dostal moderní vinuté pružiny, nezávislé zavěšení předních kol a zadní osu De Dion. Lehká dvoumístná karoserie s rozměry 3760 x 1650 x 860 mm měla úzké „cyklistické“ blatníky nad předními koly a malé větrné štítky před sedadly řidiče a spolujezdce. Charakteristický byl o 100 mm větší rozchod předních kol proti zadním, takže Allardy vypadaly tak trochu jako lezoucí krab. I přes použití těžkých amerických motorů přesahovala hmotnost vozu jen o málo tunu.

Lehký dvoumístný model Allard J2 měl nezávislé zavěšení předních kol a zadní osu De Dion. Před blátem odstřikujícím od předních kol částečně chránily úzké blatníky.  

Modernizovaný podvozek volal po novém motoru. Letitý Ford V8 s rozvodem SV už nestačil a proto se  Zora Arkus-Duntov pustil v New Yorku do přestavby na rozvod OHV. Tento motor, zvaný Ardun, byl úspěšně vyzkoušen na amerických „hot rod“ závodech a dostal se do nabídky motorů pro Allard J2, spolu s novými OHV motory V8 Cadillac nebo Chrysler. Ty se nakonec ukázaly v lepším světle a tak se s motorem Ardun vyrobilo jen kolem 75 vozů Allard J2. Podle místa určení se Allardy J2 dodávaly s pravostranným nebo levostranným řízením. Vozy exportované do USA se později převážely přes moře bez motorů, ty se montovaly až na místě. Největšího úspěchu dosáhl Allard J2 v roce 1950, když posádka Sydney Allard a Tom Cole byla celkově třetí a první ve své třídě na 24 hodin Le Mans.

Vylepšená verze J2X byla vyrobena pouze v 83 exemplářích, z nichž většina byla exportována. Panují dohady, co znamená X v názvu vozu. Jedna verze říká, že X označuje prodloužení vozu, zajišťující spolu s posunem motoru dopředu více místa posádce. Podle druhé verze značilo X exportní verzi. Vozy J2X byly nasazeny do závodu 24 hodin Le Mans, ale konkurence vozů Ferrari a Jaguar byla nad jejich síly.

Mezinárodní automobilová federace FIA zavedla pro sezonu 1952 nové předpisy, zakazující úzké blatníky. Allard proto připravil dva vozy s hliníkovou karoserií a motory Chrysler V8. Po debutu v Silverstone se oba vozy zúčastnily závodu v Le Mans s posádkami Curtis – Duntov a Allard – Fairman. Oba vozy však nedojely pro poruchy.

Allard K

Také cestovní verze Allard K, později nazvaná K1, používala mnoho dílů z vozů Ford. Kromě motoru (britský Ford V8 s výkonem 85 koní) to byla také převodovka, osy a brzdy. Tvarově se Allard K1 velmi podobal ostatním modelům L a M. Všechny měly typickou “vodopádovou” masku chladiče a oddělené přední a zadní blatníky. Karoserie měly dřevěný rám, zakrytý panely z ocelového plechu. Převážná většina vozů se prodala v Anglii a ve Skotsku, pochopitelně s pravostranným řízením. Několik Allardů K1 bylo dodáno s kanadskými motory Mercury V8. V letech 1946 – 1948 vyrobil Allard kolem 150 vozů K1.

V roce 1950 došlo k modernizaci tohoto sportovního dvousedadlového roadsteru a logicky se označení změnilo na K2. Vůz dostal novou, méně nápadnou masku chladiče (foto) a efektní větrací otvory po stranách kapoty, á la Buick. K2 se dodával s motory Ford/Mercury V8 ve dvou verzích s výkony 85 a 90 koní a motorem Ardun (OHV, až 140 k). Celkem bylo do roku 1952 vyrobeno 119 vozů K2.

Modernizovaný Allard K2 dostal novou, méně nápadnou masku chladiče a efektní větrací otvory po stranách kapoty po vzoru amerického Buicku.  

Allard P

Pravděpodobně největším úspěchem Sydneyho Allarda bylo jeho vítězství v Rally Monte Carlo v roce 1952. Na těžké, zledovatělé trati se mu zde podařilo, spolu se spolujezdcem Guyem Warburtonem a navigátorem Tomem Lushem, vyhrát jako prvnímu anglickému jezdci od roku 1931 (tehdy se vítězem stal Donald Healey). Allard je dodnes jediným vítězem tohoto závodu na voze nesoucím jméno jezdce. Pro zajímavost, na druhém místě se umístil tehdy velmi mladý Stirling Moss na voze Sunbeam-Talbot 90.

 Dvoudveřové kupé Allard P1 dovedl Sydney Allard k vítězství v Rally Monte Carlo v roce 1952.

Vítězným vozem byl model P1 (kresba nahoře), dvoudveřové kupé, dlouhé 4730 mm s typickou svisle mřížovanou maskou chladiče a dlouhou přídí, ve které se skrýval motor Ford V8, dodávaný v několika objemových verzích od 3622 do 4375 cm3. V letech 1949 až 52 vzniklo kolem pěti set vozů, přičemž řada z nich skončila v USA.

Úspěch na Rally Monte Carlo využil Sydney Allard při volbě jména dalšího luxusního sportovního kupé, nazvaného Allard P2 Monte Carlo. Velký vůz s rozměry pontonové karoserie 4877 x 1800 x 1520 mm byl poměrně těžký (1450 kg), takže ani se silnými motory Jaguar (šestiválec 3442 cm3, 192 koní) nebo Cadillac V8 (5422 cm3, 253 koní) dosahoval nanejvýš rychlosti 180 km/h.

Konkurence nabízela levnější a lepší vozy, takže v letech 1952 až 1955 se prodalo jen 11 vozů Allard P2 Monte Carlo.

Zajímavou variantou modelu P2 bylo kombi P2 Safari s dřevěnou rámovou konstrukcí na bocích a motory V8 (Ford, Mercury, Cadillac). Přes stylový vzhled si Safari našly rovněž jen desítku zákazníků a nad značkou Allard začala viset hrozba krachu.

Poslední dějství

Sydney Allard se ještě pokusil oživit zájem zákazníků dvoumístnými otevřenými modely K3 (výroba 1952 – 54, 62 kusů), Palm Beach (kresba) s Fordovými šestiválci Zephyr a čtyřválci Consul, Palm Beach MkII Touring (1956) a malým kupé GT (1958, vyrobeny dva kusy). Prodej nepozdvihla ani extravagantní tříkolka Clipper (v roce 1953 vyrobeno 20 kusů).

Nabídkou levnějších modelů Palm Beach se Allard pokusil zvýšit zájem o svoje vozy. Celkem bylo vyrobeno jen 7 kusů se čtyřválci 1,5 litru a 65 kusů se šestiválci 2,2 litru.

Koncem padesátých let se allardy vyráběly pouze na objednávku a v roce 1959 byla jejich výroba ukončena. Sydney Allard pokračoval se synem Alanem v dealerství značky Ford. Jejich firma Adlard Motors byla jedna z největších v Londýně. Alan Sydney navíc pokračoval ve šlépějích otce a na Rally Monte Carlo 1962 jej dokonce porazil. Jejich Allard Motor Company se dál věnovala přípravě závodních verzí typu Ford Anglia, známých jako „Allardetty“, poháněné přeplňovanými motory 997 až 1340 cm3. Sydney a Alan se s nimi osobně účastnili řady závodů.

Sydney Allard byl vášnivým motoristickým nadšencem, dokončil například 14. Rallye Monte Carlo a stovky dalších závodů. V roce 1960 přivedl do Británie závody dragsterů a zkonstruoval první britský dragster. Při organizování velkých závodů dragsterů v roce 1965 se v silném dešti nachladil a už se nikdy nezotavil. V noci na 12. dubna 1966 tato legendární osobnost britského motoristického sportu a průmyslu zemřela. Tutéž noc zničil velký požár továrnu Allard.

Značku Allard koupila v roce 1991 společnost Allard Replicas z anglického Harpendenu (Hertfordshire) a v letech 1994 až 97 prodávala kity nové verze modelu J2. Allard se ještě jednou objevil na závodním okruhu, když se Chris Humberstone rozhodl po dohodě se synem Sydneyho Allarda postavit závodní vůz skupiny C, nazvaný Allard J2X-C. Vůz s karoserií z uhlíkových vláken poháněl motor Cosworth DFR V8. Humberstone se však dostal do finančních potíží a vůz byl po testech v Le Mans prodán do USA. 

V současné době vyrábí firma Allard Motor Works Inc. v kanadském Montrealu repliky Allard J2X MkII. Tyto nádherné rarity se nabízejí s motory GM RamJet a Chrysler Hemi 5.7 a 6.1 s výkony až 600 koní.

Podrobné popisky k fotografiím naleznete v galerii:

Zdeněk Vacek