Mazda 323 (Familia): Světoběžník (2. část)

Od roku 1980 měly všechny další generace Mazdy 323/Familia pohon předních nebo všech kol. Jezdily na všech světadílech a prokázaly svoji spolehlivost.

Americká Ford Motor Company získala v roce 1979 7% akcií Toyo Kogyo a v dalším roce navýšila svůj podíl o dalších 20 procent. V této době už byla Mazda respektovaným výrobcem osobních automobilů s roční výrobou téměř 1,2 milionu vozů. Zaujímala třetí místo mezi japonskými výrobci automobilů za Toyotou a Nissanem a deváté místo na světě. Důvodem americké kapitálové účasti byly finanční problémy Mazdy způsobené jednak světovou naftovou krizí a také velkými prostředky věnovanými na vývoj nových modelů. Jedním z nich byla řada 323/Familia, kterých se v prvních třech generacích s klasickým pohonem zadních kol vyrobilo kolem 3,7 milionu. Čtvrtá generace (pro Mazdu 323 druhá) se stala první s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol.

BD (1980–84)

Úplně nová druhá generace Mazdy 323 (platforma BD) se poprvé představila v červnu 1980 a byla v Japonsku oceněna titulem Vůz roku. Stejný titul jí udělil i americký časopis Wheels. Nový model se začal nabízet s třídveřovou (foto) nebo pětidveřovou karoserií hatchback, která se dobře prodávala hlavně v Evropě. Oba hatchbacky měly rozvor náprav 2365 mm a vnější rozměry 3955 x 1630 x 1375 mm. V Japonsku dávali zákazníci přednost čtyřdveřovému sedanu, který byl o něco delší (4165 mm). Kombi Mazda 323 zůstalo u pohonu zadních kol, neboť se jednalo o faceliftovanou první generaci řady 323. Tří nebo pětidveřové kombi převzalo z druhé generace jen obdélníkové světlomety a přední masku. Mírně přestylizované verze se prodávaly jako Ford Laser a v Austrálii jako Ford Meteor.

Třídveřový hatchback Mazda 323 (platforma BD) s rozvorem náprav 2365 mm se vyráběl v letech 1980–84.

Nová Mazda 323 dostala do vínku nové motory série E ve třech objemových verzích. Nejslabší z nich s objemem 1062 cm3 (55 k/40 kW) se dodával jen do zemí, kde byl malý objem z daňových důvodů výhodný. Středně výkonný čtyřválec 1285 cm3 (60 k/44 kW) dával vozu rychlost 145 km/h. Nejsilnější byl čtyřválec 1479 cm3, který měl v “evropském” modelu 323 GT 85 k (63 kW) a gétéčko s ním uhánělo rychlostí až 168 km/h. Na začátku roku 1983 prošla 323/Familia faceliftem. Na japonském trhu se prodávala třídveřová Familia XGI s vícebodovým vstřikováním 1,5litrového motoru. Model Familia XG Turbo z roku 1983 měl upravený podvozek a výkon 115 koní.

V roce 1984 se společnost Toyo Kogyo přejmenovala na dnešní Mazda Motor Corporation. Výroba Mazdy 323 se částečně přesunula do nové továrny v Hofu. Mazda uzavřela smlouvu o technické spolupráci s korejskou Kia Motors Corporation, podle které Korejci vyráběli svoje první vozy podle licence Mazdy.

BF (1985–89)

Další generace řady 323/Familia, postavená na platformě BF, se objevila v lednu 1985 s karoseriemi hatchback a sedan (foto). Oba modely měly skoro stejné rozměry jako BD (hatchback 3990 x 1645 x 1395 mm, sedan byl dlouhý 4195 mm), jejich tvary byly ale uhlazenější. Koncem roku 1985 přibylo kombi 323 (Familia Wagon), tentokrát už s pohonem předních kol. Dvojčetem řady 323/Familia byl Ford Laser, prodávaný na některých asijských trzích, v Austrálii a v Pacifiku. Sedan a kombi Laser se od 323 lišily jen mřížkou se znakem Ford. V USA se Mazdy 323 prodávaly od roku 1987 pod názvem Mercury Tracer.

V Japonsku dávali zákazníci přednost čtyřdveřovému sedanu, který byl o něco delší (4165 mm).

Náročnější zákazníci mohli mít i verzi 4WD Turbo s turbomotorem (rozvod DOHC, 150 k/110 kW) a pohonem všech kol. Novinkou byl rovněž zážehový čtyřválec 1586 cm3 (105 k/77 kW) ve sportovní verzi GT a vznětový motor 1,7 l (59 k/43 kW). Mazdy 323 Turbo 4WD sbíraly úspěchy na mistrovstvích světa a Evropy v rallye (skupina A) a na národních šampionátech včetně československého. Na začátku roku 1987 se objevilo kupé Étude, celá řada 323/Familia prošla lehkým faceliftem a motory řady E byly nahrazeny modernějšími řady B.

BG (1989–94)

Obměna Mazdy 323/Familia, prováděná téměř pravidelně v pětiletých cyklech, pokračovala šestou generací (u 323 čtvrtou) BG, zahrnující třídveřový hatchback, pětidveřový fastback a čtyřdveřový sedan. Pětidveřové provedení (foto) se v Japonsku jmenovalo Familia Astina a ve světě se prodávalo jako 323 F (Evropa), Artis (Chile) a Allegro Hatchback (Kolumbie). Zajímavou karoserii s výklopnými světlomety a náznakem spoileru na zádi navrhl Ginger (Arnold) Ostle, který předtím pracoval u Porsche. Sedan se stupňovitou zádí (v USA se jmenoval Protegé) měl rozměry 4215 x 1675 x 1325 mm, 323F bylo o 45 mm delší. Kombi se dál vyrábělo ve faceliftované formě předcházející generace (BF).

Pětidveřovou Mazdu 323 F s výklopnými světlomety navrhl Ginger Ostle, který předtím pracoval u Porsche.

Nabídka čtyřválcových motorů řady B byla s objemy 1,3 až 1,8 litru rozsáhlá, včetně vznětového a turbo motoru. Výkony se pohybovaly od 76 koní až do 210 k (šestnáctiventilové turbo). V roce 1991 byly karburátorové motory nahrazeny motory s jednobodovým vstřikováním paliva.

BH (1994–98)

Mazda 323/Familia BG byla v srpnu roku 1994 nahrazena zcela novou generací na platformě BH (v Evropě BA) v mnoha odlišných karosářských variantách. Sedan Mazda 323 S (v Severní Americe Protegé, v Jižní Americe Artis a v Jižní Africe Étude) měl rozvor náprav 2605 mm a rozměry 4340 x 1710 x 1420 mm. Proti předchůdci měl zase o něco oblejší tvary a nižší příď (foto). Originálnímu třídveřovému kupé 323 C (Familia Neo) dlouhému 4035 mm dodávaly sportovní vzhled splývající záď s malým spoilerem a klínový profil. Kupé se moc neprodávalo a tak jej doplnil třídveřový hatchback 323 P, odvozený od sedanu.

Sedan Mazda 323 S využíval platformu BH, měl rozvor náprav 2605 mm a rozměry 4340 x 1710 x 1420 mm.

Pětidveřový hatchback, prodávaný v Evropě jako Mazda 323 F, se v Japonsku jmenoval Lantis, v Austrálii a Jižní Africe 323 Astina a v Kolumbii Allegro. Výklopné světlomety byly nahrazeny nízkými obdélníkovými (podobnými jako u roadsteru MX-5) a za dveřmi přibylo třetí boční okno. Byl postaven na platformě CA, sdílené s typy Mazda Xedos 6 a Eunos 500. Bohatou nabídku doplňovalo kombi Mazda Familia Van vycházející z Nissanu Sunny. Při faceliftu v roce 1996 dostala Mazda 323 o něco agresivnější styl.

BJ (1998–2003)

Poslední, osmá generace 323/Familia na platformě BJ debutovala v červnu 1998. Na výběr byl čtyřdveřový sedan 323 S (foto), pětidveřový 323 F (alias S-Wagon, Protegé5 a Astina NU) a třídveřový hatchback. Kombi Mazda Familia Van (což byl přestrojený Nissan) se prodávalo jen v Japonsku. Kromě pětistupňové manuální převodovky se nabízel i automat 4EC a na přání pohon všech kol. Sedan a pětidveřový hatchback měly shodný rozvor 2610 mm a lišily se délkou (4315 resp. 4200 mm).

Poslední, osmá generace 323/Familia na platformě BJ debutovala v červnu 1998. Na obrázku je čtyřdveřový sedan Mazda 323 GLX.

Benzinové čtyřválce 1.4, 1.5, 1.8 a 1.9 nabízely výkony mezi 73 a 114 koňmi, dvoulitrový diesel dával 71 koní a turbodiesel 2.0 90 koní. V roce 2001 byla celá řada faceliftována a současně došlo k úpravám na podvozku.

Výroba Mazdy 323/Familia byla ukončena 2. října 2003 a jejím nástupcem se stala první generace Mazdy 3 (v japonsku Axela), která sdílela platformu s Volvem S40 a druhou generací Fordu Focus. Mazda 323 se dál vyráběla na Tajwanu, v Indonésii, Malajsii a na Filipínách. V Číně se vyráběla přestylizovaná verze nazvaná Haima Family. U nás si Mazda 323 získala díky své vyhlášené spolehlivosti a výkonným motorům mnoho příznivců a dodnes ji můžeme potkat v provozu.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas