DAF Turbotwin (1984-1988) - Úspěchy i tragédie

DAF Turbotwin (1984-1988) - Úspěchy i tragédie

I když Jan de Rooy s DAFem Turbotwin vyhrál jediný Dakar v kategorii kamionů, přesto se dají vůz i jezdec označit za legendy. Účast dvoumotorových DAFů ovšem skončila tragédií.

Postavit dvoumotorové nákladní auto pro pouštní maraton je dnes nemožné. Současné kamiony pro jihoamerický Dakar a další dálkové soutěže sice nejsou sériové, ale DAFy Turbotwin Jana de Rooye představovaly podobnou revoluci jako proudová stíhačka proti klasické s pístovým motorem. Postrádaly klasickou korbu pro náklad, dva motory by přece nebylo kam umístit.

Bývalý motokrosař, rallykrosař a majitel velké přepravní firmy Johannes (Jan) De Rooy startoval na Dakaru od roku 1982, kdy mu bylo osmatřicet let let, narodil se v nizozemském Eindhovenu 19.února 1943. Hned napoprvé vyhrál se spolujezdcem Gérardem Straetmansem a typem 2800 NTT mezi těžkými kamiony nad deset tun. Jeli se sedmnáctitunovým nosatým „drobečkem“ o výkonu 228 kW (310 koní).

Twincab startoval i v roce 1985 jako rychlá asistence.

Dva motory, dvě kabiny

První účast Turbotwinu se datuje až k ročníku 1984.Tehdy stál na startu jediný oranžový DAF 3300 FAV 4×4 se startovním číslem 521 a trojicí de Rooy/Joop Roggeband/Yvo Geusens, kterému se přezdívalo Twincab. Měl totiž dvě kabiny pro posádku. Používala se ovšem pouze jediná, druhá byla instalována z čistě reklamních důvodů, aby závodní těžkooděnec na kolech upoutal náležitou pozornost a sponzoři byli vidět, což se jistě podařilo. Motory byly pochopitelně také dva: o celkovém výkonu zhruba 800 k (589 kW) a každý z nich poháněl jednu nápravu, auto jelo až 160 km/h. De Rooy částečně financoval svou účast ze zisků vlastní velké přepravní společnosti a dalších mecenášů, ale nákladní automobily se stavěly za velkého přispění továrny. Loga DAF Trucks o něčem svědčí.

DAF Turbotwin (1984-1988) - Úspěchy i tragédie

Býk

Ročník 1985, ve kterém poprvé startovaly i naše kamiony LIAZ jely už dva vozy. Twincab řídili Leendert Roggeband s Yvem Geusensem a jako mechanik s nimi soutěž absolvoval i jistý Theodorus van de Rijt. Kamionu patřila role rychlé asistence pro de Rooye, který startoval s „býkem“ (Bull). Ten měl sice jedinou kabinu, ale zase směrem dozadu klesající korbu. Dva agregáty disponovaly nestejným výkonem, jeden měl 420 k, druhý o třicet více, dohromady tedy 870 k (správně 640 kW). Posádka de Rooy/Thierry de Saulieu/Martinus Ketelaars dojela na druhém místě v klasifikaci kamionů. Ještě před poslední etapou dokonce vedli, ale divokou jízdou mezi nízkými větvemi poškodili budku. Jezdcům se sice nic nestalo, ale o triumf přišli, protože ztratili mnoho času. Vítězství tak spadlo do klína posádce otce a syna Capitových s Mercedesem Unimog.

Jost Capito je mimochodem dnes ředitelem sportovního oddělení Volkswagenu a týmu, který se vrací do soutěžního mistrovství světa.

Osmdesátý šestý rok skončil pro Jana de Rooye zlomenou rukou. Nový tisícikoňový Turbotwin 3600 dostal modrobílé barvy s červeným pruhem. S kolegy de Saulieuem a Geusensem bohužel odstoupili po havárii 18. ledna. Přední nápravu poškodili po bitvě s věčným soupeřem Francouzem Georgesem Groinem (Mercedes-Benz) tak, že nemohli v maratonu pokračovat, de Rooy si navíc zlomil ruku. O to sladší byl ovšem ročník 1987.

Evoluční DAF 3600 Turbotwin II (1987).

Celkové vítězství

De Rooy totiž s evolučním Turbotwinem II Dakar 1987 vyhrál, v té době mu bylo 44 let. Speciál opět vycházel z DAFu 3600. Dva řadové přeplňované vznětové šestiválcové motory DAF 1160 DKZ, každý znovu s objemem 11,6 l jako v roce 1986, poskytovaly opět společně výkon asi 736 kW (1000 k). Byly umístěné v hliníkovém rámu. Podvozek měl rozvor 4200 mm. Obě tuhé a pochopitelně i poháněné nápravy byly odpruženy půleliptickými listovými pery, zad zadní se nacházela palivová nádrž o objemu 760 l. Speciál s rozměry 7100 x 2500 x 2300 mm uměl na pneumatikách Michelin rozměru 14,00-24 po poušti uhánět až 200 km/h.

De Rooy s Yvem Geusensem a Theem van de Rijtem v automobilové kategorii dojeli na jedenáctém místě, do Top 10 jim tak chyběl pouze krůček. Na druhého v pořadí kamionů, Karla Lopraise s Tatrou 815, získali 14 hodin, 25 minut a 8 sekund.

X1 a X2

V osmdesátém osmém roce nasadil vlastně již tovární tým DAF dvě auta na základě nového typu 95 (X1 a X2). Dva motory silnější verze X1, každý s trojicí turbodmychadel a znovu nezměněným objemem 11,6 l dávaly dohromady 1220 k (898 kW) a zhruba 4700 Nm točivého momentu! Uložení v hliníkovém rámu se nezměnilo. Maximální rychlost střely s hmotností přes 11 tun údajně přesahovala 240 km/h. Každopádně, de Rooy v jedné pouštní etapě dojel Ariho Vatanena s modrobílým Peugeotem 405 Turbo 16 a v tempu 210 km/h se ho dokázal bez problémů držet, načež ho dokonce předjel…

DAF Turbotwin (1984-1988) - Úspěchy i tragédie

Tragická nehoda

Druhá posádka Theo van de Rijta se slabším X2 o výkonu 980 k (721 kW) startovního čísla 601 však 9. ledna 1988 v etapě z Djada havarovala. Asi 20 km od startu se dvakrát vznesla do vzduchu na terénních vlnách v rychlosti blížící se 180 km/h, potřetí dopadla na tvrdý povrch, absolvovala šest přemetů a kamion se nakonec převrátil na bok. Navigátor Kees (některé prameny uvádějí přepis Cees) van Loevezijn vyletěl i se sedačkou čelním sklem ven takřka 40 metrů. Nehodu nepřežil. Zaměstnanci PR oddělení nizozemského výrobce nákladních automobilů bylo 31 let. Druhý řidič Brit Christian Ross si z incidentu odnesl vážná vnitřní zranění. Van de Rijt měl zle pochroumané nohy a byl okamžitě převezen letecky do Nizozemí.

Ve voze seděl navigátor odděleně od obou pilotů a domlouval se s nimi interkomem v přilbě. Velmi nešťastné řešení. Bezpečnostní pásy byly navíc dle tehdejších předpisů uchyceny do sedadla, takže nebohý van Loevezijn zůstal připoutaný. De Rooy s Yvem Geusensem a Hugem Duistersem ze soutěže odstoupili z celkově pátého místa mezi všemi automobily. Továrna se další účasti vzdala, de Rooy tvrdil, že se na Dakar s DAFem již nikdy nevrátí ani v čistě vlastní režii… Vydrželo mu to celých čtrnáct let, comeback slavil v roce 2002.

Marná snaha

„Medvěd“ (v poušti si vysloužil francouzskou přezdívku „l’ours” – medvěd) De Rooy se snažil vždy proniknout do první desítky celkového pořadí mezi všemi auty včetně osobních, ale tenhle husarský kousek se povedl až v devadesátém čtvrtém Karlu Lopraisovi s Tatrou 815. Ten mimochodem tragický Dakar 1988 vyhrál před LIAZem Jiřího Moskala. Havárie DAFů vyústila v trochu hysterické vyřazení nákladních automobilů z ročníku 1989, kdy jely pouze jako asistence a nebyly klasifikovány. Okamžitá změna technických předpisů, která by zakázala speciály tohoto druhu, by byla jistě lepší, přišla ale až pro rok 1990. Po pauze se tak naštěstí mohly kamiony v podstatně krotší podobě vrátit a až na nešťastný třicátý ročník (2008), kdy se nejelo vůbec, ze startovních listin nezmizely. Speciály typu DAFů Turbotwin však již od začátku devadesátých let minulého věku v této soutěži startovat nemohou.

Aleš Sleeper Dragoun