Plymouth Belvedere (1951–56): Krásný pohled

Plymouth Belvedere (1951–56): Krásný pohled

Divize Plymouth koncernu Chrysler vyráběla model Belvedere od roku 1951. Začínal jako verze řady Cranbrook a v roce 1954 se osamostatnil.

Slovo Belvedere pochází z italštiny a znamená “krásný pohled”. Toto libozvučné jméno dostaly například palác ve Vídni, město v Kalifornii, letohrádek v Praze nebo ledovec v italských Alpách. Americký koncern Chrysler začal toto označení používat ve své divizi Plymouth v roce 1951 u verze řady Cranbrook a v roce 1954 vznikl samostatný model Plymouth Belvedere, vyráběný až do roku 1970.

Plymouth Cranbrook Belvedere (1951-53)

Poprvé se u značky Plymouth objevilo typové označení Belvedere v březnu 1951, kdy se představil dvoudveřový model bez středových střešních sloupků (hardtop) Cranbrook Belvedere. Nešlo ještě o samostatný model, nýbrž jen o dvoudveřovou hardtopovou verzi modelu Cranbrook. Plymouth se chtěl tímto hardtopem postavit velmi úspěšnému Chevroletu Bel Air, jehož hardtopová verze se poprvé objevila v showroomech v roce 1950.

Cranbrook Belvedere měl rozvor náprav 3 010 mm a poháněl jej řadový šestiválec s objemem 3,6 litru a maximálním výkonem 98 k (72 kW) SAE. Jeho cena začínala na 2 114 amerických dolarech. Bez velkých změn se Plymouth Cranbrook Belvedere prodával i v roce 1952. Novinkou bylo dvojtónové lakování karoserie (foto), odlišující Belvedere od jiných modelů Plymouth. Střecha a zavazadelník byly nalakovány v jedné barvě a zbytek vozu v druhé. Za dva roky bylo vyrobeno přes 51 tisíc vozů, což znamenalo zhruba čtvrtinu výrobního objemu konkurenčního Chevroletu Bel Air a Fordu Victoria.

Plymouth Cranbrook Belvedere ročníku 1952. Novinkou bylo dvojtónové lakování karoserie.

Pro modelový rok 1953 byl Cranbrook Belvedere, spolu s ostatními modely Plymouth, důkladně přestylizován. Rozvor se zkrátil na 2 896 mm, přední okno už nemělo dělicí příčku a zadní blatníky splynuly s boky. Novinkou byla poloautomatická převodovka Hy-Drive. Mírným zvýšením kompresního poměru se podařilo zvýšit výkon šestiválce na rovných 100 koní. Modelů Cranbrook Belvedere ročníku 1953 se prodalo přes 35 tisíc.

Plymouth Belvedere 1954

Samostatným modelem divize Plymouth se stal Belvedere teprve v roce 1954. Jak se na samostatnou modelovou řadu sluší, nabízel se hned ve čtyřech variantách: čtyřdveřový sedan (foto), dvoudveřové kombi, kabriolet a kupé se střechou hardtop, nazvané Sport Coupe. Proti o rok staršímu modelu Cranbrook Belvedere došlo k mírnému osvěžení designu v podobě malých chromovaných ploutviček na zadních blatnících, bočních okrasných lišt a jednodílného panoramatického zadního okna.

Plymouth Belvedere ’54 měl chromované ploutvičky na zadních blatnících, boční okrasné lišty a jednodílné panoramatické zadní okno.

Novým standardním motorem se stal řadový šestiválec s objemem 3778 cm3 a výkonem 111 k (82 kW), vypůjčený od sesterské divize Dodge. Od března 1954 začal Plymouth konečně nabízet koncernovou plně automatickou dvourychlostní převodovku PowerFlite. Celková produkce modelu Belvedere skončila v modelovém roce 1954 na čísle 32 492.

“Forward look” Virgila Exnera (1955–56)

Pro modelový rok 1955 připravil Plymouth pod vedením designéra koncernu Chrysler Virgila Exnera (1909–73) zcela nové vozy, tvarované ve stylu, který sám nazval Forward Look. Po ukončení studií na univerzitě v Indianě nastoupil Exner v roce 1928 jako stylista u GM (navrhoval zde vozy Pontiac). Před druhou světovou válkou začal spolupracovat s Raymondem Loewym a v roce 1944 nastoupil u Studebakera. Od roku 1949 začal pracovat pro Chryslera a pod jeho vedením navrhl Maury Baldwin Plymouth Belvedere ’55 (kresba) v šesti verzích karoserie. Sedany a hardtopy byly nyní dvoudveřové i čtyřdveřové a doplňovaly je kabriolet a kombi Suburban.

Belvedere ’55 měl vyvážené tvary s dlouhou přídí a panoramatickými okny vpředu i vzadu.

Belvedere ’55 měl vyvážené tvary s dlouhou přídí a panoramatickými okny vpředu i vzadu. Vpředu dominovala masivní chromovaná ozdoba před přední maskou a dvojice světlometů schovaných pod stříškami předních blatníků. Záď vozu s prostorným zavazadelníkem dlouhým 1372 mm měla jednoduché tvary se svislými koncovými světly v zadních blatnících. Ty byly ještě bez ploutviček, které právě přicházely do módy.

Za bohatou nabídkou karoserií nijak nepokulhával výběr motorů. K základnímu 3,8litrovému řadovému šestiválci Power Flow (117 k) nyní přibyly moderní motory V8 Hy-Fire s rozvodem OHV, polokulovými spalovacími komorami a hliníkovými písty. Motory V8 se dodávaly ve třech výkonových verzích. Základní s objemem 3,9 litru dával 157 koní. Zvětšením vrtání vznikl motor s objemem válců 4,3 litru, který ve verzi s dvojitým karburátorem dával 167 koní a v příplatkové verzi PowerPak s čtyřnásobným karburátorem a dvojitým výfukem dokonce 177 koní. Podvozek měl vinuté pružiny vpředu a půleliptická listová péra vzadu.

Stejně jako Harley Earl z GM si Exner oblíbil ploutve na zadních blatnících, takže modelu Belvedere ročníku 1956 (foto) už na zadních blatnících nechyběly. Jinak se toho ale proti předchůdci změnilo jen málo. Za zmínku stojí, kromě křidélek, jen úpravy přední masky, větší koncová světla a odlišné řešení bočních lišt. Plymouth Belvedere 1956 měl rozvor náprav 2921 mm (115 palců), byl dlouhý 5202 mm, široký 1895 mm a vysoký 1526 mm.

Plymouth Belvedere ročníku 1955 se od svého předchůdce moc nelišil.

Plymouthy 1956 se mohly pochlubit v Americe první tlačítkovou automatickou převodovkou PowerFlite a bezpečnostními pásy. Šestivoltové akumulátory byly nahrazeny 12voltovými. Také motory prošly mírnou ozdravnou kůrou. Šestiválec posílil o 8 koní a motor V8 byl převrtán na objem 4,5 litru, díky čemuž dosáhl výkonu 180 koní (s PowerPak 200 k). Hardtop kupé Belvedere Fury, vyrobené v omezené sérii, mělo pod kapotou pětilitrový V8 s výkonem 240 koní.

V Chryslerově reklamní kampani na modely 1956 byly pro turné po Spojených státech připraveny dva vozy Plymouth Belvedere s turbínovým motorem, nazvané Chrysler Turbine Special. Vývoj vozů Plymouth Belvedere pokračoval v letech 1957 až 1970 dalšími pěti generacemi. O nich si možná povíme někdy příště.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas