Audi 80 – čtyřikrát před A4 (1. část)

Audi 80 – čtyřikrát před A4 (1. část)

Audi 80 se na platformách koncernu Volkswagen vyrábělo ve čtyřech generacích v letech 1972 až 1996 a bylo předchůdcem řady A4.

Německá automobilka Audi má bohatou historii začínající před více než sto lety. V roce 1909 založil August Horch (1868–1951) ve východoněmeckém Zwickau automobilku, které dal zpočátku svoje jméno, ale po necelém roce je změnil na AUDI. Tento název souvisí s příjmením Horch, které v němčině znamená slyš a to je v latinském překladu právě Audi. Ke změně jména automobilky byl Horch přinucen, neboť továrna Horch, kterou založil už v roce 1899 a ze které po neshodách odešel, jej kvůli názvu Horch zažalovala.

V roce 1928 koupil Audi Jørgen Rasmussen, průmyslník dánského původu a majitel značky DKW. O čtyři roky později se Audi, Horch, DKW a Wanderer spojily a vytvořily společnost Auto Union s logem čtyř spojených kruhů, které Audi používá dodnes. Po druhé světové válce byla továrna ve východoněmeckém Zwickau znárodněna a pod názvem AWZ (Automobilwerk Zwickau) vyráběla vozy IFA, P70 a později Trabanty. Značka Auto Union se usídlila v západoněmeckém Ingolstadtu a v roce 1949 začala vyrábět motocykly a automobily DKW s dvoutaktními motory. Od roku 1958 přešla pod Daimler-Benz a v polovině šedesátých let se stala součástí koncernu Volkswagen.

Posledním automobilem s dvoutaktním tříválcovým motorem, vyráběným v Ingolstadtu, bylo DKW F102 (1963–66). Jeho nástupcem se stalo Audi F103 s podobnou karoserií, ale čtyřtaktním motorem pod kapotou, vyvinutým ve spolupráci s Mercedesem. Prodávalo se nejdříve jen jako Audi, později jako Audi 60 a 72 (podle výkonu motoru v koních) a nakonec jako Audi 80, Super 90 a 75. Nástupcem této řady se stalo v roce 1972 Audi 80, které se ve čtyřech generacích pod interním kódem B1 až B4 vyrábělo až do roku 1996.

Skvělý začátek – auto roku

V roce 1969 fúzovala automobilka Auto Union s NSU, čímž vznikla Audi NSU Auto Union AG se sídlem v Neckarsulmu. Na začátku sedmdesátých let se do čela automobilky postavil Rudolf Leiding (1914–2003), který předtím pracoval ve vedení VW (naposled vedl brazilskou pobočku). Před nové vedení byly postaveny dva nesnadné úkoly: vyrovnat se s velkou stávkou zaměstnanců na podzim roku 1971 a propadem prodeje nových vozů. Audi 100 se sice prodávalo dobře, ale pro blížící se palivovou krizi bylo moc velké. Proto Audi připravilo nový model, který byl schopen konkurovat v nižší střední třídě Opelu Ascona a Fordu Taunus. V září 1972 se začalo prodávat dvoudveřové (foto) a čtyřdveřové Audi 80 a sklidilo okamžitý úspěch. Hned v následujícím roce si jej koupilo 277 000 zákazníků. Krátce po premiéře bylo Audi 80 oceněno v prestižní evropské anketě titulem Auto roku 1972–73 (dnes se uvádí jako Auto roku 1973). Pro Auto Union (a tedy i pro VW) to byl druhý titul, první dostal v roce 1968 NSU Ro 80 s rotačním motorem. Brzy po evropské premiéře Audi 80 v Ženevě byl pod názvem Audi Fox zahájen prodej v USA a Austrálii.

Poslední provedení \"osmdesátky\" před faceliftem. Jedinou viditelnou změnou byly plastové koncovky nárazníků.

Audi 80 dostalo do vínku samonosnou karoserii jednoduchých elegantních tvarů, navržených Giorgettem Giugiarem. Do široké masky chladiče orámované chromovanou lištou byly zakomponovány kruhové světlomety a výrazné logo se čtyřmi kruhy. Rovněž hladké boky a okna s ostrými rohy osvěžovaly u vozů s vyšší výbavou chromované lišty. Vůz s rozvorem náprav 2470 mm a rozměry 4175 x 1600 x 1372 mm (délka x šířka x výška) poskytoval dostatek místa v bohatě prosklené kabině a zavazadlovém prostoru ve stupňovité zádi.

Motory OHC

K pohonu předních kol byly od začátku určeny dva moderní řadové čtyřválcové motory EA 827 s objemem 1296 a 1471 cm3, rozvodem OHC a pohonem vačkového hřídele ozubeným řemenem. Palivo jim dodával spádový karburátor Solex. Slabší motor dával v modelu Audi 80 55 koní (41 kW) a v modelu Audi 80 S o pět koní víc. Větší motor s výkonem 75 k (55 kW) se montoval do modelu Audi 80 LS a s výkonem 85 k (63 kW) do nejluxusnějšího provedení GL. V září 1973 se k těmto modelům přidalo sportovní dvoudveřové Audi 80 GT (foto) s karburátorovým 1,6litrovým motorem dávajícím rovných 100 koní. GT se mohlo pyšnit maximální rychlostí přes 170 km/h a zrychlením z nuly na sto za 11 s. V roce 1975 se objem většího motoru zvýšil na 1588 cm3 a model GTE (nahradil GT) dostal motor se vstřikováním paliva Bosch K-Jetronic (110 k/81 kW).

Sportovní dvoudveřové Audi 80 GT s černě lakovanou kapotou a karburátorovým 1,6litrovým motorem dávajícím rovných 100 koní.

Podvozek Audi 80 měl vpředu pomocný rám, ve kterém byl podélně před přední nápravou umístěn motor. Přední kola byla zavěšena na příčných ramenech a vzpěrách McPherson. Vzadu byla vlečená ramena spojená příčkou s panhardskou tyčí. Pérování obstarávaly vinuté pružiny a teleskopické tlumiče. Standardní převodovkou byla čtyřstupňová manuální s řadicí pákou na podlaze, u modelů se silnějším motorem si bylo možné objednat třístupňový automat. Mechanika Audi 80 byla využita i v modelu Volkswagen Passat první generace (B1), uvedeném na trh v roce 1973. Na některé trhy se dodávalo kombi Audi 80, totožné až na masku chladiče s Passatem Variant.

Facelift (Typ 82)

Na podzim 1976 se představila modernizovaná verze (foto) s přídí přepracovanou ve stylu Audi 100 druhé generace (C2) s hranatými světlomety a předními směrovkami přemístěnými z nárazníků k světlometům. Zezadu se modernizované Audi 80 poznalo podle zvětšených koncových světel.

Čtyřdveřové Audi 80 mělo po faceliftu v roce 1976 hranaté světlomety a přední směrovky v rozích karoserie u světlometů.

První generace úspěšného modelu Audi 80 se v německém Wolfsburgu přestala vyrábět v červenci 1978 (v Severní Americe se prodávala ještě v následujícím roce). Celkem bylo na platformě Volkswagen B1 (Typ 32) vyrobeno přes milion vozů (přesně 1 103 766) Audi 80. Nástupcem se stala druhá generace na platformě B2 s delším rozvorem, o které si povíme v druhé části tohoto příspěvku.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas