Unimog - Adoptován hvězdou

Unimog - Adoptován hvězdou

Kvůli skromným výrobním poměrům začala poptávka po unimozích převyšovat nabídku. Daimler-Benz projekt odkoupil a vyvinul další varianty.

 

Na podzim 1950 si nejstarší automobilka světa, stuttgartský Daimler-Benz, plácla s výrobcem unimogů, firmou Boehringer. Výroba se stěhovala do bývalé továrny na nákladní mercedesy v Gaggenau. Její adaptace trvala půl roku a teprve po několika dalších měsících vytlačila třícípá hvězda z kapoty původního býka. Základní unimog zůstal takřka beze změn, nepočítáme-li jiné ráfky s pneumatikami 6,5 x 20″. V roce 1953 se představil jeho větší bratr typu 402. Za příplatek již bylo možné získat kabinu s pevnou střechou, pro tvar přídě přezdívanou “žabka”. Tu kompletovala Westfalia, pozdější výrobce obytných automobilů.

V šedesátých letech byl díky exportu do celého světa vyroben stotisící unimog. Vrtná souprava hledá vodu, na poušti cennější než nafta.

Další přírůstek, Unimog S s rozvorem 2900 mm, byl spíš malý valník s vysokou průchodností terénem než pouhý tahač. Oválnou přední maskou obepínající výrazné kruhové světlomety a centrální hvězdu jej sjednotili s ostatními užitkovými mercedesy té doby. “Esko” se stalo legendou a německá armáda bundeswehr jich v letech 1955-1980 odebrala přes 64 000 kusů. Aby v tom sousedé neviděli remilitarizaci Německa, byl unimog nabídnut i Francouzům a dalším generálním štábum. Vojáci ovšem žádali benzinový motor 2.2/60 kW. Připravenost k jízdě v mrazech si totiž cenili nad úspornost.

Synchronizovaná převodovka se uplatnila až na sklonku padesátých let, objevily se též další typy a šestiválcové diesely. Nové typové označení skrývalo výkon v koňských silách, základní U 34 tedy měl 26 kW. Standardní U 65 používal vznětový šestiválec o objemu 5,7 l a nabídka vrcholila typem U 110. Taková síla stačila k vlečení autovlaků.

Poprvé na pole

Volání zemědělců po moderním víceúčelovém zařízení na bázi unimogu bylo vyslyšeno a v létě 1968 vyjel do polí MBtrac. Převzal osvědčený podvozek tahače, nad nímž se vedle úzké a dlouhé kapoty motorového prostoru vypínala bohatě prosklená budka  řidiče. Na rozdíl od běžných traktorů se nacházela uprostřed, což usnadnilo montáž periferních zařízení a obsluze usnadnilo výhled. MBtracy, vyšlechtěné až k silnému Intercooleru 1800, z Gaggenau vyjížděly 23 let.

Výrobní sortiment po roce 1970: vlevo MBtracy, vpravo vpředu nová řada U 600 - U 1100/L, vzadu deriváty "eska"

Výkon, bezpečnost i ekologie

V polovině sedmdesátých let dostaly unimogy plochou zkosenou přední kapotu a proporce, které prakticky přetrvaly dodnes. Výrazně se zlepšila výkonová hmotnost, vždyť před dvaceti lety ještě čtyřapůltunovému U 600 muselo stačit 44 kW. Motory jsou desetkrát silnější než před půlstoletím, obsluha se zjednodušila, vzrostl podíl elektroniky, stroje jsou tišší, obratnější i ekologičtější: díky BlueTecu plní Euro 4. Posledních pět ročníků už má v křestním listě Wörth na Rýně, v Gaggenau vzniklo zajímavé muzeum.

Zdeněk Vacek