DKW 3=6 Sonderklasse: tříválec jako šestiválec?

DKW 3=6 Sonderklasse: tříválec jako šestiválec?

Automobilka DKW vyráběla auta s dvoutaktním motorem a předním pohonem od roku 1931. Tříválcové DKW 3=6 se vyrábělo v letech 1953–59 ve verzích F91 až F94.

V roce 1916 založil dánský inženýr Jørgen Skafte Rasmussen (1878–1964) v saském Zschopau továrnu na armatury. V témže roce se pokusil vyrobit parou poháněný vůz nazvaný DKW (Dampf-Kraft-Wagen). Tento pokus nebyl úspěšný a tak se pustil do vývoje dvoutaktního motoru. V roce 1919 postavil dětskou hračku tohoto motoru nazvanou Des Knaben Wunsch (opět DKW, ale tentokrát to znamenalo chlapecké přání). Upravenou verzi tohoto motoru pak zabudoval do jízdního kola a motor byl tak úspěšný, že si vysloužil název Das Kleine Wunder (znovu DKW), což je česky “malý zázrak”. To byly začátky značky DKW, která se v třicátých letech minulého století stala největším světovým výrobcem motocyklů.

První automobily poháněné dvoutaktním motorem začala DKW vyrábět v roce 1928 a o tři roky později postavila první vůz s předním pohonem (DKW Front F1) a stala se jeho průkopníkem. V roce 1932 se DKW spojila s automobilkami Audi, Horch a Wanderer, čímž vznikla akciová společnost Auto Union AG se sídlem v Zwickau. Po skončení druhé světové války se DKW přemístila do Ingolstadtu v Západním Německu, neboť Sasko patřilo do sovětské okupační zóny (později NDR). V továrně v Zschopau se začaly později vyrábět známé motocykly MZ. Společnost Auto Union přešla v roce 1957 pod Daimler-Benz a v roce 1964 ji koupil Volkswagen.

Dvoutaktní tříválec a přední pohon

Od roku 1931 vyráběla automobilka DKW modely F1 až F8 s předním pohonem a dvouválcovým dvoutaktním motorem. V roce 1939 vyvinula prototyp F9 s moderní aerodynamickou karoserií a tříválcovým dvoutaktním motorem. Válečné události zabránily jeho sériové výrobě, ale po válce byla jeho koncepce využita jak na Východě (IFA F9 vyráběná v Zwickau), tak na Západě, kde Auto Union GmbH rozjela v roce 1950 výrobu modelu DKW F89 Meisterklasse s dvouválcovým motorem.

Nástupcem F89 Meisterklasse (někdy se označoval jako Neue Meisterklasse) se stalo DKW 3=6 Sonderklasse (foto), poprvé představené veřejnosti na frankfurtském autosalonu v březnu 1953. Trochu neobvyklý název 3=6 vznikl jako reklamní slogan naznačující, že dvoutaktní tříválec je srovnatelný s čtyřtaktním šestiválcem. Vysvětlovalo se to tím, že u dvoutaktu dochází k zapálení směsi ve všech válcích během jedné otáčky klikového hřídele, kdežto u čtyřtaktního cyklu u každé druhé otáčky. Jméno Sonderklasse a Meisterklasse (česky speciální třída a mistrovská třída) používalo DKW už před válkou. Pod továrním číslem projektu F91 (F znamenalo Frontantrieb neboli přední pohon) vznikl kompaktní dvoudveřový vůz s rozvorem náprav 2350 mm, délkou 4200 mm, šířkou 1600 mm a výškou 1450 mm. Tvarově se dost podobal svým předchůdcům F9 a F89, lišil se jen maskou chladiče, lištami na bocích a velkým zadním oknem rozděleným příčkami na tři části (to dostalo DKW F91 až v roce 1954 po vzoru kupé).

DKW 3=6 Sonderklasse (F91), vyráběný v letech 1953–55 se dost podobal svým předchůdcům F9 a F89.

Přední kola DKW 3=6 poháněl vodou chlazený dvoutaktní tříválec s objemem 896 cm3 a maximálním výkonem 34 k (25 kW) při 4000 min-1. Motor s třístupňovou převodovkou byl umístěn před přední nápravou a před chladičem. Palivo dodával karburátor Solex 40. Vůz s hmotností 890 kg dosahoval maximální rychlost 115 km/h a v průměru spotřeboval kolem 8-10 l benzinu na 100 km. “Efdevadesátjednička” měla ocelový rámový podvozek, nezávislé zavěšení předních kol s dolními trojúhelníkovými rameny a zadní tuhou nápravou. Odpružení obstarávala vpředu i vzadu příčně umístěná listová péra.

Kabriolet, kupé a kombi

Kromě základního provedení s pevnou střechou a dveřmi se závěsy vzadu a klikami vpředu (později se jim říkalo sebevražedné, neboť se mohly otevřít za jízdy) se od roku 1954 vyrábělo DKW F91 v provedení bez středových střešních sloupků, nazvané Coupé. Nabídku doplňovalo třídveřové kombi Universal a kabriolet (foto), jehož karoserii dodávala karosárna Karmann z Osnabrücku.

Kabriolet DKW 3=6 (F93) se vyráběl v letech 1955–59. Jeho karoserii dodávala karosárna Karmann z Osnabrücku.

Kabriolet mohl mít vytažená boční okna i při stažené plátěné střeše a proti verzi s pevnou střechou měl luxusněji vybavený interiér s kruhovým tlačítkem houkačky na volantu, rádiem na přístrojové desce a síťovou poličkou pod ní. Celkem se do roku 1955 prodalo cca 57 500 vozů DKW F91 v ceně kolem 6 000 západoněmeckých marek.

Vylepšený F93 (1955–59)

V roce 1955 bylo DKW F91 nahrazeno vylepšeným modelem F93. Při stejném rozvoru náprav byla karoserie delší (4225 mm) a širší (1695 mm), o 10 cm širší byl také rozchod předních i zadních kol (1290/1350 mm). Tomuto provedení se proto říkalo Grosse 3=6. Zvenku se F93 odlišovalo především oválnou přední maskou chladiče vyplněnou vodorovnými lištami a později chromovanou mřížkou (foto). Uvnitř se mohlo F93 chlubit takovými “vymoženostmi” jako měřičem stavu paliva, topením nebo osvětlením interiéru při otevření dveří.

DKW 3=6 Sonderklasse Coupé (F93) se vyrábělo v letech 1955–59.

Zvýšením komprese dvoutaktního tříválce z 6,5:1 na 7,5:1 se dosáhlo zvýšení výkonu na 38 koní a u kupé a kabrioletu dokonce na 40 k (29,5 kW). Maximální rychlost tím stoupla na 123 km/h, zvýšila se ale také spotřeba. F93 měl tužší podvozek, upravené zavěšení kol a účinnější brzdy. Na přání se dodávala čtyřstupňová převodovka a od roku 1957 i automatická spojka Saxomat. Od roku 1958 se vůz prodával pod označením DKW 900.

Čtyři dveře

V roce 1957 měla premiéru verze F94 s rozvorem prodlouženým o 10 cm na 2450 mm a délkou 4325 mm. Zvětšení karoserie umožnilo zařadit do nabídky konečně i čtyřdveřový model (foto) s pohodlnějším nastupováním na zadní sedadla. Za zadními dveřmi přibyla trojúhelníková boční okénka a závěsy předních (sebevražedných) dveří vylézaly nevzhledně z karoserie. Také třídveřové kombi DKW Universal bylo modernizováno na verzi F94U.

V roce 1957 měla premiéru čtyřdveřová verze F94 s rozvorem prodlouženým na 2450 mm.

Pod kapotou F94 se dál nacházel tříválec s objemem 896 cm3 a maximálním výkonem 40 k (29,4 kW), který dosahoval při 4250 otáčkách.

Auto Union, Brazílie a Monza

Od roku 1958 se DKW 3=6 začalo prodávat pod názvem Auto Union 1000. Jeho dvoutaktní tříválec měl objem válců zvětšený na 981 cm3 a výkon zvýšený na 44 k (32,4 kW). Dvou- a čtyřdveřové karoserie s rozvorem 2350/2450 mm zůstaly beze změn, ale ve středu oválné masky chladiče se objevily čtyři spojené kruhy znaku společnosti Auto Union GmbH. Do roku 1963 bylo vyrobeno přes 171 tisíc těchto vozů.

Vozy DKW 3=6 si získaly velkou popularitu i za oceánem. Brazilská společnost VEMAG vyráběla v letech 1956 až 1967 na základě licence sedany Belcar, kombi Vemaguet a dvoudveřová kupé Fissore. Od roku 1964 měly všechny vozy DKW-Vemag dveře se závěsy vpředu a v roce 1967 čtyři světlomety. Celkem bylo v Brazílii vyrobeno necelých 110 tisíc těchto vozů.

Vozy DKW 3=6 Sonderklasse se v polovině padesátých let často objevovaly na evropských závodech cestovních vozů a dosáhly řady dílčích úspěchů. Dvojice závodních jezdců Günther Ahrens a Albrecht Mantzel se rozhodla vyvinout na bázi 3=6 lehký sportovní vůz s laminátovou karoserií, nazvaný podle slavného italského okruhu Monza. Karoserie vyráběla stuttgartská firma Dannenhauer & Stauss a kompletaci vozů zajišťovala firma Massholder v Heidelbergu. Výroba vozů DKW Monza byla ukončena v roce 1958, poté co byl představen nový sportovní vůz Auto Union 1000 Sp a Auto Union odmítlo dál poskytovat pro Monzu podvozky.

Nesmíme také zapomenout, že dvoutaktní tříválce DKW se objevily ve vojenských terénních automobilech DKW Munga, které Auto Union vyráběl v letech 1956 až 1968. O nich se dozvíte v některém s příštích článků Veterána.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas