Rover P5 (1958–1973): Povoz královny Alžběty

Rover P5 (1958–1973): Povoz královny Alžběty

Britská automobilka Rover vyráběla reprezentační sedany a kupé P5 ve třech sériích s třílitrovými šestiválci a v sérii P5B s motorem V8 od Buicku.

Tradiční britská automobilka Rover začala s výrobou automobilů v roce 1904 dvoumístným Roverem 8 a svoji samostatnou existenci ukončila v roce 1967, kdy se stala součástí koncernu Leyland. Značka Rover pak existovala dál v rámci seskupení British Leyland (BL), Austin Rover Group, Rover Group a konečně MG Rover. Posledním vyrobeným automobilem se znakem vikinské lodě na přídi byl v roce 2005 Rover 75 s předním pohonem. Svoje pravděpodobně nejlepší léta měl Rover v padesátých a šedesátých letech minulého století. V roce 1949 byl předválečný model P3 nahrazen ortodoxně tvarovaným Roverem P4, který si vysloužil přezdívku "tetička." Od roku 1958 jej doprovázela větší série P5 s luxusní konzervativní karoserií a třílitrovým šestiválcovým motorem.


Třílitr s F hlavou

Rover série P5 (foto) se narodil v září 1958 a jelikož byl poháněn řadovým šestiválcem s objemem 2995 cm3, dostal prosté jméno 3 Litre. Motor měl tzv. rozvod F se sacím ventilem v hlavě válců (OHV) a výfukovým po straně (SV). Zdědil jej po svém předchůdci Roveru P4, vyráběném v letech 1949 až 1964. Tento šestiválec, zvaný IOE (intake/inlet over exhaust), měl v Roveru P5 maximální výkon 116 k (86 kW) při 4500 ot/min. Za příplatek mohl být vybaven automatickou převodovkou a posilovačem řízení Burman. Od května 1960 se standardně dodával s manuální převodovkou rychloběh (overdrive). Rover P5 první série dosahoval rychlost 157 km/h a spotřeboval v průměru 14 litrů benzinu na 100 km.

Rover řady P5 debutoval v září 1958 a jelikož byl poháněn řadovým šestiválcem s objemem 2995 cm3, dostal prosté jméno 3 Litre.

Klasická karoserie sedanu P5 měla rozvor náprav 2810 mm, vnější rozměry 4740 x 1780 x 1530 mm (délka x šířka x výška) a pohotovostní hmotnost 1580 kg. Designér David Ernest Bache, rodák z německého Mannheimu, dal vozu uměřené tvary s dlouhou přídí, výraznou maskou chladiče a stupňovitou zádí. Poměrně malá boční okna kompenzovala velká panoramatická okna vpředu a vzadu. Hlavní světlomety, umístěné po stranách přední masky, byly doplněné originálními pozičními světly v předních blatnících. 

Přední kola Roveru P5 měla nezávislé zavěšení s příčnými lichoběžníkovými polonápravami a byla odpérována zkrutnými tyčemi. Vzadu byla tuhá náprava s půleliptickými listovými péry. Motor, převodovka a přední náprava byly uloženy v pomocném rámu, pružně připojeném k samonosné karoserii. Původní bubnové brzdy s průměrem 280 mm se na vůz vážící skoro 1,6 tuny ukázaly slabé a po roce je vpředu nahradily kotouče Girling. Rovery P5 Mark I se vyráběly do roku 1962 a prodalo se jich necelých 21 tisíc. Provedení s automatickou převodovkou stálo 1 864 liber.

Čtyřdveřové kupé

Rover P5 Mark II se začal prodávat v roce 1962 se silnějším šestiválcovým motorem. Třílitr měl nyní maximální výkon 130 k (96 kW), který dosahoval při 4800 otáčkách a maximální krouticí moment 217 Nm. Karoserie sedanu zůstala beze změn, jen deflektory v horní části oken dveří byly nahrazeny větracími okénky v oknech předních dveří.

Novinkou bylo provedení Rover P5 Coupé (foto) debutující na podzim 1962. Většinou jsme zvyklí, že kupé odvozené od sedanu má jen dvoje dveře, zde však zůstaly kupé všechny čtyři dveře a také délka a šířka vozu zůstala beze změn. Proti sedanu mělo kupé střechu sníženou o 6 cm, užší sloupky B a rámy dveřních oken, takže P5 Coupé vypadalo skoro jako hardtop. Další změnou byly užší a více skloněné sloupky C, ozdobené znakem roveru, jinak tvarovaná větrací okénka v předních dveřích a větrání si mohli dopřát i cestující na zadních sedadlech. Verze P5 Mark II se vyráběla do roku 1965 a celkem vzniklo 15 676 sedanů (Saloon) a přes 5 480 kupé.

Čtyřdveřové kupé Rover P5 mělo premiéru na podzim 1962. Délka a šířka vozu zůstala stejná jako u sedanu.

P5 potřetí

Londýnská Motor Show byla v říjnu 1965 místem premiéry Roveru P5 Mark III (foto), prezentovaného jako vrchol britského luxusu. Čtyřdveřové modely saloon a kupé nadále poháněly třílitrové šestiválce, jejich výkon ale vzrostl na 136 k (100 kW). Zvenku se Mark III odlišoval jen výraznějšími bočními lištami, procházejícími od předních směrovek až k zadním světlům. V interiéru byla zadní lavice nahrazena dvěma samostatnými sedadly. Zvýšil se tím komfort při obsazení čtyřmi osobami, pátý to měl ale horší. Do roku 1967 bylo vyrobeno přes 3 900 sedanů a 2 500 kupé Roveru Mark III.

Rover P5 Mark III byl prezentován jako vrchol britského luxusu. Čtyřdveřové modely saloon a kupé nadále poháněly třílitrové šestiválce, jejich výkon ale vzrostl na 136 koní.

S motorem Buick V8

Poslední provedení série P5 se představilo v září 1967 pod továrním označením P5B, kde písmeno B označovalo původ použitého vidlicového osmiválce. Ten totiž pocházel od amerického Buicku. Roveru se podařilo výhodně koupit od GM výrobní zařízení na 3,5litrové hliníkové motory Buick V8, takže nový reprezentační rover mohl být vybaven tímto výkonným motorem. Motor měl objem válců 3528 cm3, takže P5B se prodával pod označením Rover 3.5 Litre nebo ještě častěji 3½ Litre. Rover tento kompaktní motor V8 s rozvodem OHV důkladně přepracoval. Se dvěma horizontálními karburátory SU HS6 a stupněm komprese 10,5 dosáhl největší výkon 160 k (118 kW) při 5200 ot/min. Točivý moment měl maximum 295 Nm. Na zadní nápravu se výkon motoru přenášel automatickou převodovkou Borg Warner 35 s hydrodynamickým měničem momentu. P5B dosahoval 185 km/h a z nuly na stovku zrychlil za 12,1 s. Karoserie sedanu (foto) a kupé Roveru P5B zůstaly proti P5 Mark III bez větších změn, jen vpředu se pod hlavními světlomety objevila mlhová světla Lucas. Kola Rostyle byla chromovaná s černými výplněmi. Do ukončení výroby v Solihullu (Warvickshire) v červnu 1973 bylo vyrobeno 11 500 sedanů a 9 100 čtyřdveřových kupé P5B.

Karoserie sedanu Rover P5B zůstaly proti P5 Mark III bez větších změn, jen vpředu se pod hlavními světlomety objevila mlhová světla Lucas.

Sedan Rover 3½ Litre byl oblíbeným vozem britských ministrů a vozili se v něm i předsedové vlády Harold Wilson, Edward Heath, James Callaghan a Margaret Thatcherová. Teprve posledně jmenovaná změnila po devíti letech vlády značku vozů používaných premiéry na Jaguar XJ. Královna Alžběta II používala zelený (Arden Green) Rover P5B Saloon s poznávací značkou JGY 280 na svých soukromých cestách. Dnes je tento vůz vystaven v Heritage Motor Centre v Gaydonu (Warwickshire) a v květnu 2003 se objevil v motoristickém pořadu BBC Top Gear.

Fotogalerie s popisky obrázků:

Karel Haas