Hillman Imp – skřítek z Linwoodu

Hillman Imp – skřítek z Linwoodu

Přesně před padesáti lety vyjel z továrny ve skotském Linwoodu kompaktní Hillman Imp s motorem vzadu. Za 13 let se jich prodalo půl milionu.

Britský automobilový koncern Rootes Group, zahrnující značky Hillman, Humber, Singer, Sunbeam, Talbot, Commer a Karrier se na začátku šedesátých let minulého století rozhodl čelit domácí konkurenci v sektoru malých vozů. Jeho hlavním rivalem byl holding British Motor Corporation (BMC) se svým úspěšným malým vozem Mini konstruktéra Aleca Issigonise, vyráběným od roku 1959. Rootes proto inicioval vývoj malého vozu v rámci projektu Apex, jehož tým vedli dva mladí technici Tim Fry a Mike Parkes. Ti se nemohli opřít o zkušenosti s vývojem malých automobilů, neboť jediným malým koncernovým vozem byl Hillman Minx z roku 1931, který ale mezitím značně vyrostl a patřil do kategorie středně velkých rodinných vozů. Zvolili poměrně neobvyklé řešení s hliníkovým motorem umístěným za zadní nápravou.

Rodiště: továrna v Linwoodu

Pro nové malé auto koncernu Rootes byla postavena nová továrna v Linwoodu na západním předměstí skotského Glasgow. Tato oblast trpěla velkou nezaměstnaností kvůli poklesu poptávky po lodích, stavěných tradičně v ústí řeky Clyde. Britská vláda poskytla Rootes Group finanční záruky proti příslibu, že nová továrna přinese do této oblasti kolem šesti tisíc nových pracovních míst. Kromě montážního závodu zahrnovala investice rovněž slévárnu odlitků motoru z hliníkových slitin a lisovnu panelů karoserie. Odlitky motoru se posílaly vlakem do 480 km vzdáleného Rytonu, kde se motory kompletovaly a odkud se posílaly zase zpět do Linwoodu.

Dělníci, kteří nastoupili do nové továrny měli většinou zkušenosti získané při stavbě lodí, ale chyběly jim dovednosti potřebné při montáži automobilů. To se nepříznivě projevilo na kvalitě a spolehlivosti vyráběných vozů. Ostatně s podobnými problémy se později potkala také Alfa Romeo, když postavila továrnu u jihoitalské Neapole na montáž vozů Alfasud. Výrobu také brzdily časté stávky, jen v roce 1964 jich bylo 31, takže výrobní kapacita 150 tisíc vozů byla využita jen z jedné třetiny.

Premiéra s vévodou za volantem

První vyrobený Hillman Imp (foto) vyvezl z výrobní linky v Linwoodu v květnu 1963 sám vévoda z Edinburghu princ Philip, manžel britské královny Alžběty II. Název tohoto malého vozu byl velmi trefný, neboť imp znamená v angličtině skřítka, nezbedu, rošťáka nebo šotka. Čtyřmístný automobil s rozvorem náprav pouhých 2083 mm, délkou 3530 mm, šířkou 1530 mm a výškou 1348 mm skutečně skřítka připomínal. K roztomilému vzhledu (design karoserie se přičítá Bobu Saywardovi) přispívala velká “kukadla” světlometů vpředu, vysoká okna kabiny a krátká záď s nahoru vyklápěným zadním oknem.

Hillman Imp před edinburghským hradem. Vyráběl se jen 100 km odtud.

Výklopné okno usnadňovalo přístup k malému zavazadlovému prostoru za zadními sedadly. Ta měla sklopná opěradla, což bylo u tehdejších malých vozů dosti neobvyklé. Prostor pro zavazadla pod přední kapotou (bylo zde i svisle umístěné náhradní kolo) a za sedadly se tak dal podstatně zvětšit. Vzadu umístěný motor byl přístupný po otevření zadního víka, sahajícího až k nárazníku.

Hliníkový motor a moderní podvozek

K pohonu Hillmanu Imp byl zvolen celohliníkový řadový, vodou chlazený čtyřválec, který technici koncernu Rootes upravili z motoru Coventry Climax, používaného v požárních čerpadlech. Při objemu válců 875 cm3 (vrtání/zdvih: 68/60,4 mm) měl maximální výkon 42 k SAE (31 kW)/5500 min-1. Motor (foto) s rozvodem OHC v bloku s čtyřstupňovou plně synchronizovanou převodovkou byl namontován podélně za zadní poháněnou nápravou a skloněn o 45 stupňů od svislé roviny. Snížilo se tím těžiště, což mělo příznivý vliv na jízdní vlastnosti vozu. Chladič byl umístěn napříč vedle motoru. Vůz s pohotovostní hmotností necelých 700 kg dosahoval maximální rychlosti 120 km/h a v průměru spotřeboval 6,5 –7 l/100 km.

K pohonu Hillmanu Imp byl zvolen celohliníkový řadový, čtyřválec, umístěný podélně za zadní nápravou a skloněný o 45 stupňů od svislé roviny.

Auta s motorem vzadu obecně trpí přetáčivostí a proto bylo u Impu zvoleno nezávislé zavěšení zadních kol na vlečených trojúhelníkových ramenech. Toto poměrně nákladné řešení bylo zvoleno na základě důkladného testování stejně koncipovaného Chevroletu Corvair s kyvadlovými polonápravami vzadu. U Impu bylo toto zavěšení s polonápravami ve tvaru písmene V použito na předních kolech.

Po uvedení do prodeje se na Impu projevila řada nedostatků způsobená přílišným zkrácením doby vývoje. Proto došlo už koncem roku 1965 k četným úpravám, po kterých dostal Imp označení Mark II. Pneumatická škrtící klapka a automatický sytič byly například nahrazeny konvenčnějším řešením a vylepšena byla rovněž geometrie zavěšení předních kol. V roce 1966 se začala prodávat výkonnější verze Imp Sport se dvěma karburátory, výkonem 50 koní a maximální rychlostí 145 km/h. Další vylepšení s novou přístrojovou deskou a volantem přišlo v roce 1968.

Kupé Californian

Koncem roku 1966 vznikla o něco sportovněji vyhlížející verze Impu, nazvaná Hillman Imp Californian (foto). Jméno Californian používal Hillman už dříve u kupé, odvozeného od sedanu Minx. Ron Wisdom a Mike Parkes navrhli pohledné kupé s více skloněným předním a zadním oknem (u kupé se nedalo otevírat) a o pár milimetrů sníženou střechou. Kupé nebylo přes svůj sportovní vzhled a snížený podvozek výkonnější. Jeho aerodynamika byla dokonce o něco horší než u standardního Impu.

Pohledné kupé Imp Californian s více skloněným předním a zadním oknem, které se nedalo otevírat.

Hillman Imp Californian se začal prodávat v lednu 1967 a do roku 1970 se ve Velké Británii prodalo kolem 6100 kusů. Zpočátku byla jeho cena stanovena na 650 liber, ale na konci výroby stoupla jeho cena na 715 liber.

Dodávka, kombi a badge-engineering

Hillman Imp, navzdory koncepci s motorem vzadu, se stal v roce 1965 základem konstrukce dodávky Commer Imp se zvýšenou a prodlouženou střechou a zadními dveřmi. O dva roky později vzniklo z dodávky Commer kombi Hillman Husky, u kterého byly plechové výlisky na bocích za dveřmi nahrazeny velkými okny. Dodávka a kombi se vyráběly do roku 1970.

V roce 1967 převzal koncern Rootes americký Chrysler a přejmenoval jej na Chrysler UK. Přidáním francouzské Simcy a španělského Barreiros vznikl později Chrysler Europe. Ve stejné době se Hillman Imp a kupé Imp Californian objevily na trhu pod koncernovými značkami Sunbeam a Singer. Jelikož šlo o prakticky stejné modely, prodávané s drobnými úpravami vzhledu pod jinou značkou, říká se tomu badge-engineering (badge znamená odznak nebo symbol).

Návštěvníci pařížského autosalonu, konaného v říjnu 1967, si mohli prohlédnout sportovně vyhlížející kupé Sunbeam Stiletto (foto). Název Stiletto má pravděpodobně souvislost se jménem většího kupé Sunbeam Rapier, neboť stiletto byla středověká dýka s tenkým ostřím. Karoserie zůstala proti kupé Californian skoro beze změn, jen vpředu se objevila čtveřice světlometů a vodorovná chromovaná lišta. Střecha dostala černý vinylový potah. Pod kapotou mělo Stilleto motor z typu Imp Sport. Interiér se pyšnil novou přístrojovou deskou.

Kupé Sunbeam Stiletto měl vpředu čtveřici světlometů a chromovanou lištu. Střecha měla černý vinylový potah.

Luxusnější verze Hillmanu Imp se prodávaly také pod značkou Singer Chamois. Také zde má jméno souvislost s jiným modelem této značky – Singerem Gazelle. Chamois je totiž určitý druh kamzíka. Singer Chamois (verze se stupňovitou zádí i kupé) měl luxusně vybavený interiér s palubní deskou potaženou ořechovou dýhou a s většími, komfortnějšími sedadly. Zvenku se Chamois lišil přední maskou a bílými pruhy na bocích. Poprvé se Chamois objevil v říjnu 1964 a o rok později se dodával ve verzi Mk II. Kupé následovalo Imp Californian v dubnu 1967. Chrysler zrušil značku Singer v květnu 1970.

Imp ve sportu

Malé Impy a jejich koncernoví příbuzní se uplatnily v klubovém klání a částečně i v mezinárodním rallye sportu. V roce 1964 dokončili u Rootesů vývoj homologovaného speciálu nazvaného Hillman Rally Imp. Nejdůležitější změnou proti standardnímu modelu byl objem motoru zvýšený na 998 cm3. Výkon stoupl se dvěma karburátory Stromberg na 65 k (48 kW) a rychlost na 150 km/h. Největšího úspěchu dosáhl Rally Imp na Tulipánové rallye v roce 1965, když s jezdci Rosemary Smithovou a “Tiny” Lewisem získaly první dvě místa. Impy slavily úspěchy i na závodních okruzích. Soukromý tým George Bevana ovládl na začátku sedmdesátých let britské mistrovství cestovních vozů.

Hillman Imp byl původně zamýšlen jako druhý vůz do rodiny. Později se ukázalo, že lidé jej kupují kvůli nízké ceně a ekonomickému provozu, i když mu konkurovala naše Škoda 1000 MB stejné koncepce s prostornější karoserií. Počáteční problémy s kvalitou pošramotily pověst Impu, takže zamýšlené produkce sto a více tisíc vozů ročně se nedosáhlo. Imp nikdy nepřekonal v popularitě Mini a když v březnu 1976 končila výroba, bylo jich prodáno jen kolem půl milionu. Úspěšný nebyl ani celý Chrysler Europe. Skončil o dva roky později a jeho provozy v Británii převzal Peugeot. Továrna v Linwoodu byla uzavřena v roce 1981.

Na závěr zmínka o zajímavém pokusu italské karosárny Zagato. Dva britští podnikatelé založili v roce 1963 firmu British Zagato, koupili tři Impy a předali je karosárně Zagato k přestavbě na sportovní kupé s hliníkovou karoserií. Na londýnském autosalonu 1964 vystavil Zagato prototyp pohledného kupé Zimp, ale vedení Rootesu, které v té době jednalo s Chryslerem, se záměr nelíbil a celý projekt zastavilo. Vznikly jen tři prototypy.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas