Alvis – ve znamení červeného trojúhelníku (1. část)

Alvis – ve znamení červeného trojúhelníku (1. část)

Anglická automobilka Alvis z Coventry začala před devadesáti lety vyrábět kvalitní a výkonné sportovní a luxusní vozy. Podvozky Alvis oblékaly do slušivých kabátů malé britské karosárny Cross & Ellis, Charlesworth, Vanden Plas, Mayfair, Mulliner a další.

Text: Karel Haas

Historie anglických automobilů Alvis se začala psát v roce 1919, kdy Velšan Thomas G. John, nadaný konstruktér, založil v anglickém Coventry (hrabství West Midland) firmu TG John & Co. Ltd. Začínal s výrobou stacionárních motorů, karburátorových odlitků a pustil se i do výroby skútrů. Cestu ke stavbě vlastních automobilů mu otevřel Geoffrey de Freville, když si u něj objednal stavbu čtyřválcového motoru s hliníkovými písty a tlakovým mazáním podle vlastního návrhu.

Koncem roku 1921 přejmenoval John svoji firmu na Alvis Car & Engineering Company Ltd. a výrobu přemístil na adresu Holyhead Road v Coventry, které bylo už tehdy centrem britského automobilového průmyslu. O původu jména Alvis dodnes panují dohady. Říká se, že jméno firmy vymyslel Freville složením slov “aluminium” a “vis” (latinsky síla, moc), ačkoliv sám Freville to důrazně popíral. Jiná domněnka odvozuje jméno od skandinávské mytologické zbraně Alvíss. Logem nově vzniklé značky se stal obrácený červený trojúhelník s nápisem ALVIS. K obrácení trojúhelníku došlo po námitkách výrobce letadel Avro, který měl rovněž ve znaku trojúhelník, ale okřídlený a vrcholem nahoru.

Začátky

Prvním automobilem s obráceným trojúhelníkem na chladiči se stal už v roce 1920 model 10/30 (foto). Malý dvoumístný vůz (třetí nouzové sedadlo bylo pod víkem vzadu) dostal Frevillův motor s rozvodem SV a získal si brzy výbornou pověst díky kvalitnímu zpracování a výkonu. V roce 1922 nastoupil do firmy kapitán Smith-Clarke a stal se hlavním technikem a manažerem továrny. Brzy po něm přišel W. M. Dunn a převzal funkci hlavního návrháře. Tato sehraná dvojice pak pracovala pro Alvis celých 25 let a pod jejich vedením vznikla celá řada vynikajících konstrukcí. Tom John se dál staral o finanční a obchodní záležitosti. Dařilo se mu to se střídavými úspěchy

  Prvním automobilem Alvis se stal v roce 1920 model 10/30. Malý dvoumístný vůz měl pod zadním víkem třetí nouzové sedadlo.

Už v roce 1923 byl motor z modelu 10/30 předělán na modernější s rozvodem OHV a objemem válců 1496 cm3. Montoval se do modelu 12/50, který vydržel ve výrobě až do roku 1932 v řadě verzí, s otevřenou i zavřenou karoserií v dvoumístném nebo čtyřmístném provedení. Model 12/50 se stal jedním z nejúspěšnějších sportovních vozů kategorie Vintage a dodnes se zachovalo kolem 350 kusů, což je zhruba desetina všech vyrobených vozů (včetně pozdější verze 12/60).

Modely 12/50 se zpočátku vyráběly ve dvou provedeních s rozvory 2756 mm (SA) a 2858 mm (SB). Kratší modely SA měly zpravidla dvoumístnou karoserii, některé s “kachní” zádí. Závodní provedení (foto) mělo vzadu nezakrytou benzinovou nádrž a řadicí páku čtyřrychlostní nesynchronizované převodovky zvenku na pravé straně. V roce 1924 dostal model 12/50 SC větší motor (1598 cm3) a brzdy na předních kolech.

Alvis 12/50 s 1,5litrovým čtyřválcovým motorem se stal jedním z nejúspěšnějších sportovních vozů kategorie Vintage (1919–1930) a dodnes se zachovalo kolem 350 kusů.

Další vývoj modelu 12/50 přinesl tužší podvozek a další zvětšení motoru na 1645 cm3 (typ TE). Modely s menším 1,5litrovým motorem se označovaly TF (od roku 1927 SD). Verze TE a TF pak byly ještě nahrazeny modely TG a TH a pak už měly výrobu řady 12/50 nahradit modely s předním pohonem. Zájem o tyto vozy byl menší než se čekalo a tak vzniklo ještě poslední provedení modelu 12/50 s motorem 1645 cm3 (TJ). Celkem bylo v letech 1923–32 vyrobeno 3705 vozů tohoto typu.

Šestiválce

První řadový šestiválec vyvinuli u Alvise v roce 1927 a tento motor se stal základem dlouhé řady luxusních vozů, vyráběných až do začátku druhé světové války. Výkonné a spolehlivé motory doplňovaly elegantní karoserie a nechyběla ani řada technických inovací. Vozy Alvis dostaly postupně nezávislé zavěšení předních kol, plně synchronizované převodovky a brzdy s posilovačem. Alvis nevyráběl svoje vlastní karoserie, plně se spoléhal na karosářské firmy, jako byly např. Cross & Ellis, Charlesworth, Vanden Plas, Mayfair nebo Mulliner.

První šestiválcové motory s objemem válců 1870 cm3 a výkonem kolem 60 koní se od konce roku 1927 montovaly do modelů 14.75 TA (později TB). Jejich podvozky se příliš nelišily od čtyřválcového typu 12/50 a větší hmotnost motoru způsobila, že nebyly ani rychlejší. Šestiválce byly ale tišší a pružnější. V roce 1929 byl šestiválec převrtán na objem 2148 cm3 a jeho výkon vzrostl na 72 koní. Vozy s tímto motorem dostaly kromě “daňového” označení 16.75 jméno Silver Eagle. Možná proto jejich příď zdobil stříbrný orel s rozepjatými křídly, umístěný na zátce chladiče. Koncem roku 1930 se šestiválce dodávaly s objemem zvýšeným na 2511 cm3 a vozy Alvis dostaly označení 19.82 TA, TB nebo TC, podle rozvoru kol. Celkem vzniklo do roku 1932 kolem 1600 “stříbrných orlů.”

Speed 20 a 25  

Šestiválcový Alvis Speed 20 se vyráběl v letech 1932–1936 v celkem čtyřech verzích, nazvaných SA až SD. Motor vycházel z předešlých modelů Silver Eagle, ale díky trojici karburátorů SU byl výkon zvýšen na 87 koní. Nový, nižší podvozek byl odpružen vpředu i vzadu půleliptickými pery, měl centrální mazání a mechanicky ovládané bubnové brzdy. Standardní karoserií byl čtyřdveřový saloon, dodávaný karosárnou Charlesworth nebo tourer od firmy Cross & Ellis. Mnoho dalších malých anglických karosáren stavělo na podvozku Speed 20 speciální karoserie, často v několika málo nebo jen v jediném kuse. Celkem bylo postaveno kolem čtyř stovek modelů SA.

Alvis SB Speed 20 se představil na londýnském autosalonu v roce 1933 s novým, delším podvozkem (rozchod 124 palců, tedy 3150 mm) a nezávislým zavěšením předních kol s příčným listovým perem. Typickým znakem většiny zakázkových karoserií byly velké světlomety Lucas. V roce 1935 povyrostl objem motoru na 2762 cm3, tentokrát díky zvětšení zdvihu na 110 mm a označení se změnilo na SC. Poslední verze SD (1936) se lišila jen větší benzinovou nádrží a na objednávku se dodávala s rozvorem kol 130 palců (3302 mm). V nabídce nechybělo ani dvoumístné závodní provedení (foto) s větrnými štítky před sedadly řidiče a spolujezdce.

Dvoumístný Alvis Speed 20 SD Special měl dlouhou kapotu motoru a větrné štítky před sedadly řidiče a spolujezdce.

Nástupcem šestiválcového modelu Speed 20 se stal v roce 1936 Alvis Speed 25. Motor s objemem 3571 cm3, značený po anglicku 3½ Litre, byl už o rok dříve montován do modelu SA 25.63. Alvis Speed 25 (tovární značení SB 25.63) se lišil jen rozvorem zkráceným o 3 palce a získal si mezi bohatou anglickou klientelou značnou oblibu. O bohatou nabídku karoserií se staraly karosárny Vanden Plas, Gurney Nutting, Charlesworth a další. Když karosárna Cross & Ellis skončila, nahradili ji další, např. Mulliner a Offord. Dalším převrtáním vznikl v roce 1937 šestiválec s objemem 4,3 litru a vozy s tímto motorem dostaly označení SA, SB a SC 31.48 nebo zkráceně 4.3 Litre. Při hmotnosti kolem dvou tun dokázaly překonat stomílovou hranici rychlosti.

Znovu čtyřválce

Alvis nezapomínal ani na levnější čtyřválcové modely. Od roku 1932 se vyráběl model Firefly, poháněný čtyřválcem s objemem 1,5 litru. Byl to v podstatě motor z typu Speed 20 bez dvou předních válců a se zmenšeným vrtáním. Firefly se dodával ve dvou provedeních (SA a SB 11.9) a v roce 1935 byl nahrazen modelem Firebird (SA 13.22). Jeho čtyřválec měl objem 1842 cm3 a rozvod OHV. Firebirdy měly karoserii s hliníkovými panely, montovanými na rám z jasanového dřeva. Dodávaly se v provedení dvoudveřový tourer, sports tourer 2+2, dvoudveřové drophead coupé a čtyřdveřový saloon. Modely Firefly se dodávaly i se šestiválcovými motory a prodávaly se pod názvy Sixteen a Silver Eagle. Celkem vyjelo z továrny Alvis Ltd. (tak se jmenovala od roku 1936) na Holyhead Road 900 kusů Firefly, 450 kusů Firebird a 650 šestiválcových variant.  

Čtyřválcový model Alvis 12/70 z roku 1937, spřízněný s šestiválcovým Silver Crest, znamenal pro firmu obrat ve výrobní strategii. Daleko větší počet dílů nyní Alvis nakupoval od různých dodavatelů, např. přední a zadní osy od firmy Alford & Alder, brzdy od Bendixe atd. Motor měl stejný objem válců jako Firebird, měl však odlišnou konstrukci a výkon 63 koní. Čtyřrychlostní převodovka už měla synchronizací horních tří rychlostí. Model 12/70 se vyráběl až do začátku druhé světové války a celkem vzniklo 741 vozů. 

K posledním předválečným kreacím patřil zobrazený Alvis Speed 25 s karoserií Vanden Plas.

Alvis Speed 25 s karoserií Vanden Plas

Válečné události donutily automobilku Alvis ke změně výrobního programu. Vyráběla např. součástky pro letecké motory Rolls-Royce. V roce 1940 zničily bomby německé Luftwaffe téměř celé Coventry a odnesla to i továrna Alvis. Před koncem války odešel zakladatel firmy T. G. John na odpočinek a odpovědnost za běh továrny převzala trojice Smith-Clarke, Dunn a Varney. O poválečných automobilech Alvis si povíme v druhé části tohoto článku.

Podrobné popisky k fotografiím naleznete v galerii:

Zdeněk Vacek