Wartburg 353 – kouřící stěhovák

Wartburg 353 – kouřící stěhovák

Nástupcem Wartburgu 311 se v roce 1966 stal model 353, poháněný dvoutaktním tříválcem. Ten později nahradil čtyřtakt od VW.

V polovině šedesátých let se konečně v Eisenachu rozhodli přepracovat archaický podvozek typu 311 a nahradit jej modernějším s nezávislým zavěšením kol a pérováním vinutými pružinami. V přechodném období byl nový podvozek montován do mezitypu 312/1 s původní karoserií řady 311. Od července 1966 jej nahradil Wartburg 353 s novou, ještě prostornější karoserií, navrženou Claussem Dietelem. Vnějšími rozměry (4220 x 1640 x 1490 cm) a rozvorem (2450 mm) se přitom nový typ příliš nelišil od svého předchůdce. Nemoderní rámová konstrukce zůstala zachována.

Chvála prostoru

Nová karosérie Wartburgu 353 (foto) měla tehdy módní hranaté tvary a mimořádně velký vnitřní prostor, prosvětlený velkými okny. Bohatě polštářovaná dělená přední sedadla se dala sklopit do lůžkové úpravy. Místo vyhrazené zavazadlům, skrývající se pod rozměrným zadním víkem, mělo úctyhodný objem 525 litrů. Jednoduché tvary vozu osvěžovala mřížkovaná přední maska, do které byla zakomponována dvojice obdélníkových světlometů. Vedle světlometů byly na bocích umístěny velké oranžové směrovky. Koncová světla byla uspořádána vodorovně. Kapota motoru zasahovala, stejně jako víko kufru, do boků a zdobil ji velký znak automobilky se siluetou hradu Wartburg. Exponované panely karoserie byly šroubované a tudíž snadno vyměnitelné.

Wartburg 353 se začal vyrábět v roce 1966. Jeho hlavní zbraní byla prostorná karoserie s velkým zavazadlovým prostorem.

Před přední nápravou byl umístěn dvoudobý tříválcový vodou chlazený motor s objemem válců 992 cm3 a maximálním výkonem 45 koní (33 kW). Přední kola poháněl přes čtyřstupňovou převodovku se synchronizací všech stupňů, s vypínanou volnoběžkou a řadicí pákou pod volantem. Přední náprava byla dělená s lichoběžníkovými rameny. Zadní kola byla zavěšena na vlečených ramenech. Pérování všech kol obstaraly vinuté pružiny s teleskopickými tlumiči a stabilizátory.

Něco pro turisty

Po sedanu se na podzim 1967 představilo praktické pětidveřové kombi Tourist (foto). Karoserie byla až po sloupky B totožná s čtyřdveřovou verzí. Za okny zadních dveří přibyla velká boční okna a snadný přístup do obrovského zavazadlového prostoru zajišťovalo nahoru vyklápěné laminátové zadní víko. Hned po zahájení výroby si Tourist získal velkou oblibu nejen v NDR, ale všude, kam se vyvážel (naši republiku nevyjímaje).

Praktické pětidveřové kombi Tourist. Proti sedanu narostla jeho délka o 160 mm na 4380 mm.

Pro nás osudový rok 1968 přinesl obohacení nabídky o luxusnější provedení wartburgu. Za příplatek si bylo možné objednat posuvný díl střechy nebo ostřikovač a stěrač zadního okna u modelu Tourist. V květnu 1969 byl výkon litrového tříválce zvýšen díky novému karburátoru na 50 koní (37 kW). Vozy s tímto motorem nesly označení 353-1 a jejich rychlost se zvýšila na 130 km/h. Objednat se dalo i provedení s řadicí pákou na podlaze.

Postupné vylepšování

K výraznější modernizaci došlo až v roce 1975 u typu 353 W (W jako Weiterentwicklung, což znamená něco jako další vývoj). Wartburg tehdy dostal mj. dvouokruhový brzdový systém, přední kotoučové brzdy, bezpečnostní sloupek řízení, alternátor a halogenová světla. V interiéru byly novinkou kruhové přístroje a zvenku se 353 W odlišoval černou maskou chladiče a černými rámečky světlometů (foto).

Modernizovaný typ 353 W měl černou masku chladiče a černé rámečky světlometů.

Poměrně žíznivé wartburgy si trochu napravily pověst v roce 1982, kdy se do nich začaly montovat československé karburátory Jikov, které výrazně snížily spotřebu. Do výroby se dostal pick-up Wartburg 353 W Trans a sanitní vozidla, upravená z kombi Tourist. K dalším změnám došlo v roce 1985, když se chladič přestěhoval před motor a změněná přední maska s vodorovnými štěrbinami byla lakována v barvě karoserie. K dalším vylepšením patřilo vyhřívané zadní okno a čalouněný zavazadlový prostor.

Slepé uličky

Wartburgy 353 se dobře prodávaly a jejich výroba zdaleka nestačila poptávce v NDR a zemích východního bloku. Tlak na inovace tak byl minimální a jejich karoserie se za čtvrt století výroby příliš nezměnily. Přesto se technici ve vývojovém oddělení VEB Automobilwerk Eisenach (AWE) snažili vyvíjet nové motory i karoserie. Čtyřválcový 1,1litrový boxer B11 i čtyřválec OHC 1,6 litru zůstaly jen v prototypech. V letech 1968–69 postavili v AWE několik prototypů kupé Wartburg 355 na upraveném podvozku modelu 353. Vozy měly laminátovou karosérii se splývavou výklopnou zádí a motor Renault 1.4. Do sériové výroby se nedostaly, ale jeden z nich je dnes exponátem drážďanského dopravního muzea.

Neúspěšně skončila i spolupráce továren z Eisenachu (wartburgy) a Zwickau (trabanty) s naší AZNP Mladá Boleslav v letech 1972–79. Jejím výsledkem byly prototypy P760, kombinující čtyřtaktní motor Škoda s předním pohonem, nápravami a brzdami z Eisenachu. Karoserie měly být “národní.” Těsně před dokončením vývoje oznámila vláda NDR, že od projektu ustupuje a v září 1979 byl celý projekt ukončen. Kuriozitou byl turbinový Wartburg 353, který postavil v roce 1979 Dr. Glaubrecht z Torgau.

Východoněmecký Gullwing

Wartburgy se díky poměrně vysokému litrovému výkonu uplatnily i na sportovním poli. Účastnily se automobilových soutěží (včetně těch nejslavnějších, jako je Rallye Monte Carlo, Rallye Acropolis, RAC Rallye atd.) se slušnými výsledky ve své třídě. Dodnes pořádá autoklub v Eisenachu Rallye Wartburg. Nejvíce asi proslavil Wartburgy ve sportu drážďanský automobilový nadšenec a konstruktér Heinz Melkus. S využitím dílů z modelu Wartburg 353 stavěl od roku 1969 sportovní dvoumístná kupé Melkus RS 1000 s motorem uprostřed, křídlovými dveřmi a laminátovými díly karoserie. Dvoutaktní tříválec 992 cm3 dosahoval v jeho úpravě 70 koní (52 kW) a v závodním provedení dokonce 90 k (66 kW). Odlehčené závodní vozy jezdily rychlostí až 210 km/h. Do roku 1979 bylo postaveno 101 vozů RS 1000. Firma Melkus existuje dodnes. Po smrti Heinze v roce 2005 ji vedou jeho syn Peter a vnuk Sepp. Vyrobili několik replik sportovního vozu RS 1000 (foto) a v současnosti nabízí jejich moderního následníka RS 2000 GT a GTS s dvoulitrovým motorem uprostřed.

Poslední zvonění

Těsně před pádem berlínské zdi byl v září 1988 dvoutaktní tříválec nahrazen čtyřdobým čtyřválcem VW s objemem 1272 cm3 a výkonem 58 k (43 kW), který se montoval v závodě Barkas (IFA). Montáž napříč uloženého motoru si vyžádala úpravu přední části rámu a motorového prostoru. Zvětšil se rozchod kol (vpředu o 100 mm, vzadu o 60 mm), což mělo příznivý vliv na jízdní vlastnosti. Wartburg 1.3 (foto) se od předchůdce odlišoval velkými plastovými nárazníky, lemy podběhů a novou přídí s integrovanými světlomety a směrovkami.

Wartburg 1.3 s čtyřtaktním motorem měl velké plastové nárazníky, lemy podběhů a novou příď se směrovkami vedle světlometů.

Ani tato poslední změna nepomohla zabrzdit prudký pád zájmu o automobily z Eisenachu. Nepomohla ani verze New-Line, kterou v Eisenachu navrhli ve spolupráci se západoněmeckou ladičskou firmou Irmscher. Poslední Wartburg 1.3 opustil výrobní linku 10. dubna 1991 a značka Wartburg tak byla pravděpodobně definitivně vyškrtnuta ze seznamu automobilových výrobců. Celkem bylo vyrobeno přes 1,2 milionu Wartburgů 353. Po sjednocení Německa koupil továrnu v Eisenachu Opel a dnes se zde vyrábějí vozy Astra a Corsa. Objevilo se několik informací o možném obnovení značky Wartburg. Německý časopis AutoBild před dvěma lety spekuloval, že se o to pokusí automobilka Opel se starší verzí modelu Corsa.

Wartburgy 353 se do Československa dovážely až do roku 1985 a celkem jich zde bylo prodáno kolem 127 tisíc. V roce 1974 byla cena základního modelu 52 000 Kčs. Pár spolehlivých a téměř nerozbitných Wartburgů stále jezdí po našich silnicích a kouřem svých výfuků připomínají dobu socialismu.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas