Triumph TR4 – anglický Ital

Triumph TR4 – anglický Ital

V roce 1961 se rodina anglických sportovních vozů rozšířila o roadster Triumph TR4 s karoserií navrženou Giovannim Michelottim.

Sportovní automobily Triumph řady TR (Triumph Roadster) vyráběla automobilka Standard Triumph Motor Company. Řada začínala modely TR2 a TR3 (o nich se více dozvíte zde §odkaz na článek). V roce 1960 se Standard-Triumph stal součástí koncernu Leyland Motors Ltd. a o rok později přišel na trh s modelem Triumph TR4. Tento sportovní roadster se vyráběl až do roku 1968, kdy se Leyland přeměnil na British Leyland Motor Corporation (později BL).

Italská karoserie

Karoserie Triumphu TR4 (foto) opustila klasický vzhled svých předchůdců TR2 a TR3 s vykrojenými dveřmi a kapkovitě tvarovanými blatníky. Moderní tvary TR4 navrhl Ital Giovanni Michelotti (1921–1980) a posunul řadu TR o generaci dopředu. Rozvor se proti TR3 prakticky nezměnil (2238 mm), délkou se ale TR4 přiblížil čtyřem metrům (3962 mm) a narostl i na šířku (1461 mm). Jen výška zůstala stejná (1270 mm). Osobitost si TR4 získal hlavně přídí se stříškami nad světlomety a mřížkou chladiče v celé šíři vozu. Novinkou byla také stahovací boční okna, větrací otvory v přístrojové desce a hranatá záď se zvětšeným zavazadlovým prostorem.

Typickými znaky karoserie Triumphu TR4 byly stříšky nad světlomety a bohatě chromovaná mřížka chladiče v celé šíři vozu.

Základní alternativou ochrany posádky TR4 před nepřízní počasí byla skládací vinylová střecha s podpůrným rámem nazývaným Surrey Top. Navíc se TR4 od začátku dodával na přání s pevnou střechou Hard Top (foto), sestávající z fixního panoramatického zadního okna (zvaného backlight), integrovaného s ochranným obloukem a odnímatelného střešního panelu (u prvních 500 vozů hliníkového). Triumph tak předstihl slavný Porsche 911 Targa o několik let. Výroba karoserií probíhala v Liverpoolu, odkud se převážely na montážní linku v Coventry.

Na přání se TR4 dodával s pevnou střechou, sestávající z fixního panoramatického zadního okna a odnímatelného střešního panelu.

Motor

Pod kapotou TR4 se objevil starý známý řadový čtyřválec s rozvodem OHV, používaný v modelech TR2/3 a pocházející z traktorů Ferguson. Jeho objem byl zvětšením vrtání zvýšen z 1991 na 2138 cm3 a maximální výkon dosáhl hodnoty 101 k (75 kW) při 4600 min-1. Pro zákazníky, kteří chtěli závodit v třídě do dvou litrů zůstal v nabídce původní dvoulitr. Náročným byla určena verze s turbodmychadlem, u ní se výkon vyšplhal až na 200 koní. Základní stokoňový motor dovolil vozu s hmotností 966 kg dosáhnout maximální rychlost 168 km/h a zrychlit z klidu na 97 km/h za 10,9 s. Průměrná spotřeba se pohybovala mezi 10 a 12 litry na 100 km.

Podvozek

Klasický podvozek s pohonem zadních kol měl vpředu nezávislé zavěšení kol na lichoběžníkové nápravě a pérování vinutými pružinami. Vzadu zůstávala tuhá náprava s půleliptickými podélnými péry. Brzdy byly vpředu kotoučové a vzadu bubnové. Vůz měl hřebenové řízení a čtyřstupňovou převodovku s přímým řazením. Volitelný byl elektricky ovládaný rychloběh (overdrive) Laycock. 15palcová kola měla buď ocelové disky nebo disky s drátovým výpletem. V USA se TR4 navíc nabízel s disky kol ze slitiny magnezia a hliníku.

Nezávislé zavěšení zadních kol (TR4A)

V roce 1965 se objevil model Triumph TR4A (foto), který měl nezávislé zavěšení zadních kol IRS (Independent Rear Suspension) s trojúhelníkovými rameny a vinutými pružinami a další úpravy podvozku. Karoserie zůstala prakticky beze změn, jen na zádi se objevil nápis IRS a na předních blatnících lišty zakončené ukazateli směru a obrysovými světly. Zhruba čtvrtina modelů TR4A byla dodána s původní tuhou zadní nápravou.

Na zádi TR4A se objevil nápis IRS, což znamenalo, že měl nezávislé zavěšení zadních kol.

Triumph TR4A IRS se v Británii prodával v základní výbavě za 968 liber. Kdo chtěl drátová kola, rychloběh, topení nebo bezpečnostní pásy, musel si připlatit.

TR4 ve sportu

Největší uplatnění nalezl Triumph TR4 v USA, kam se jich většina vyvezla a kde také slavil největší sportovní úspěchy. Velmi aktivní byli v tomto směru Kaliforňan R. W. Kastner, zvaný Kas, úpravce vozů Triumph pro závodní účely, a jeho nejlepší jezdec Bob Tullius. TR4 vyhrál v roce 1962 národní šampionát produkčních vozů kategorie E a v následujících dvou letech v kategorii D. Tři vozy TR4 byly v roce 1963 upraveny pro 12hodinový závod v Sebringu. Ve třídě GT do 2,5 litru získaly první, druhé a čtvrté místo a celkově se umístily ve třetí desítce.

Kastner pak několik let vedl závodní oddělení vozů Triumph a prodával TR4 v USA. V roce 1966 se znovu vrátil na Sebring se čtyřmi pečlivě připravenými vozy TR4A a znovu uspěl vítězstvím ve třídě. Asi největší vítězství zaznamenal TR4A na Daytoně 1965, kde jej Charlie Gates přivedl k vítězství v šampionátu SCCA (Sports Car Club of America). Rovněž v Evropě a Austrálii se stal Triumph TR4 oblíbeným sportovním náčiním a dodnes se v původním stavu nebo jako replika účastní soutěží veteránů.

Zajímavou epizodou v historii modelu TR4 bylo 43 kupé 2+2 Dové GTR4 a GTR4A, přestavěných z TR4/4A firmou Dové z londýnského Wimbledonu. Pár z nich mělo motory vyladěné Jackem Brabhamem. Výroba typu TR4 skončila v roce 1968 a uvádí se, že bylo vyrobeno 40 253 vozů TR4 a 28 465 vozů TR4A. Se stejnou karoserií se v období mezi srpnem 1967 a zářím 1968 vyráběl typ Triumph TR5. Odlišoval se šestiválcovým řadovým motorem s objemem 2,5 litru a vstřikováním paliva Lucas (pro evropský trh) a jako TR250 se dvěma karburátory Zenith-Stromberg (pro americký trh). Nástupcem TR5 se stal šestiválcový typ TR6, vyráběný v letech 1969–76. Jeho karoserie se podobala typu TR4, měla jen přepracovanou příď a ostře useknutou záď.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas