Rudolf Diesel - Diesel s velkým D

Rudolf Diesel - Diesel s velkým D

Na průmyslovce žasl nad hustilkou, která proudem rozžhaveného stlačeného vzduchu zapálila smotek bavlny. Za čtyřicet let Rudolf Diesel rozeběhne motor na olej z buráků.

Rudolf Diesel

18.3.1858-30.9.1913

Vynálezce, podnikatel

Deutz, Linde, Nobel, Mercedes

Obchod s těžaři Nobely udělal z Diesela zámožného muže. Pod tlakem duševní choroby a pracovního vypětí však rychle stárnul.

Dieselové byli vcelku nenápadný německý rod živící se po staletí brašnářstvím a knihařstvím. Theodor Diesel se svou ženou Eliškou se usadil až v Paříži, kde se jim 18. března 1858 narodil syn Rudolf. Na církevní škole zaujal svými technickými vlohy a kreslířskou zručností. Kvůli válce mezi Francií a Německem (1869-1870) poslali manželé Dieselovi Rudiho ke strýci do německého Augsburgu a sami prchli do Londýna. Studentík nastupuje na strojní průmyslovku a setkává se tam s fascinujícím pneumatickým zapalovačem. V Mnichově pokračuje na polytechnice, hloubá nad teoriemi Sadiho Carnota o ideálních tepelných výměnách a pachtí se za motorem se stoprocentní účinností. Parní stroj totiž zužitkoval jen asi 8-12 % energie. Proč odpařovat vodu, která vře až při 100 C, a nepoužít těkavější čpavek? První Rudolfův patent z roku 1881 vztahoval na výrobu čistého ledu v lahvích, což přivítali distributoři osvěžujících limonád.

V Dieselově skicáku z roku 1886 najdeme náčrt stroje poháněného čpavkovými parami

Rudolf Diesel se dlouhá léta marně mořil s čpavkem, dokonce navrhl příslušný motor (schéma nahoře),  ale tahle páchnoucí mrazivá anabáze ho málem stála život. Pod jeho kanceláří v továrně na led totiž explodoval zásobník se stlačenými čpavkovými parami a kolem zdemolované budovy se pak motala omámená koza a zvracející pes. Vlastenec Diesel nelenil a s nápadem jak pomocí čpavkových granátů decimovat nepřátele se honem vydal na německou ambasádu, kde jej ale odbyli. Bezradný vynálezce tehdy promýšlel kdeco a črtal i sluncem poháněný teplovzdušný motor.

Až v roce 1888 pochopil, že když lze stlačením vzduchu vyvinout teplo, mohlo by to navíc být ideální okysličovadlo povzbuzující prohoření i méně kvalitních paliv. Z dnešního pohledu je zajímavé, že Diesela v první chvíli nenapadla nafta, ale především odpadní zemědělské produkty a levné rostlinné oleje. Jeho první komerční motory běžely na olej z buráků, tedy podzemnice olejné.

Příslušný patent získal 27. února 1892, brzy následovala dotace od Kruppa a laboratoř v augsburských strojírnách. Teoretická účinnost sice vycházela 70-80 % a pracovní tlaky měly činit 30 MPa, ale kvůli netěsnostem a problémům s mazáním se dařilo udržet sotva desetinovou kompresi. Experimentovalo se s uhelným mourem a dehtem, ale nejlepší výsledky byly s kapalnými palivy. Diesel snil o dokonalé přeměně energie, a tak si nepřipouštěl, že by jeho motor potřeboval chlazení, odvádějící odpadní teplo. Horký válec ho přiváděl k zuřivosti. Nakonec byl rád, že dospěl k 26 %. Dnes mají vznětové motory účinnost nad 40 %.

Příčinou exploze třímetrového motoru bylo nevhodné palivo - benzin

Zkoušky probíhaly od 10. srpna 1893. Prototyp jednoválcového motoru byl tři metry vysoký, plnil jej externí kompresor a roztáčel parní stroj. Brzy odvrhli uhelný prach a vyzkoušeli nové palivové čerpadlo. Pak do nádržky nalili benzin. Třeskla rána a části hlavy válců prosvištěly dílnou. Tvůrce prý pyšně prohodil: „Válec vydržel, ne nadarmo jsem vzal za základ dělo.“ V říjnu už se devítikilowattový agregát točil celou minutu a vykonal 88 otáček. Akcie strojírny rázem vyletěly o 30 %.

Jenže benzin působí destruktivně a nepomáhá ani konzultace s Robertem Boschem. Petrolej není tak agresivní a navíc přijde levněji. Diesel jásá: “Výfukové plyny už nejsou vidět!“ Chod motoru se postupně daří zkultivovat a novinka je magnetem pařížské výstavy, kde běží na levný olej z podzemnice olejné.

V roce 1898 se v Paříži objevuje vídeňský výrobce kočárů Ludwig Lohner. Chce koupit malý stacionární motor a jet s ním závod z Paříže do Vídně. Diesel odmítá. Z Petrohradu přijíždí zástupce švédské rodina Nobelů, která kromě dynamitu bohatne hlavně na svých ropných vrtech v okolí Baku. „Máme pro váš motor skvělé palivo – olej, rusky něfť.“ Rudolf Diesel uzavírá životní obchod: své motory začne upravovat a propagovat výhradně ve spojení s ropnými produkty a od Nobelů získává velký balík rychle rostoucích akcií těžařských podniků.

Třetí prototyp je též uložen v Deutsches Museu

Vznětové motory se začaly prosazovat v dopravních prostředcích. Roald Amundsen díky dieselové lodi Fram dobyl Jižní pól, Zeppelinovy vzdocholodě držela nafta ve vzduchu desítky hodin.

Obrovský zájem projevily armády všech evropských velmocí a podle některých badatelů byl tento zákulisní mocenský střet příčinou Dieselovy tajemné smrti v předvečer první světové války. Vysoce efektivní motory s nízkou měrnou spotřebou paliva totiž podstatně zvýšily akční rádius ponorek. Citlivý až schizofrenní Rudolf Diesel měl politicky velmi blízko k Francii i Velké Británii a nesouhlasil s expanzivní politikou německého císaře. Na obchodní cestě do Londýna zmizel v noci z 29. na 30. září 1913 z paluby lodi. Teprve 10. října vylovil holandský rybář bezvládné tělo bez jakýchkoli dokumentů a podle starého zvyku je vrátil hlubinám. Na základě pozdějšího výslechu policie usoudila, že patřilo nešťastnému vynálezci.

Zdeněk Vacek