Cisitalia 202 – mistrovské dílo

Cisitalia 202 – mistrovské dílo

Aerodynamické kupé Cisitalia 202 s karoserií od Battisty Pinin Fariny se zapsalo do dějin automobilového designu.

Po skončení druhé světové války se zámožný podnikatel, všestranný sportovec a závodník Piero Dusio (1899–1975) rozhodl věnovat naplno své lásce, sportovním a závodním autům. V centru italského automobilového průmyslu Turínu založil v roce 1946 malou továrnu na výrobu sportovních automobilů. Její název Cisitalia vznikl zkrácením “Consorzio Industriale Sportive Italia” a prvním vyrobeným vozem byl závodní vůz Cisitalia D46, dílo konstruktéra Dante Giacosy. V roce 1952 s ním Dusio startoval v jednom závodu světového šampionátu formule 1, na domácí půdě se ale do hlavního závodu nekvalifikoval. Jezdily s ním i tehdejší závodní legendy Tazio Nuvolari, Piero Taruffi a další.

Nový přístup

Jako další krok ke splnění svého snu se Piero Dusio rozhodl vyvinout a vyrábět vlastní cestovní sportovní vozy. Získal k tomu na slovo vzaté odborníky. Dante Giacosa (1905–1996) byl vynikající konstruktér, tvůrce oblíbeného topolina a dalších vozů Fiat. Giovanni Savonuzzi měl bohaté zkušenosti s aerodynamikou, získané při návrzích letadel a Battista “Pinin” Farina (1893–1966) byl už tehdy uznávaným designérem.

Před válkou se automobily převážně navrhovaly tak, že jednotlivé části (prostor pro cestující, motor a podvozek) vznikaly samostatně a pak se spojily do celku, ke kterému se přidaly světlomety, blatníky atd.). Cisitalia koncipovala svůj nový vůz rovnou jako celek. Kapota motoru, kabina, blatníky a světlomety se staly integrální součástí vozu. Stala se tak jakýmsi mostem mezi předválečným a poválečným designem sportovních automobilů.

Piero Dusio formuloval svoji představu takto: “Chci auto, které bude široké jako můj Buick, nízké a lehké jako závodní vozy a komfortní jako Rolls-Royce.” Talentovaný Giovanni Savonuzzi naskicoval základní tvary nového kupé a návrh karoserie byl pak předán Pinin Farinovi k dokončení.

Premiéra

Kupé Cisitalia 202 Gran Sport (foto) bylo poprvé představeno veřejnosti v roce 1947 na přehlídce Villa d’Este Gold Cup v italském Comu, následoval pařížský autosalon a milánský veletrhu karosářů. Nový vůz, označovaný také jako Cisitalia 202 GT, se všude setkal s mimořádným obdivem. Dynamické tvary karoserie podtrhovala oválná maska chladiče se svislou mřížkou, připomínající – spolu s masivní splývající zádí – dravce připraveného ke skoku.

Kapota motoru, kabina, blatníky a světlomety se staly integrální součástí vozu.

Panely hliníkové karoserie, posazené na trubkovém rámu s rozvorem náprav 2400 mm, vznikaly časově náročným vyklepáváním plechu na dřevěných formách. Není proto divu, že v letech 1947 až 1952 vznikl jen omezený počet těchto zajímavých vozů. V různých pramenech se udávaný počet vyrobených vozů liší, nejčastěji se uvádí 153 kupé a kolem 25 kabrioletů. Karoserie, navržené Savonuzzim a Pinin Farinou, se vyráběly převážně v karosárnách Stabilimenti Farina (založil ji v roce 1919 Giovanni Farina, starší bratr Battisty Pinin Fariny) a Vignale. Lišily se jen v detailech. Jeden kus s prodlouženou useknutou zádí vznikl v méně známé turínské karosárně Rocco Motto.

Při návrhu podvozku vycházel Dante Giacosa z kupé Fiat 508C MM, postaveného v roce 1938 pro závod Mille Miglia. Použil stejný řadový čtyřválcový motor s rozvodem OHV a objemem 1089 cm3 (vrtání/ zdvih 68/75 mm), který dával se dvěma karburátory Weber 55 koní (40,5 kW) a vozu s pohotovostní hmotností 780 kg uděloval maximální rychlost 160 km/h. Přední náprava byla dělená, odpružená příčným listovým perem. Zadní tuhá náprava měla dvě podélná listová pera.

Z továrny do muzea

Dvoumístná Cisitalia 202 GT byla estetickým a technickým počinem, který se stal milníkem poválečného designu automobilů. Newyorské muzeum moderního umění (Museum of Modern Art – MoMA) proto už v roce 1951 vybralo tento vůz na první výstavu automobilového designu, nazvanou Osm automobilů. Cisitalia se zde objevila společně s dalšími sedmi vybranými vozy (Mercedes-Benz, Bentley, Talbot-Lago, Willys Jeep, Cord, MG a Lincoln Continental). Po skončení výstavy zůstala Cisitalia natrvalo ve sbírkách MoMA jako dar od výrobce. V současnosti patří mezi šestici trvale vystavených vozů, mapujících 50 let automobilového designu. Vedle Cisitalie 202 (foto) je zde vystaven Jeep, VW Brouk, Jaguar E, Ferrari F1 a Smart).

Pinin Farinovo kupé je v muzeu na Manhattanu umístěno u skleněné stěny s výhledem na 53. ulici.

Sportovní speciály

Talentovaná skupina techniků a návrhářů, vedená Dante Giacosou a Giovannim Savonuzzim a doplněná o Carlo Abartha, připravila pro sezonu 1947 několik závodních verzí typu 202. Podle Savonuzziho návrhu vyrobila karosárna Stabilimenti Farina dvě závodní kupé a pro slavný italský závod Mille Miglia pak Cisitalia připravila spider, nazvaný SMM (Spider Mille Miglia). Dvoumístný spider Cisitalia 202 SMM (foto) měl zadní blatníky protažené do charakteristických ploutví, dvě malá sklopná čelní skla a drátová kola. Zadní kola poháněl přes čtyřrychlostní manuální převodovku řadový čtyřválec 1,1 litru s výkonem 60 koní.

Pro slavný italský závod Mille Miglia připravila Cisitalia závodní vůz, nazvaný 202 SMM (Spider Mille Miglia).

První poválečný ročník závodu Mille Miglia se konal v červnu 1947 za účasti 150 vozů. Spider Cisitalia 202 SMM v rukách zkušeného Tazia Nuvolariho (spolujezdec Carena) dokázal držet krok s vozy, které měly třikrát vyšší objem motoru. Dlouhou dobu vedl a nakonec skončil druhý, když jej 250 km před cílem připravila o vítězství voda v rozdělovači. Vyhrála dvojice Romano / Biondetti na voze Alfa Romeo 8C 2900B Berlinetta Touring. Svoji třídu Sport Fino 1100 samozřejmě Cisitalia s velkým náskokem vyhrála. Po tomto úspěchu dostaly všechny následující spidery název 202 SMM Nuvolari. Celkem vzniklo kolem dvaceti závodních spiderů s karoserií Stabilimenti Farina, velmi podobných Nuvolariho vozu. Některé z nich měly jednodílné čelní sklo a odlišnou přístrojovou desku.

Jeden spider Cisitalia 202 SMM Nuvolari se dostal kolem roku 1949 do Spojených států a zúčastnil se závodů ve Watkins Glen a Sebringu. Vůz se postupně dostal do rukou několika vlastníků a v dnešním dokonale restaurovaném stavu se účastní závodů historických vozidel. Na aukci v Pebble Beach byl v roce 2006 prodán za 385 000 dolarů.

Závodila i kupé. Giovanni Savonuzzi navrhl aerodynamickou úpravu kupé se zadními blatníky vytvarovanými do velkých ploutví. První prototyp vyrobila karosárna Vignale. Na Mille Miglia 1948 s tímto vozem zpočátku Piero Taruffi vedl, ale pak jej zradil 1,2litrový motor.

Dalším projektem značky Cisitalia byl v roce 1949 ambiciózní jednomístný závodní vůz Cisitalia 360, který navrhl Ferdinand Porsche s pohonem všech kol a plochým dvanáctiválcem vzadu. Nákladný vývoj byl nad síly malé automobilky a přivedl ji do konkurzu. Následně vedl Dusio jednání s argentinskou vládou a osobně s pozdějším prezidentem Juanem Peronem a žádal podporu při založení firmy Autoar. Celý projekt skončil neúspěšně a dnes je jediný exemplář vozu Cisitalia 360 umístěn v muzeu firmy Porsche, aniž kdy vyjel k závodu.

Ještě jeden pokus

Po návratu z Argentiny se Piero Dusio ještě jednou pokusil o záchranu firmy Cisitalia. V dubnu 1951 jednal s Henry Fordem II o možnosti výroby sportovních vozů v Turínu, které by používaly šestiválce Ford a motory Mercury V8 a také komponenty z podvozků vozů Ford. Když Dusio slíbil Fordovi, že je schopen vyrobit ročně 500 až 1000 vozů, spustil se projekt 808XF. Karosárna Vignale připravila dva prototypy, kupé a kabriolet (foto). Než se je ale podařilo vyrobit a předvést Fordovým technikům, byl už v plném proudu vývoj vlastního sportovního vozu Thunderbird a ze spolupráce sešlo. Kabriolet 808XF pak Henry Ford II daroval svému bratranci Peteru Sullivanovi, který jej používal několik let. Dnes vlastní kupé i kabriolet sběratel z kanadského Quebecu.

Cisitalia 202 – mistrovské dílo

Pinin Farinovo kupé Cisitalia 202 je považováno za milník automobilového designu a právem mu náleží čestné místo v Muzeu moderního umění v New Yorku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas