Eliška Junková - První dáma volantu

Drobná Eliška Junková v letech 1927 a 1928 patřila k elitě Grand Prix, na Nürburgringu pobila i eso Nuvolariho. Zaujala inteligentním jízdním stylem.

Eliška Junková

16.11.1900-5.1.1994

Závodnice, obchodnice

Bugatti, Tatra, Škoda


Olomoucká rodačka (* 16. listopadu 1900) vyrůstala  v řemeslnické rodině. Milovala květiny, zvířata, lehce se učila cizí jazyky. V šestnácti letech nastoupila do bankovní pobočky, vedené  dvaadvacetiletým Vincencem Junkem (25.5.1894 – 15.7.1929). Tento brilantní finančník, jedno ze šesti dětí chudého krejčího z vesničky Černá přes Kyšperk, zažíval raketovou kariéru. Díky jeho příjmům i osobnímu šarmu obou novomanželů (1922) si mladí Češi mohli během šesti let v alsaském Molsheimu koupit osm (!) nejlepších závodních vozů té doby, v případě legendární Bugatti 35B jako první na světě. V roce 1922 Eliška jako jedna z prvních žen  získala „vůdčí list“ (primát patří jisté Olze Procházkové, r. 1905). Komisař se Elišky zeptal na povolené rychlosti: „Na silnici 41 km/h, ve městě 15 km/h, v zatáčkách 6 km/h.“

Junkovi brzo jezdili násobky limitů, v říjnu 1922 totiž na pařížském autosalonu zakoupili přímo od „patrona“ Ettore Bugattiho  závodní typ 29/30 GP (osmiválec OHC, 24 V, 79 kW), s nímž jel v červenci Ernest Friedrich Velkou cenu Francie. Formulový speciál dostal světlomety a  pražskou SPZ, umožňující běžný provoz. Eliška poprvé závodila (a hned zvítězila) 7. 9. 1924 v kategorii sportovních vozů do 2 l na trati Lochotín – Třemešná. Stejný výsledek v sezóně 1925 zaznamenala na Zbraslav – Jíloviště, Brno – Soběšice, v Karlových Varech atd.

V soukromé korespondenci svěřil 9. 4. 1924 Bugatti Junkovým „přísně důvěrně“ dispozici typu 35, chystaného pro GP Francie, a připojil i skicu. Zajímavé byly nejen přátelské, ale i obchodní kontakty. Vzhledem k vysokým daním a clům přejížděla většina bugatek mezi Prahou a Molsheimem „po ose“ a pod záminkou opravy se po přeražení výrobních čísel na shodné doklady vracely mnohem modernější typy. Jedno výrobní číslo měly postupně tři Junkovy bugatky… Některé vozy Junkovi prodali svým kolegům z řad českých závodníků (továrník Hugo-Emmerich, doc. dr. Bittmann), dnes jsou roztroušeny po světě nebo se nedochovaly.

Hvězda Elišky Junkové naplno zazářila vítězstvím ve třídě na Nürburgringu (1927) a při náročném sicilském závodě Targa Florio 1927 a 1928. Většinou šotolinový okruh, zpestřený ve své délce 108 km asi 1500 zatáčkami (!), se jel pětkrát. Od moře se šplhalo vzhůru přes 900 metrů.  V tréninku Eliška projela trať padesátkrát a v klesání dosahovala lepších časů než manžel. V závodě projela první kolo jako 4., ve druhém odpadla pro poruchu řízení. Do ročníku 1928 vstupovala na špičkovém kompresorovém Bugatti 2,3 l . Kvůli sporé postavě (seděla na polštářku a potřebovala protažené pedály) si místo tehdy obvyklého brutálního projíždění zatáčkou stržením zádi do smyku nacvičila efektivní a inteligentní jízdní styl. Přesto jí dřevěný volant řízení bez posilovače rozdíral ruce do krve. Závodníci tehdy neustále v dlaních převalovali oblázky, aby si zpevnili kůži. Start!  Po prvním kole 4., po druhém 1., po třetím i čtvrtém 2. Jenže v pátém najednou u kilometru 38 leží dva balvany. Nebyly tam předtím ani potom. Rychlý úhybný manévr, psychické znejistění, ztráta času. Přesto dojela Eliška Junková na pátém místě v čase 7:27:40 hod., jen 8 minut za vítězným Divem. Dodnes jde o nejlepší ženský úspěch v nejvyšší automobilové kategorii.

Jenže pak přišel červenec 1929, Junkův smyk na rozměklém asfaltu okruhu Nürburgring, vymrštění z vozu a náraz hlavou do skály. Po manželově smrti Eliška ukončila závodní kariéru. Začala cestovat a pomohla vybudovat zastoupení Bugatti na Cejlonu. Pracovala pro Baťu, do zahraničí se dostala i v poválečném období a na západě ji vítali s otevřenou náručí. Královna volantu sedlala Tatru 77 a po válce škodovky, na budově Švédského velvyslanectví, kde bydlela, má pamětní desku. Zemřela 5. ledna 1994 ve věku 93 let.

Zdeněk Vacek