Datsun Z – japonská invaze

Datsun Z – japonská invaze

Japonský Nissan vyráběl v letech 1969 až 1978 sportovní automobily Datsun 240Z, 260Z a 280Z, vyvážené hlavně do USA.

Japonská automobilka Nissan, založená v prosinci 1933, vyráběla do začátku osmdesátých let minulého století malá auta pod značkou Datsun. Určitě nejslavnějším Datsunem se stalo dvoumístné sportovní kupé 240Z, určené především k exportu do Spojených států. V Japonsku se vůz prodával jako model Nissan Fairlady Z (tovární značení S30) a ve Spojených státech dostal brzy přezdívku Z-Car.

Značkový hlavolam

Historie vzniku značky Datsun začíná v roce 1914, kdy Masujiro Hashimoto začal ve své továrně vyrábět automobily nazvané DAT. Byla to počáteční písmena tří tehdejších společníků firmy (Den, Aoyama a Takeuchi) a jméno DAT později dostala celá továrna. Když v roce 1931 začal DAT vyrábět nový menší vůz, bylo ke zkratce DAT přidáno anglické slovo son (syn). To však má v japonštině i jiný význam, takže son se změnilo na sun (anglicky slunce) a značka DATSUN byla na světě. Jméno společnosti Nissan, vyrábějící vozy Datsun, vzniklo jako zkratka názvu firmy Nippon Sangyo na akciovém trhu.

Sportovní začátky

Automobilka Nissan nebyla ve stavbě sportovních vozů nováčkem. Již v roce 1952 představila model DC3, využívající dílů licenčně vyráběného vozu Austin A40. O jeho “sportovních” kvalitách svědčila maximální rychlost 70 km/h. Přísnější měřítka snesl Datsun 2000 Sports z roku 1962, v USA prodávaný jako model SP-311 (model SP-310 měl slabší motor 1,5 litru). Karoserii navrhl německý návrhář hrabě Albrecht Goertz, žijící převážně v USA. Tento model vlastně připravil americký trh na příchod sportovních vozů z Dálného východu.

Z-Car nastupuje

Sportovní dvoumístné kupé Datsun 240Z (foto) se představilo novinářům v říjnu 1969 v New Yorku. Typové označení vyjadřovalo objem šestiválcového řadového motoru L24 (2393 cm3) a písmeno Z bylo počáteční písmeno slova zenit, neboť vůz byl vrcholem v nabídce Nissanu. Automobil okamžitě zaujal esteticky zdařilou karoserií evropského stylu i rozměrů (rozvor 2304 mm, délka 4135 mm a šířka 1628 mm). Na jeho stylingu se totiž opět podílel již zmíněný designér Albrecht Goertz, mj. tvůrce karoserií vozů BMW 503 a 507. Americké zákazníky upoutala dlouhá nízká příď a splývající záď s praktickým zadním víkem, usnadňujícím přístup do prostoru pro zavazadla.

Pod dlouhou nízkou kapotou se nacházel řadový 2,4litrový šestiválec s rozvodem OHC.

Zážehový řadový šestiválec z modelu Bluebird s rozvodem OHC a dvojicí karburátorů Hitachi udílel vozu dostatečnou rychlost a dynamiku. Výkon 132 k (97 kW) postačoval k dosažení maximální rychlosti 200 km/h a zrychlení z klidu na 100 km/h za 10 sekund. Moderní podvozek měl nezávislé zavěšení všech kol se vzpěrami MacPherson vpředu (převzaté z modelu Nissan Laurel C30) a vzpěrami Chapman vzadu. Vpředu mělo kupé 240Z standardně kotoučové brzdy, vzadu bubnové. Slušný výkon, dobré jízdní vlastností a vysoká spolehlivost předurčily tento vůz k úspěchům na tratích soutěžních rallye. V roce 1971 dosáhl Datsun 240Z překvapivého vítězství v East African Safari Rallye a o dva roky později tento úspěch zopakoval. O oblibě tohoto vozu svědčí také vítězství v anketě amerického časopisu Car and Driver o nejlepší automobil roku 1972.

Větší motor a více sedadel

Pro modelový rok 1974 dostal Datsun motor s objemem zvýšeným na 2565 cm3 (vrtání zůstalo na 83 mm, zdvih se zvýšil na 79 mm) a logicky to znamenalo změnu označení na 260Z. Výkon vzrostl na 165 k (121 kW), v USA měl ale vzhledem k přísným emisním předpisům jen kolem 140 koní. Kromě standardní čtyřstupňové manuální převodovky se nabízel také třírychlostní automat. Tento dvoumístný model se vyráběl až do roku 1978.

Zájem zákazníků se pokusil zvýšit model Datsun 260 Z 2+2 (foto) s rozvorem prodlouženým na 2581 mm, umožňujícím umístění dvojice zadních sedadel. Vůz si stále zachovával sportovní střih podtržený zadním spoilerem. Měl však jiný tvar střechy a zvětšená boční okna za dveřmi. Čtyřmístná verze se vyráběla souběžně s dvoumístným provedením.

Datsun Z – japonská invaze

Datsun 260Z měl proti typu 240Z několik drobných vylepšení. Zvýšila se tuhost podvozku, změnila se přístrojová deska, sedadla a dveřní výplně. Hlavní venkovní změnou bylo přemístění předních směrovek nad nárazník a úprava tvaru zadních světel. Americké modely 260Z měly zesílené nárazníky s gumovými dorazy.

280Z pro USA

Nissan reagoval na americké emisní předpisy snižující výkon motoru dalším zvýšením objemu. Na jaře 1975 se představil model 280Z (foto) pro americký trh se šestiválcem objemu 2753 cm3 a nepřímým vstřikováním paliva Bosch L-Jetronic. Tentokrát se dosáhlo zvýšení objemu změnou vrtání na 86,1 mm. Maximální výkon 150 k (110 kW) dosahoval tento motor L28 při 5600 min-1.

Na přísné americké emisní předpisy reagoval Nissan modelem 280Z se šestiválcem objemu 2753 cm<sup>3</sup> a nepřímým vstřikováním paliva Bosch L-Jetronic.

Dalšími výraznějšími změnami byly u modelu 280Z velké “pětimílové” nárazníky, vybavené velkými gumovými dorazy, úsporné náhradní kolo a větší palivová nádrž. V posledních dvou letech výroby se nabízela pětirychlostní převodovka.

Následovníci

Na podzim 1978 debutoval na pařížském autosalonu nový Datsun 280ZX (foto), druhá generace řady Z s interním označením S130. Při pohledu zepředu dost připomínal svého předchůdce, byl však rozměrnější (délka 4540 mm, šířka 1690 mm). Vzadu si ponechal praktické třetí dveře, jeho karoserie však postrádala eleganci svého předchůdce. Za pět let výroby vzniklo přes 334 tisíc vozů 280ZX.

Druhá generace řady Z (interní označení S130) se představila v roce 1978 pod názvem Datsun 280ZX.

S příchodem třetí generace v roce 1983 zanikla značka Datsun a všechny další modely již nesly název automobilky Nissan. Nedávno oznámil šéf koncernu Nissan Carlos Ghosn, že bylo rozhodnuto o obnovení značky Datsun. Pod touto značkou hodlá od roku 2014 prodávat levná auta na trzích rozvojových zemí.

Za necelých deset let výroby vozů první generace se prodalo téměř půl milionu Datsunů Z a dodnes patří mezi sportovními automobily k legendám. Ve východní části USA se proslavily hlavně ve službách stáje Bob Sharp Racing, ve které byl jedním z jezdců slavný americký herec Paul Newman. Na západě byla zase úspěšná Brock Racing Enterprises (BRE) s jezdcem Johnem Mortonem. Nissan také podporoval školu Boba Bonduranta pro závodní jezdce. K největším evropským úspěchům patřilo třetí místo na Rallye Monte Carlo v roce 1972, které vybojoval Rauno Aaltonen se spolujezdcem Jeanem Todtem.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas