Seat má 60 let

Seat má 60 let

Seat slaví šedesátku s bilancí více než 16 milionů vyrobených kusů. Po třiceti letech ve sféře vlivu Fiatu přešel pod křídla Volkswagenu. Má pětinový podíl na španělské automobilové produkci, dvě třetiny výrobků exportuje.   

Vzestup Seatu z nuly na osmou největší automobilku Evropy v 70. letech stál na licenci fiatů, hlavně masových typech 850, 124 a 600 (druhý až čtvrtý zleva)

V 50. a 60. letech minulého století praktikoval italský Fiat vedený charismatickým playboyem Giannim Agnellim expanzivní obchodní politiku. Ochotně uděloval licence na své výrobky a pomáhal budovat v méně rozvinutých zemích výrobní závody i za cenu nižšího okamžitého zisku, ovšem s výhledem na dobré obchody v budoucnosti a upevnění prestiže své značky. Dvě dekády před slavným vstupem do společného podniku se Sověty (VAZ/Lada v Togliatti) expandoval Fiat do Španělska. Tamní vláda diktátora Franka (majorita 51 %) spojila síly se sedmi největšími bankami (42 %) a vytvořila s Italy (7 %) společný podnik Seat. O kvalifikovanou pracovní sílu nebyla v katalánské přístavní Barceloně nouze, již před válkou tu působily zahraniční značky jako Hispano-Suiza, Elizalde či pobočky Fordu a GM.

Prvním poválečným katalánským automobilem se stal Seat 1400 (1953)

Po třech letech, v květnu 1953, se rozeběhla výrobní linka s kapacitou pěti vozů denně. Na 925 zaměstnanců to nebyl žádný zázrak, ale po čtyřech letech už šlo o pětinásobek při převaze tuzemských dílů. Sedan Seat 1400 (1,4 l/33 kW, 116 km/h, foto) již používal samonosnou karoserii a po jedenácti letech ustoupil šestimístné „patnáctistovce“. Přetrvávala klasická koncepce s motorem vpředu podélně a pohonem zadních kol na tuhé nápravě. Populární „taxík“ adoptoval také obstarožní naftový čtyřválec známý z Mercedes-Benzů 180D. Jeho 34 kilowattů sice potřebovalo k dosažení stovky skoro padesát sekund, ale ve městě se cenila spíše úspornost a trvanlivost motoru. Nástupce Seat 132 Taxi spoléhal na kultivovanější pohonnou jednotku Mercedes-Benz 200D a v roce 1976 dostal první španělský automat, reagující na nedaleko montované chryslery.  

Svěží vítr přinesly do Španělska miniaturní Fiaty/Seaty 600 a typ 124, u nás známý spíše jako „žigulík“ VAZ 2101.

Na přelomu 60. a 70. let byly tahákem veleúspěšné Seaty 124 včetně kombi SW

Dařilo se také menším „fiatským“ modelům 850 a 600 – k ukončení výroby druhého z nich přispěl příliš úzký sloupek B karoserie, komplikující montáž bezpečnostních pásů. Líbil se zvláště Seat 1200 Sport (1975-1979). Toto dvoudveřové kupé kombinovalo podvozek Fiatu 127 s motorem 1,2 l/49 kW ze Seatu 124 a karoserii zakoupenou od německého NSU. Souběžně vznikl silnější Seat 1430 Sport Coupé (1,4 l/57 kW), černý plast na masce inspiroval přezdívku Bocanegra (černá tlama), oživenou v roce 2008 stejnojmennou studií.

Před 40 lety dosáhl Seat vrcholu, když roční produkcí 282 000 vozidel tvořil 58 % španělské automobilové výroby a byl osmou největší značkou v Evropě. Jenže působil v zaostalé zemi, kde se ročně prodávalo jen osmdesát nových automobilů na tisíc obyvatel. Rozkvět nezastavily ani záplavy decimující pobřeží Barcelony. Seat se pustil do licenčních Lancií Beta (1976-1979) s předimenzovaným pérováním s ohledem na stav španělských silnic a z daňových důvodů s menšími motory než v Itálii.   

Na počátku 80. let se kolem zastarávajícího Seatu rozhořel spor mezi španělským státem, bankami a Fiatem. I když se Italové oficiálně stáhli až roku 1982, ochladnutí zájmu o španělskou odnož prozradilo omezování přísunu nových licencí.

První samostatnou konstrukcí se stal Seat Ronda. Jenže Italové se okamžitě ohradili, že nápadně připomíná Fiat Ritmo. Šéf Seatu Juan Miguel Antoňanzas proto vystoupil před novináře a na rondu ukazoval odlišné součástky označené světle žlutou barvou. Fiat se pak sice stáhl, ale údajně musel zrušit plánovaný facelift ritma, jenž se příliš podobal rondu.

První ibiza

Prvním „pofiatským“ úspěchem se stal Seat Ibiza (foto), vyvinutý s pomocí Porsche. Seat získal licence Volkswagenu Passat, Santana a Polo, během roku 1986 navýšili Němci majoritu z 51 na 75 % a konečně 100 % (1990). Prvotní souhra německých manažerů se španělskými ale dostala záhy trhliny a zapojení místních do top managementu postupně zesláblo. Zapojení do koncernu vedlo k souběžné montáži seatů i mimo Španělsko: v Portugalsku, Německu, Belgii atd. Expanze mimo Evropu se však příliš nedařila (Kanada, Austrálie, JAR, Trinidad a Tobago), lépe se vedlo na Středním východě a v Asii. Před dvaceti lety Seat vyráběl kolem 480 000 automobilů ročně, zhruba o třetinu více než dnes.

Seat Toledo (1991) tak trochu předznamenal úspěch Škody Octavia: levný kompakt na bázi golfu s obrovským „půlkubíkovým“ zavazadelníkem. První generace se dodnes vyrábí v Číně jako Chery Amulet.

Seat Toledo zazářil v době barcelonské olympiády (1992)

Expanzi Seatu pomohla publicita kolem olympiády v Barceloně (1992, foto) a nová továrna Martorell (1993) pro druhou generaci Ibizy a odvozený sedan Cordoba. Ambiciózní byl projekt dodnes vyráběného MPV Seat Alhambra po boku spřízněného Volkswagenu Sharan a Fordu Galaxy.

Sportovní ambice se zhmotnily v řadě Cupra, prvním zástupcem byla ibiza (1997). V letech 1996-1998 kraloval Seat třídě dvoulitrů v soutěžích WRC. V letech 2008-2009 vítězil Seat Leon TDI v seriálu WTCC.

V letech 2008-2009 vítězil Seat Leon TDI v seriálu WTCC

Tvář civilních seatů pro 21. století zformoval šéfdesignér Walter da Silva koncepty Salsa a Tango, současnou vlajkovou lodí je Seat Exeo na bázi předchozí generace Audi A4. Dnes má Seat na španělské autobranži pětinový podíl (asi 354 000 vozidel) a zbytek připadá na továrny „nešpanělských“ značek. Podílem 1,5 % na HDP Španělska má ovšem zhruba třetinovou váhu než „koncernová sestra“ Škoda Auto v českém hospodářství. Škodovka je dvojnásobně větší co do počtu vyrobených automobilů, tak zaměstnanců (Seat 13 500).

Popisky k fotografiím naleznete přímo v galerii:

Zdeněk Vacek