Hillman Minx – lidovka po anglicku

Hillman Minx se k nám dovážel v šedesátých letech, jeho historie ale sahá až do roku 1932. V řadě verzí se vyráběl až do roku 1970.

Ševcovský synek William Hillman (1848–1921) zbohatl na výrobě šicích strojů a jízdních kol a v roce 1907 založil, společně se známým konstruktérem Bretaňcem Louisem Coatalenem, firmu Hillman-Coatalen. V anglickém Rytonu-on-Dunsmore nedaleko od průmyslového centra Coventry začali s výrobou automobilů a když Coatalen přešel v roce 1909 ke konkurenčnímu Sunbeamu, změnil se název firmy na Hillman Motor Car Company. Prvními vozy byly luxusní šestiválcové a čtyřválcové modely. Menší Hillman 9HP, poháněný 1,4litrovým čtyřválcem, se objevil v roce 1913 a po skončení první světové války pokračovala jeho výroba s motorem 1,6 litru (11HP). Dobře se prodával i větší Hillman 14HP.

V roce 1928 převzal automobilku Hillman tradiční anglický výrobce Humber a obě značky se od roku 1931 staly součástí obchodní společnosti Rootes Group, do které patřily i Sunbeam a Singer a výrobci užitkových vozidel Commer a Karier. Všechny tyto značky vyráběly automobily dál pod svými jmény, často však docházelo k tzv. badge-engineeringu, tedy výrobě prakticky stejných vozů pod různými značkami.

Rozpustilá dívka

Trefou do černého bylo zahájení výroby středně velkého rodinného vozu Hillman Minx v roce 1932. Minx (v překladu to znamená rozpustilou dívku nebo koketu) si okamžitě získal značnou oblibu. Zadní kola poháněl řadový čtyřválec s postranními ventily (SV) a objemem válců 1185 cm3. Jeho výkon kolem 30 koní postačoval k dosažení maximální rychlosti 95 km/h. Zpočátku se dodával s třístupňovou převodovkou bez synchronizace, později synchronizovanou čtyřrychlostní.

První Minx měl samostatný podvozek s tuhými nápravami a koly odpruženými půleliptickými péry. Na podvozek se montovala prostorná čtyřdveřová karoserie (Saloon) a dvoudveřová otevřená (Drop Head Coupé) s karoserií od firmy Carbodies. S drobnými změnami (např. chladič do V) se vyráběl do roku 1935 a prodalo se jich přes 43 tisíc.

Model 1936 dostal nové jméno Minx Magnificent a modernější, více zakulacenou karoserii se splývavou zádí. Podvozek byl zesílen a motor posunut více dopředu, takže pro cestující zbylo více místa. Za příplatek si bylo možné pořídit skládací rám na zavazadla, upevněný na zádi vozu. Hillman Minx ročníku 1938 měl odlišnou masku chladiče a přístup do kufru zvenku (předtím byl přístupný po sklopení zadních sedadel). Dodával se ve dvou úrovních výbavy (Safety a De Luxe). Těsně před začátkem druhé světové války prošel Minx řadou úprav a vylepšení, ale to už se musela továrna Hillman přeorientovat na výrobu pro potřeby armády. Během války se např. vyráběl Hillman 10HP s podvozkem z modelu Minx, dvoumístnou kabinou a zakrytým nákladovým prostorem vzadu.

Minx Mark I až VIII (1945–1957)

Brzy po skončení vítězné války se britský automobilový průmysl pomalu rozbíhal, nejčastěji obnovením výroby předválečných modelů. Hillman Minx vyráběný v letech 1945 až 1947 používal stejný čtyřválec 1185 cm3 s výkonem zvýšeným na 35 k, měl stejný rozvor 2337 mm a prakticky stejnou karoserii (kresba) jako předválečný Minx. Kromě zvětšeného zavazadlového prostoru se změnil také jeho název na Minx Mark I (nebo také Minx Phase I). Kromě sedanu se dodával také v provedení kabriolet a kombi. V roce 1948 se doprodávala mírně modifikovaná verze, označená jako Minx Mark II.

Hillman Minx Mark I, vyráběný v letech 1945 až 1947, používal čtyřválec s výkonem zvýšeným na 35 k. Měl prakticky stejnou karoserii jako předválečný Minx.

Koncem roku 1948 se objevil Hillman Minx Mark III s úplně novou moderní karoserií a světlomety zapuštěnými do blatníků. Nový Minx měl o palec zvětšený rozvor (na 2362 mm) a vnější rozměry 4000/1575/1524 mm (d/š/v). Motor zůstal stejný, na výběr byly opět tři druhy karoserií: sedan, kombi a kabriolet.

Hillman Minx Mark IV (kresba) dostal pro modelový rok 1949 motor se zvýšeným kompresním poměrem, převrtaný na 1265 cm3. Výkon se zvedl na 38 k (28 kW) a úměrně tomu vzrostla i maximální rychlost na 108 km/h. Vůz s pohotovostní hmotností 930 kg se ale rozjížděl jen váhavě, z klidu na 97 km/h se dostal až za 40 sekund. Uspokojivá byla spotřeba 8,8 l/100 km i cena 505 liber.

Koncem roku 1948 se objevil Hillman Minx Mark III s úplně novou moderní karoserií a světlomety zapuštěnými do blatníků.

Následovaly další drobné úpravy. Za zmínku stojí Minx Mark VI z roku 1953 s novou oválnou maskou chladiče, který posloužil ke stavbě čtvrté karosářské verze, dvoudveřového kupé Hillman Minx Californian. Kupé mělo třídílné panoramatické zadní okno a sloupky B, zatahované společně s bočními okny za dveřmi, takže při spuštění všech oken vznikl po vzoru amerických vozů té doby jakýsi hardtop. Hillman Minx Mark VIII dostal v roce 1954 nový čtyřválcový motor s objemem 1390 cm3, výkonem 48 k (35 kW) a modernějším rozvodem OHV.

Minx Series I až Series VI (1956–67)

V polovině padesátých let byla pod taktovkou Rootes Group a s pomocí amerického designového studia Raymonda Loewyho (vytvořil mj. kupé Studebaker 1953) navržena nová karoserie zvaná “Audax,” používaná různými modely skupiny Rootes, včetně Hillmanu Minx. Nový Hillman Minx Series I (viz kresba v titulku článku) se představil s elegantní samonosnou čtyřdveřovou karoserií se silně zaobleným zadním oknem. Nová řada minxů se pro odlišení od předchůdce značila jako Series (série) s římskými číslicemi od I do VI (série IV chyběla). Objem motoru OHV se postupně zvyšoval od 1390 cm3 (série I a II), přes 1494 a 1592 cm3 (série III) až po 1725 cm3 v sérii VI. Kromě různých manuálních převodovek s řadicí pákou na podlaze nebo pod volantem se minx nabízel i s automatickou převodovkou.

Naši pozornost si zaslouží především Hillman Minx Series IIIC, který se na začátku šedesátých let dovážel do Československa. Jeho karoserie byla vylepšena novou přední maskou a náznakem křidélek na zadních blatnících (foto). Modernizovaný podvozek už měl přední kola nezávisle zavěšena na trojúhelníkových ramenech a pérování vinutými pružinami. Zadní náprava zůstávala tuhá s odpružením podélnými listovými péry. Vůz s rozvorem náprav 2438 mm, vnějšími rozměry 4115/1550/1511 mm (d/š/v) a hmotností bez posádky 997 kg dosahoval největší rychlosti 135 km/h a stál necelých 800 liber (u nás 42 000 Kčs).

Americké vozy připomínal Minx IIIC i náznakem křidélek na zadních blatnících a bělobokými pneumatikami.

Velmi podobnou karoserii měly i modely Singer Gazelle a Sunbeam Rapier (patřily rovněž do Rootes Group). Novozélandský importér Todd Motors kompletoval modely Humber 80 vycházející z Minxu.

Super Minx (1961–1967)

V říjnu 1961 představil Hillman model Super Minx (foto), který měl o něco větší rozměry (rozvor 2565 mm, rozměry 4191×1595x1473 mm). Kromě sedanu se prodávala také kombi a kabriolety. Podvozkové díly i motor (1592 cm3, 62 koní) pocházely z modelu Minx. Původně měl Super Minx zcela nahradit Minx série III, ale zjistilo se, že na to je příliš veliký a drahý (850 liber).

V říjnu 1961 představil Hillman model Super Minx, který měl o něco větší rozměry. Typická byla pomocná světla nad světlomety.

Také Super Minx procházel postupnými úpravami. Mark II se zbavil mazacích míst na podvozku a dostal větší přední kotoučové brzdy. Automatická převodovka Smiths Easidrive byla nahrazena modernější Borg-Warner 35. V roce 1964 měl premiéru Super Minx Mark III s upravenou zádí bez panoramatického zadního okna a šesticí bočních oken. U verze Mark IV byl objem motoru zvýšen na 1725 cm3.

New Minx (1967–1970)

Završením historie modelu Hillman Minx se stal v roce 1967 automobil, zpětně označovaný jako New Minx. Jednalo se o chudší modifikaci modelu Hillman Hunter. Zpočátku byly tyto sedany a kombi osazovány čtyřválci 1496 cm3 (54 k/40 kW) a od roku 1968 větším motorem 1725 cm3 (61 k/45 kW). Oblíbené jméno Minx si vypůjčil i další člen rodiny Rootes, Sunbeam. Naposled si bylo možné koupit Minx v roce 1970, kdy byl s konečnou platností nahrazen modelem Hillman Hunter, patřícího do rodiny modelů Rootes Arrow.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas