Kdf 166 Schwimmwagen: Plavčík Brouk

Kdf 166 Schwimmwagen: Plavčík Brouk

Když v září 1939 vypukla druhá světová válka, začala se civilní výroba včetně automobilové překlápět na vojenskou. Narukovat musel také Brouk. Ovšem u prvních vojenských prototypů vadila nedostatečná světlá výška, omezující průchodnost terénem. Nepomohly ani obří osmnáctipalcové pneumatiky s vysokým profilem. Došlo tak na redukční převody v zadních kolech, úpravy klikové přední nápravy a samosvorný diferenciál ZF u poháněné zadní nápravy. Sériová výroba krabicovitého typu KdF 82 se rozbíhala od srpna 1940, do konce války vzniklo asi 51 000 kusů, prověřených v náročných klimatických podmínkách od Sahary po mrazy u Stalingradu.

Kromě základních „kýbláků“ (z německého označení pohotovostní karoserie – Kübelwagen) se na terénní podvozek montovaly i civilní karoserie Brouka (typ KdF 82 E) se světlostí 290 mm. Velitelský KdF 87 4×4 na redukci 1 : 6 dokázal zvládnout stoupání až do 75 %!

V letech 1942-1945 nevyjelo, ale přímo vyplulo do světa přes čtrnáct tisíc obojživelných vozidel KdF 166 Schwimmwagen, u nás přezdívaných Vodníci. Ferdinand Porsche ovšem nejdříve vyvinul typ 128. Redukce v zadních kolech a pohon 4×4 převzal z typu 87, používal se vzduchem chlazený boxující čtyřválec 1.1 OHV o výkonu 18 kW. Od zadního konce klikového hřídele motoru ovšem vycházel pohon ručně sklopného lodního šroubu se třemi listy. Na klidné hladině Vodník dosahoval rychlosti 10 km/h, funkci kormidla plnila přední kola, normálně vychylovaná volantem. Při plném zatížení činil ponor solidních 770 mm. Všechny pneumatiky byly trvale v pohybu, takže po najetí na mělčinu se Schwimmwagen vyškrábal na břeh.

Jenže obojživelná stoosmadvacítka byla dost neohrabaná. V dubnu 1941, po osmi tisících vyrobených kusech, proto Porsche představil nástupnický typ 166 s rozvorem zkráceným o 400 mm. Výbava zahrnovala tyč na měření hloubky vodního toku, pádla a lopaty pro vyprošťování na příliš měkkém břehu. Vodník o vnějších rozměrech 3825 x 1480 x 1615 mm vážil přijatelných 910 kg, na silnici jel až 80 km/h za deset litrů benzinu.

Samonosné karoserie pomohla vyvinout věhlasná berlínská firma Ambi-Budd, vyráběly se však ve Fallerslebenu. Technologicky byla jejich produkce tak náročná, že po vybombardování továrny v létě 1944 nebylo možné pokračovat na jiném místě. Kariéra Vodníka tím skončila.

Kaďour
Kariéra legendárního Volkswagenu Brouk sahá do 30. let minulého století, kdy byl vyvíjen Ferdinandem Porsche za vydatné podpory nacistické vlády. Z nové obří továrny ve Fallerslebenu, dnešním Wolfsburku, měly již od října 1939 vyjíždět civilní sedany značky KdF, na které řadu let čekala řada drobných střadatelů. Jenže 1. září vtrhli Němci do Polska a civilních kaďourů, jak se u nás KdF přezdívalo, za války vzniklo jen asi 1200 pro armádu a prominenty. Armádní typ KdF 82 byl na vrcholu kariéry v letech 1942/1943, kdy se roční objem výroby vyšplhal na 17 000 a bojovalo se od severní Afriky po Stalingrad na řece Volze.

Zdeněk Vacek