Auto Union 1000/1000 Sp: Uzavřená historie

Auto Union 1000/1000 Sp: Uzavřená historie

Pod značkou Auto Union jezdily před válkou úspěšné závodní vozy. Posledními Auto Uniony byly dvou a čtyřdveřové modely 1000 a kupé 1000 Sp s pohonem předních kol a dvoutaktním tříválcem.

Německá automobilka Auto Union AG byla založena v červnu 1932 v saském Chemnitz (v letech 1953–90 se město jmenovalo Karl-Marx-Stadt). Vznikla sloučením čtyř menších německých výrobců DKW, Horch, Audi a Wanderer. Se znakem v podobě čtyř propojených kruhů jezdily ve třicátých letech úspěšné závodní vozy Auto Union Typ A až D. Po poválečném rozdělení Německa se saské továrny Auto Union ocitly v sovětské okupační zóně a jejich vybavení bylo prohlášeno za válečné reparace. V srpnu 1948 Auto Union AG zanikla a z továren Horch a Audi v Zwickau se stala automobilka AWZ (Automobilwerk Zwickau), ve které se vyráběly modely IFA F8 a F9.


Část vedení Auto Unionu uprchla do západní části rozděleného Německa a v bavorském Ingolstadtu založila v září 1949 novou společnost Auto Union GmbH. V upravené sýpce zde byla zahájena výroba motocyklů a automobilů DKW s předním pohonem a dvoutaktním motorem. V roce 1958 získal 87% akcií Daimler-Benz a znovu oživil značku Auto Union. Dříve vyráběné DKW 3=6 se změnilo na Auto Union 1000.


DKW s větším motorem


Auto Union 1000 byste stěží rozeznali od DKW nebýt čtyř kruhů na mřížce chladiče a nápisu Auto Union na kapotě. Stejné byly pochopitelně i vnější rozměry karoserie. Dvoudveřový model (foto), nazývaný Coupé de Luxe, měl rozvor náprav 2350 mm, byl dlouhý 4225 mm, široký 1695 mm a vysoký 1465 mm. Čtyřdveřová varianta měla rozvor prodloužený o 10 cm a stejně narostla i délka vozu. Ostatní rozměry zůstaly stejné. Pihou na kráse byly nezakryté panty dveří (přední se otevíraly proti směru jízdy). Rámový podvozek s nezávislým zavěšením předních kol na trojúhelníkových ramenech a zadní tuhou nápravou zůstal beze změny, včetně odpružení příčně umístěnými listovými péry vpředu i vzadu. Zachován zůstal i nemoderní šestivoltový elektrický systém.


Dvoudveřový model, nazývaný Coupé de Luxe, měl rozvor náprav 2350 mm, byl dlouhý 4225 mm, široký 1695 mm a vysoký 1465 mm.


Hlavní změnou proti DKW 3=6 bylo zvětšení objemu řadového dvoutaktního tříválce na 981 cm3, což vedlo ke zvýšení výkonu základního modelu na 44 k (32 kW) při 4800/min, což znamenalo 10 koní navíc. Dvoudveřové kupé s prázdnou hmotností 895 kg s ním dosahovalo rychlosti až 130 km/h, sedan byl o 15 km/h pomalejší. Spotřeba benzinu se pohybovala mezi 8 až 9 litry na 100 km.


Kupé bez sloupků a kombi


V roce 1959 přišel Auto Union se dvěma modelovými novinkami. Kupé dostalo panoramatické přední okno a zmizely pevné střešní sloupky B, takže se dalo mluvit o střeše hardtop, oblíbené v padesátých letech v USA. Druhou novinkou bylo třídveřové kombi Universal (foto), vyráběné do roku 1962 s rozvorem 2450 mm a pohotovostní hmotností 1020 kg. Označení modelů se změnilo na Auto Union 1000 S a od srpna 1959 měly všechny modely kromě kombi panoramatické čelní okno. Výroba Auto Unionu 1000 skončila v Německu v roce 1963 a celkem vyjelo z továrny v Düsseldorfu 171 tisíc vozů. Ceny se pohybovaly v rozmezí 6300 až 6950 západoněmeckých marek (DM).


Třídveřové kombi Universal se vyrábělo v letech 1959–62. Mělo rozvor 2450 mm a pohotovostní hmotnost 1020 kg.


Malý Thunderbird


Prakticky současně s AU 1000 se začalo prodávat pohledné dvoumístné sportovní kupé Auto Union 1000 Sp (Sport), vyráběné pro Auto Union stuttgartskou karosárnou Baur. Módními tvary v americkém stylu s bohatým prosklením kabiny a ploutvemi na zadních blatnících si kupé 1000 Sp (foto) vysloužilo v motoristických časopisech přezdívku "malý Thunderbird" (přesněji schmalspur Thunderbird, tedy úzkokolejný), neboť se dost podobalo stejnojmennému americkému Fordu. Sportovnímu vzhledu příliš neodpovídal dvoutaktní tříválec pod kapotou, u kterého se zvýšením kompresního poměru podařilo dosáhnout výkonu 56 k (41 kW). Slabší motor kupé částečně kompenzovalo nízkou hmotností (kolem 900 kg) a nižší výškou (1350 mm), takže dokázalo zrychlit až na 140 km/h.


Módními tvary v americkém stylu s bohatým prosklením kabiny a ploutvemi na zadních blatnících si kupé 1000 Sp vysloužilo přezdívku "malý Thunderbird."


Od roku 1961 byl v nabídce Auto Unionu také roadster 1000 Sp (foto) se stahovací plátěnou střechou složenou za sedadly. Auto Union 1000 Sp se vyráběl až do roku 1965 a navzdory poměrně vysoké ceně (11950 DM za kupé i kabriolet) se jich prodalo kolem 6640 kusů, z toho 5000 kupé. Kromě čtyřstupňové manuální převodovky se synchronizací tří vyšších stupňů a řadicí pákou pod volantem se daly 1000 S i 1000 Sp pořídit s řadicím automatem SAXOMAT.


Od roku 1961 byl v nabídce Auto Unionu také roadster 1000 Sp se stahovací plátěnou střechou složenou za sedadly.


Auto Union 1000 se během své výroby dočkalo několika vylepšení. Tříválcový dvoutakt ve dvou a čtyřdveřových verzích zvýšil v posledních třech letech výkon na 50 k (37 kW). V roce 1961 byl zaveden tzv. Frischölautomatik, systém mazání dvoutaktního motoru ze samostatné olejové nádrže. Cílem bylo odstranit charakteristický modrý kouř z výfuku, typický pro dvoutakty. Mísicí poměr s benzinem byl stanoven přesně na 1:40 zaručující dlouhou životnost motoru. Zima 1962-63 byla ale v Evropě naneštěstí mimořádně chladná a u vozů Auto Union 1000 začal narůstat počet poruch klikové hřídele, způsobený sníženou viskozitou oleje přitékajícího úzkou trubičkou do karburátoru.


"Tisícovky" se licenčně vyráběly v letech 1960 až 1970 v Argentině u firmy IASFe (Industrias Automotriz de Santa Fe). Z továrny v Sauce Viejo (Santa Fe) vyjížděly 2 a 4dveřové modely, kombi Universal, pickup a kupé/ spyder s italskou karoserií Fissore, vycházející z německého AU 1000 Sp.

Nástupcem Auto Unionu 1000 se stal v roce 1963 moderněji pojatý DKW F102 se samonosnou karoserií. Přední kola poháněl tříválcový dvoutakt s objemem 1175 cm3. Když v roce 1964 prodal Daimler-Benz automobilku Auto Union GmbH Volkswagenu, byl F102 využit při vývoji Audi F103. Karoserie byla převzata jen s malými změnami, ale k pohonu předních kol byl použit podélně uložený čtyřtaktní řadový čtyřválec. Z F103 se postupně vyvinuly modely Audi 60, Audi 80 a Audi Super 90.


Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas