Triumph Herald: Michelottiho dárek Anglii

Triumph Herald: Michelottiho dárek Anglii

Automobilka Standard-Triumph z Coventry vyráběla v letech 1959 až 1971 dvoudveřové modely Triumph Herald s karoserií navrženou Giovannim Michelottim.

Anglickou značku Triumph založil v roce 1885 norimberský rodák Siegfried Bettmann za účelem prodeje jízdních kol stejného jména. Výrobní program postupně rozšířily motocykly a od roku 1921 také automobily. V roce 1930 se název firmy změnil na Triumph Motor Company. Při bombardování Coventry v roce 1940 byla továrna Triumphu zničena. Obchodní jméno Triumph koupila v listopadu 1944 automobilka Standard Motor Company. Zbylé výrobní zařízení bylo převezeno do továrny v Canley na předměstí Coventry. Vedení automobilky rozhodlo, že pro sportovní vozy bude používáno jméno Triumph a pro sedany Standard.

Na konci padesátých let minulého století nabízela automobilka Standard-Triumph dvoumístné sportovní vozy Triumph a zastaralé malé sedany Standard 8 a 10, poháněné řadovými čtyřválci s objemem 803 nebo 948 cm3. Jako jejich nástupce byl vyvíjen model Herald (česky to znamená hlasatel nebo zvěstovatel) a počítalo se s tím, že bude tradičně prodáván pod značkou Standard. Ve finále byl ale zvolen Triumph jako atraktivnější značka. Jméno Standard se ostatně přestalo po roce 1963 v Británii používat.

Koncem roku 1958 bylo dokončeno několik prototypů, které podnikly za velké pozornosti tisku africkou testovací jízdu z Kapského Města do marockého Tangeru. Světovou premiéru měl Triumph Herald 22. dubna 1959 v londýnském Royal Albert Hall a brzy na to se začal prodávat za necelých 700 liber včetně daně. Poměrně vysoká cena měla za následek váznutí počátečního prodeje.

Britská technika, italský design

Návrhem karoserie byl pověřen turínský rodák Giovanni Michelotti (1921–1980), který si v roce 1959 otevřel vlastní designérské studio (předtím pracoval mj. pro Vignale a Allemano). Michelotti se rozhodl pro tehdy módní ostré tvary s vysokými boky, zvýrazněnými prolisy v úrovni klik dveří a nad podběhy kol. Příď zdobily masivní chromované rámečky světlometů a obdélníková mřížka chladiče se znakem automobilky Standard-Triumph ve středu, ohraničená vysokými svislými sloupky nárazníku. Koncová světla, chráněná shora stříškami zadních blatníků, navazovala na sloupky nárazníku. Hned od začátku byly připraveny dvě verze dvoudveřové karoserie: "Saloon" s velkými okny kabiny a úzkými střešními sloupky a kupé s trojúhelníkovými zadními sloupky střechy (foto). Herald byl kompaktní vůz s rozvorem 2311 mm, délkou 3886 mm, šířkou 1524 mm a výškou 1321 mm. Jako rodinný vůz mohl dobře sloužit jen štíhlým rodinám malého vzrůstu. 

Současně se "saloonem" s úzkými střešními sloupky se vyrábělo kupé s trojúhelníkovými zadními sloupky střechy.

Dodavatelem karoserií pro automobilku Standard-Triumph byla tradičně firma Fisher & Ludlow. Když se ale stala součástí koncernu BMC, bylo rozhodnuto vyrábět karoserie vlastními silami. Pro Herald byla zvolena koncepce s klasickým podvozkovým rámem, na který se přišroubovala středová vana karoserie. Celá příď včetně blatníků se zvedala dopředu a umožňovala snadný přístup k motoru. Na stejné šasi tak mohly být posazeny různé typy karoserií. Po "saloonu" a kupé následoval v roce 1960 kabriolet.

Čtyřmístný kabriolet Triumph Herald měl plátěnou střechu, uklizenou za sedadly po dobu, kdy v Británii nepršelo.

Hlavní inženýr Harry Webster zvolil k pohonu zadních kol heraldu čtyřválec s rozvodem OHV a objemem válců 948 cm3, používaný v modelech Standard Pennant a Standard 10. Ve standardním provedení s jedním karburátorem měl motor výkon pouhých 35 koní (26 kW), takže nebylo překvapením, že maximální rychlost nepřekročila 115 km/h a na stovku se dostal za víc než 30 s. Spotřeba vozu s hmotností cca 750 kg se pohybovala kolem 8,5 l/100 km. Čtyřrychlostní manuální převodovka měla horní tři stupně synchronizované. Přední kola byla zavěšena nezávisle na dvojitých trojúhelníkových ramenech a odpérována vinutými pružinami. Pérování zadních výkyvných polonáprav mělo za úkol příčné listové péro.

Skromně řešená přístrojová deska "saloonu" měla před volantem jen velký rychloměr s palivoměrem, zatímco kupé mělo navíc měřič teploty chladicí kapaliny a zamykatelnou schránku před sedadlem spolujezdce. Topení měly všechny vozy standardně, za příplatek se daly pořídit dvojité karburátory SU, kožená sedadla, tlumiče Telaflo a "dřevěná" přístrojová deska. V letech 1961 až 1964 se nabízela levnější verze Herald S s chudší výbavou.

Pár koní navíc

Na začátku šedesátých let potkaly Standard-Triumph finanční potíže, které se rozhodl řešit koncern Leyland Motors převzetím firmy. Prostředky uvolněné k dalšímu vývoji umožnily uvedení modelu Herald 1200 s motorem o objemu 1147 cm3 a maximálním výkonu 39 k (29 kW), dosahovaném se spádovým karburátorem Solex. Triumph Herald 1200 (foto) se zvenku poznal podle nárazníků potažených bílou gumou a uvnitř podle přístrojové desky s dřevěným vzorem laminátového potahu a pohodlnějších sedadel.

Triumph Herald 1200 Saloon z roku 1961 poháněl čtyřválec s objemem 1147 cm3 a maximálním výkonem 39 koní.

Krátce po uvedení modelu Herald 1200 rozšířilo modelovou řadu dvoudveřové kombi Herald 1200 Estate se zadním víkem vyklápěným nahoru. Výbava na přání byla v roce 1962 doplněna o přední kotoučové brzdy. O dva roky později bylo z výroby staženo kupé, neboť je nahradil Triumph Spitfire. V letech 1962–66 se prodávala dodávka Triumph Courier upravená z kombi s plechovými bočními panely místo oken. Herald 1200 se v Anglii přestal vyrábět v polovině roku 1964, ale jeho montáž pokračovala na Maltě. Až do roku 1967 se nabízela luxusnější verze Herald 12/50 s motorem vyladěným na 52 k (38 kW), posuvným střešním oknem a předními diskovými brzdami.

Herald 13/60

Na londýnské Motor Show, konané v říjnu 1967, se představila inovovaná verze Triumph Herald 13/60, nabízená v provedení saloon, kabriolet (foto) a kombi. Herald 13/60 měl novou příď ve stylu šestiválcové verze heraldu, modelu Triumph Vitesse (1962–71), rovněž navrženém Giovannim Michelottim. Objem motoru byl zvýšen na 1296 cm3 (byl z Triumphu 1300) a s karburátorem Stromberg CD150 nabízel slušný výkon 61 k (45 kW).

Inovovaný model Triumph Herald 13/60 měl novou příď ve stylu šestiválcového modelu Triumph Vitesse.

V tomto provedení se Herald Saloon vyráběl do prosince 1970, kabriolet a kombi až do května 1971. Celkem bylo vyrobeno přes 525 tisíc heraldů, takže daleko překonaly prodejní čísla modelu Triumph 1300, který se měl stát nástupcem heraldu. Triumph Herald se exportoval do mnoha zemí a v řadě z nich se montoval z dovezených kitů. V Indii se vyráběl a prodával pod jménem Standard Herald (včetně čtyřdveřových modelů). Montoval se také v Austrálii, kde byl znám jako Triumph 12/50, v Jižní Africe, na Novém Zélandu, v Irsku, na Maltě a v Peru.

Svůj okamžik slávy si Triumph Herald užil v roce 2012 na olympijských hrách v Londýně, když jich několik při slavnostním zakončení her objíždělo stadion. V televizním pořadu Top Gear překonal jezero, široké přes 3 km, jako obojživelník.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas